Dnes naposled

Jak vidno, Vláčilův HADÍ JED měl svého plnohodnotného předchůdce. Film jakoby vůbec nevznikl v období sice doznívajícího, ale přesto ještě stále silného budovatelského nadšení. Vynikajícímu hereckému obsazení odpovídají i skvělé výkony. Velikáni minulosti, dnes již všichni nebožtíci, ukazují, jak široká byla škála jejich hereckého umění, schopnosti charakterizovat a individualizovat výkon a svěřenou postavu. Zmínku ale zaslouží i pozoruhodně zralý výkon Ireny Kačírkové v roli "ženy z rozhraní" nebo věrohodná studie tehdy neméně mladého Vlastimila Brodského. Fričovský fenomén měl a má více rozměrů; velký tvůrce se zdaleka neomezoval na "jen" veseloherní žánr. Minulost není nikdy uzavřená; vždy má co nabídnout a čím překvapit. (29.04.2013)

Kvalitny ceskoslovensky film o opilcoch a o problematike alkoholizmu - a zase sa nestotoznim s pritomnymi 5 hviezdickovymi mentalmi. Ako namet o alkoholizme je to samozrejme vyborne : dejova linie plynie pekne pomaly, ale nuda dostala neprirodzene vela priestoru. To nemam rad - a jo, jo Wilderov Ztraceny Weekend je u mna stale vyssie. 85 % (30.06.2015)

Parádní sestava v plné síle předvádí herecký koncert. Ničím výrazná zápletka slouží jako podpůrný prostředek. Vše je postaveno na výrazných hereckých výkonech. Excelentní Zdeněk Štěpánek dokazuje svou velikost. Začarovaný kruh se zužuje a vytváří tlak na alkoholiky. Ti pod tlakem kupí chyby, až do hořkého konce. Nebyl jsem svědkem něčeho překvapivého, přesto nebo právě proto oceňuji celkovou kvalitu. (01.02.2010)

Je opravdu zajímavé pozorovat dokonalou přesvědčivost herců v poloze opilců. Stejně jako u snímku Tam na konečné a bezchybného opilce v podání Martina Růžka, či stejně laděného panákové sprintera z filmu Obchod na Korze, jsem i zde přesvědčen o tom, že herci měli od Maca pár panáků povoleno. Zmíněné filmy dvojice Kadár - Klos mají ovšem, o proti tomuto, velkou výhodu. Dějová linie v klidu a poklidně dojde do cíle. Zde se, žel přírodo, excelentně nahromaděné individuální osudy v posledních minutách jen mihnou před očima - velmi ukvapené závěry. Delší stopáž by v tomto případě určitě nevadila, protože sledovat takovéto luxusní herectví, je nepochybně zážitek. I proto jsem v hodnocení "přísnější" protože mne režisér najednou vytrhl z ponurého světa zapadlé nalévárny a jejich štamgastů, žijící v podstatě dva životy, které ovšem nelze spojit dohromady. Snaží se, slibují, ale hlavně...pijí "ještě jsem se neloučil s Becherovkou...". Film se dá rozložit jako opilecký stav. Nejdřív hromada legrace, potom drámo a nakonec tvrdý pád. I když zde není uveden žánr komedie, u filmu se lze královsky bavit. Sovákův opilec je pro mne bez diskuze nejlepší, a také vlastně ze všech nejsvobodnější, když nebudeme mluvit o závislosti. On z toho báru vyvázl bez jizev. Zárukou skvělého humoru jsou také např. Štěpánkovy proměny či naprosto vynikající americko-francouzský obchodník v podání Jaroslava Mareše. Jeho popis na mol opilého, sotva stojícího Sováka, doprovázený slovy La Alcoholic je naprosto vynikající. Nepochybně jeden z vrcholů své doby a naprosto skvělé herectví. (08.01.2015)

Učebnicový příklad, jak mizerná filmová hudba dokáže napáchat veliké škody - ty synteticé pazvuky by mohly vhodně doprovázet leda humoristické skeče ze života mladého chemika, anebo nějakou nejapnou studiovou sci-fi bakalářskou povídku... A pak taky to poněkud příliš symetrické a za vlasy přitažené zakončení, jako vystřižené ze Zoly, filmu závěrem srazilo hřebínek. *** Jinak ale všechno to mezitím - to vrávorání paňáců s přeraženým hřbetem po šikmém tenkém ledě a ta usvědčená životní bezvýchodnost všech zúčastněných, která neoblomně ukazuje, že alkohol vůbec není příčina a že jsou na tom všichni stejně bědně, staří i mladí, už předem rozvržení, uzoufaní, určení k semletí mezi vzdálenou, v krvi kolující touhou žít jinak a tušením, že ten den, kdy se vytrhnou a vezmou život do vlastních rukou, nikdy nepřijde, a tak si raději ředí krev a otupují vědomí - to mělo tísnivé napětí, správně jemně vystupňované, takže byste jim chtěli aspoň chvilku držet palce, za ně doufat, že to nezkazí úplně všechno a všem, přestože víte, že v téhle lidské komedii jsou poměry sil dávno určené... *** Plus: Menšíkova postava hospodského, tvrdého a nezúčastněně nápomocného tragédiím svých štamgastů jako popravčí špalek, je silná a o to pozoruhodnější, když víte, že filmové Boží mlýny Menšíka o dvacet let později nechají, aby se v Ikarově pádu a Tažných ptácích ocitl v roli jednoho z těch na druhé straně pultu. Některé scény vyloženě volají po zálibném srovnání. *** (08.02.2014)