Hordubalové

Velmi zdařilý přepis románu Karla Čapka. Rozhodně zdařilejší, než pozdější zpracování režiséra Balíka. Mlčenlivé scény v Hordubalově rodině a zvláštní půvab Suzanne Marwille zabíraný detailem kameramana Blažka byly velmi působivé. Režisér Frič zvolil netradiční obsazení. Jednak to byl Vojta v roli Juraje Hordubala, Fričova žena Marwille v roli Polany a především vysoký a urostlý Paľo Bielik jako Hordubalův bratr Michal. V ostatních rolích měl režisér také šťastnou ruku a to v případě Mirka Eliáše jako Štěpána nebo Františka Kováříka jako bači Míša. Suzanne Marwille patřila mezi herečky, kterým příchod zvuku zničil jejich filmovou kariéru. Její síla spočívala především v zajímavém obličeji, nikoliv v herectví jako takovém. A proto jí role mlčenlivé Polany rozhodně sedla. (16.05.2006)

Vyborny film jednoho z nasich nejlepsich reziseru v historii, podle predlohy jednoho z nasich nejlepsich spisovatelu nemohl dopadnout spatne... Pekny pribeh, zajimave postavy (snad krome bratra, ten v podani Bielika pusobil jako nejaka karikatura). Jaroslav Vojta byl uzasny, dost mozna jeho zivotni role. (30.04.2017)

(18x) Fascinující mnohovrstevnatý první díl Čapkovy trilogie Hordubal (Povětroň, Obyčejný život) ve filmu podle autorova scénáře doslova rozkvetl a dozrál. Ačkoli byl vystaven hned několika nepřízním - nejprve podmínce obsazení Bielika, kterému po Jánošíkovi byl Frič zavázán - a po té Havlovu egu, který pro osobní neshody s Čapkem stáhl v polovině prvního týdne film z Lucerny. Ovšem kritika se ozvala a ze zahraničí přicházely také jen samé kladné ohlasy. S odstupem času se tedy nemusíme nechat zviklat soudobou malicherností a můžeme Hordubaly shlédnout s plným uspokojením. Čapek umě zakomponoval do děje slovenského Tarzana a samotářský Juraj v podání Vojty tak získal zajímavou novou linii s bratrem Michalem. Samozřejmě, klíčové momenty z literární předlohy mu upřeny nebyly a proto nechybí ani jeho elektrizující samotářské putování a rozmluvy s bačou. Polana Hordubalová Suzanne Marwille prožila svůj život jako gazdová ve zcela reálných rysech. Pro jedny oči byla přitažlivá, pro jiné šlachovitá. Smělý Mirko Eliáš jí byl ideálním Maňou. Diváci si s hvězdou prvního formátu nemohli přát lepší rozloučení. A samotný závěr u soudu? Nebyl hlavní myšlence celého díla nic dlužen, na rozdíl tedy od laciného moderního remaku, kterému postačilo děj interpretovat z pouhých dvou třetin. Pakliže původně stejně komplikovaně přijatá Řeka dnes dostála plné rehabilitace, všimněme si také tohoto výjimečně zralého díla. (19.02.2009)

Paní Fričové to mluvení před kamerou příliš nešlo, ale ve srovnání s Bielikem je její výkon v této oblasti excelentní. Bielik překonal vše a klesl na samé dno ultrašmíry. Velkým kladem filmu je, že se to slovenské poleno před kamerou nevyskytuje příliš často. Je moc dobře, že po válce si stoupnul na druhou stranu objektivu. Ale nyní ke kladům, kterých je naštěstí mnohem více. Frič opět využívá své schopnosti mimořádné práce s exteriérem, ale tentokrát se mu daří i v interiéru, především na salaši u Miša nebo v chalupě u Juraje. Kovářík je v roli nahluchlého bači snesitelný, jeho výstup u soudu uvěřitelný a jeho morální apel dokonce vyznívá opravdově. To lze přičíst na konto skvělé Fričovy práce s herci. Ta však nejvíce vynikne u představitele Juraje, Jaroslava Vojty. Neváhám říci, že Juraj Hordubal byl Vojtovou filmovou životní rolí. Hordubal je milující, citlivý muž, který se z lásky raději pokoří, přijímá rány s hrdostí a v koutku duše stále doufá, že jeho přístup bude odměněn. Vojta je civilní, přitom z něj emoce jen sálají. Zlomený Juraj přichází pro rozhřešení za Mišem a odchází v ještě horším stavu, než v jakém přišel. Vojta s přehledem a grácií starého mazáka táhne celý film. Jeho kralování je malinko narušeno až po smrti Juraje v soudní síni. Zde má malinkou roličku jako vždy naprosto excelentní Jaroslav Marvan. Jeho soudní (ne)znalec je propracovaný na malém prostoru do velkých detailů. Arogantní hlupák, trvající na svých smyšlenkách podepřených precizním pohledem z okna se stává uzlíčkem nervů s tikajícím okem poté, když byl zahnán do úzkých. Opět mám chuť skandovat „Marvan, Marvan, Marvan!“ A raduji se, že jsem viděla velké herectví před tou taškařicí s trháním okovů. Jen by mě zajímalo, kdo to vymyslel, předpokládám, že přímo sám Bielik. Bez Bielika by to byl film za plný počet, ale už za to, že ho někdo pustil před kameru, musím udělit trestné body. (22.07.2023)

Filmová klasika, na níž se scénáristicky podílel autor předlohy Karel Čapek. Proto předpokládám, že se film držel autorovy představy. Váhal jsem mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, jednu jsem nakonec přece jen ubral, protože proti jiným Fričovým filmům je především vedení herců slabší, snad to zapříčinil i jejich výběr. Frič si tu naposledy vybral do hlavní role svoji manželku Suzanne Marwille, která rozhodně byla pro zvukový film takřka nepoužitelná, mladšího Hordubala hrál aqž příliš jánošíkovsky pojatý (skákání přes hory a doly) Paľo Bielik, a tak proti těmto dvěma stojí jen výjimečné výkony Jaroslava Vojty (jedna z jeho nejlepších rolí) a Františka Kováříka. Scéna v Mišově chalupě v horách, kde se ptá Hordubal, zda je správné vzít si život, mě doprovází v krizových chvílích i mým životem... (05.11.2015)