Hrdina jedné noci

Tato bezduchá veselohra v sobě opravdu nemá nic, čím by překvapila. Historka o českém Donu Quijotovi působí místy i trapně. Krejčík zblázněný do středověku je vyhnán z města, protože zničil důstojný ráz městských oslav. Odstěhuje se na místní hrad, kde se zamiluje do „Dulcieny“ jinak filmové statistky a za pomoci svého přítele si ji snaží naklonit odvarem z tymiánu. Nakonec objeví poklad a stane se pánem hradu a čestným občanem města, a to vše proto, aby se už nikomu neřeklo, že je skvrna a aby nikdo nevystřihoval z knih obrázky. Tento film mě jen utvrdil v názoru na hodně nevyrovnanou tvorbu Jaroslava Kvapila, který je autorem námětu. Divák se u tohoto snímku může pouze dohadovat se svým vlastním já, zda ho více nudí scény v městečku nebo na hradě. Hlasuji pro první variantu. Přesto se domnívám, že se tato veselohra neztratí. Český divák se rád zasměje všemu, co je s Burianem, a televizní stanice mu v tom rády vyhoví. Kvantita na úkor kvality. A obávám se, že až slepá oddanost a manipulace ve stylu Zdeňka Trošky. Dobový průměr, který lze vynechat. (04.07.2004)

Dobová filmová limonáda. To je jasné. No pre pár vecí sa oplatí vidieť. Časť za celok: nespomínam si iný československý film z 30. rokov, v ktorom by muž dal bozk mužovi a nešlo pritom o bozk na privítanie. Hoci ako tu, v podobe humornej vložky, v ktorej sa počas rozhovoru zmýli potreba lásky s pocitom hladu. Názvy jedál páv s mrkvou a plnené labutie krky, spomenuté inde zase potešia ucho každého dekadentného labužníka. Vnútorné dekorácie rezidencie filmovej hviezdy zaujmú oko estéta. Súbor prestrihaných záberov na vyžrané znudené tváre miestnej honorácie, čakajúce na rozptýlenie zase dajú spomenúť na to lepšie z Fričovho režijného rukopisu. V týchto a zopár ďalších momentoch film aspoň na chvíľu vybočil z rámca "bezduchej veselohry", ako ju tu charakterizoval vo svojom komentári užívateľ Zloděj kol. (26.10.2014)

Scénář filmu je natolik prostinký, že jednodušší už být ani nemůže. A jelikož asi zrovna Burian neměl svůj den, tak i jeho proslulé improvizace a frky ve filmu v podstatě chybí. Zbylo pak už jen torzo komedie, ohlodaná kost jinak celkem nadějné pečínky, protože kdyby do toho bylo dáno co mělo, mohl to být klidně skvost typu U pokladny stál. Nezbývá než jen povzdychnout nad promarněnou šancí a udělit opravdu nadnesených 50%. (05.06.2011)

Vždy jsem chtěla vidět Myš v hotelu Bryony. Nicméně tato rozkošná vložka je bohužel uzavřena v přelomovém filmu Burianově, který se stal ve špatném světle jeho poslední dvojprodukcí, na niž navázala takřka dvouletá pauza ve filmování. Po česko-německých verzích Lamačových filmů C. a k. polní maršálek (francouzské verze se Burian neúčastnil), On a jeho sestra a To neznáte Hadimršku, přebral štafetu Mac Frič a po Pobočníku Jeho Výsosti vsadil ještě jednou a naposledy na Hrdinu jedné noci. Otázkou zůstává, jestli koncepce lásky ke středověku s moderním filmem byla vystřídána zcela inovativně v překombinovaných Třech vejcích do skla. Osobně se mi oba filmy jeví v jádru bezradné stejně, ovšem u Buriana nikdy nehrály prim náměty, ale nýbrž on sám a jeho partnerky. Zde Truda Grosslichtová, ve Skle Míla Reymonová a Helena Bušová. (16.02.2009)

Upraveno v květnu 2020. Film Hrdina jedné noci je groteskou popleteného estrádního klauna. I o romantismu snící člověk, který má závažné problémy s přijmutím skutečné reality, se nakonec může, i přes nakažlivé označení o špíně města, stát čestným občanem. Potěší stylizované kulisy i nálada, nadchne filmařské škádlení, ani myšlenka zápletky není k zahození, ale nešikovnost varietního klauna se stává pouhým příslovečným slonem v porcelánu. I klaunův běh zběsilosti je vyčpělý a vykastrovaný. Hlavním centrem groteskní zábavy filmu je Florián Svíčička (zřejmě otrávený Vlasta Burian), krejčí se sny o rytířské udatnosti v touze po velkých činech a vybojované lásce. Nízká produktivita práce je nahrazena ublížeností, se kterou se hlasitě brání všemožným výtkám. Láska je ideálem, ale odměnou pro rytíře se stává pouze společenské uznání. Hlavní ženskou postavou je Hana (příjemná Truda Grosslichtová, též v roli stále tolik nadřazené herecké hvězdičky Elvíry Thompsonové), filmová statistka a dublérka povýšené herečky. Škádlení rytířského romantismu si tu pohrává s roztržitostí mužského hrdiny, který povstal ze strachu a umanutosti. Štěstí přeje připraveným, byť se stejně nejedná o žádné niterné štěstí. Výraznou postavou je Jarda (příjemný Václav Trégl), nezaměstnaný strašpytel. Je věrným druhem zasněného rytíře při jeho nekvalifikovaném hradním pobytu. Jídlo je prvním cílem, společnost je zpestřením. Z dalších rolí: do zfanfrněného krejčího Floriána trpělivě zamilovaná provozovatelka krejčovské dílny (Světla Svozilová), nejapným narušitelem slavnosti roztrpčený starosta Zdislavic (Jaroslav Marvan), té oficialitě svědomitý učitel a člen obecní rady (Čeněk Šlégl), z manželky vystrašený exekutor a obecní radní (Eman Fiala), s učitelovou ženou v prestiži dravě soutěžící exekutorova choť (Helena Monczáková), s nedostatkem entuziasmu nespokojený filmový režisér (sám známý filmový režisér Jan Sviták), či milenec Elvíry a hlavní herec natáčeného filmu Fredy (Ladislav Hemmer). Film Hrdina jedné noci je sice zuřivě tancující zábavou kabaretního klauna, ale masu nenadchne. Byť jsou tu zajímavé momenty a stavy, tak film není zábavou, ke které se bude většina ráda vracet. (22.09.2009)