Hvězda zvaná Pelyněk

Martin Frič a válečný film? Cože? Podle mě tohle spojení nejde dohromady. A také to tak zpočátku vypadalo, ale opravdu jen z počátku, protože ve druhé polovině to byl dramatický válečný film se vším všudy, který vrcholil jednou velkou popravou. Mrazivý záběr, ve kterém byly v popředí rakve, dále farář a v povzdálí odsouzenci na popravu. Impozantní scéna, kterou bych čekal třeba od Otakara Vávry, ale ne od Martina Friče. Ostatně celý tento film byl pro mě velikým překvapením. Zklamala mě jen střelba ozbrojených velitelů do neozbrojených vojáků, kteří jim šli naproti. Nikde žádná krev, padali tak, že sebou jen tak plácli na zem. Tohle bylo poznat, jak je to nahrané. [1201. hodnocení, 66. komentář, 74%] (16.11.2021)

Tenhle film je nejen historickou rekonstrukcí Rumburské vzpoury, ale vypovídá i o české povaze, jak o tom ve vlaku těsně před porážkou vzpoury hovoří František Noha (skvělý Rudolf Deyl ml.). Kdyby tak tušil, že jeho slova budou platná i takřka po stu letech... Samotná vzpoura vzešla od propuštěných zajatců, kteří v Rusku poznali sílu Velkého října a kteří snili o tom, že i naše osvobození z rakouských pout přinese novou společnost oproštěnou od sociální bídy a útlaku. Tenkrát se netočily fikce, ale vycházelo se z archivních zdrojů, takže lze věřit věrnosti vyprávění. Snad zpěvačka a prostitutka Tonka (Jiřina Bohdalová v jedné z životních rolí) byla vpuštěna do příběhu, ale zcela záměrně - aby ukázala nesmyslnost válečného tažení, když by bylo tak krásné radovat se z běžného života; aby ukázala, jak válka ničivě působí i u civilního obyvatelstva... Nádherný, i když smutný film, mistrně zpracovaný Martinem Fričem se spoustou výborných herců. (30.10.2014)

Musím říct, že jsem se hodně divila, když jsem v titulkách četla jméno režiséra. Martina Friče mám totiž zaškatulkovaného jako režiséra komediálních kousků a on vyšel na světlo boží s tak vážnou látkou a ke všemu se nechal inspirovat skutečnou událostí, která se stala v Rumburku 21. května 1918. Ta událost vešla do dějin jako Rumburská vzpoura. Vůbec se těm vojákům nedivím, že se vzepřeli svému velení. Důstojníci, určitě aristikraté, se k nim chovali jako k póvlu. Rakušáci se vlastně vždycky chovali k Čechům tak jako méněcenným. Nejvíce mě vytáčel ten důstojník, který říkal, já jsem vlastenec a stojím za Čechy, to o mě ví každý. To byl největší pokrytec. Bohdalka tady není, kdo ví jak úžasná. Spíše byla na zabití. Její Tonka byla falešná jak pětník a vůbec mi k ní neseděla. (04.04.2011)

Velmi dobrý film plný skvělých herců. Jen postava Jiřiny Bohdalové mi po celou dobu připadala tak nějak navíc stejně jako ta spousta Hašlerových písní... Rudolf Deyl. ml. hrál opět uvědomělého člověka z lidu, který by si nejraději vzal příklad z Ruska, udělal revoluci podle jejich modelu a dal zbraně i dělníkům... No co. Více než ta jeho pro mě byly stejně zajímavější postavy Radoslava Brzobohatého, Martina Růžka, Jiřího Sováka, Josefa Větrovce a Bohumila Švarce. Závěrečná půlhodina neměla nejmenší chybu a právě za ni k původně zamýšleným třem hvězdám přidávám i tu čtvrtou. (16.10.2013)

Historicky překroucená fraška. Obrovský potenciál námětu rumburské vzpoury naprosto nevyužit. Ze Stanka Vodičky udělali tvůrci pacifistického blba a z třiadvacetiletého Františka Nohy, kterého hraje padesátiletý Deyl, cirkusového kverulanta. Vojáci ve filmu rozhodně nevypadají jako zbídačelí vojáci šikanovaní německými zupáky, naopak se ožírají a tráví volno v bordelu. Jak po stránce dramaturgické, tak po stránce formální průměrné, z hlediska historického až odpaduhodné. Martin Fryč byl geniální režisér, ale Hvězda zvaná pelyněk podle mého názoru nepatří k jeho nejlepším dílům. (28.10.2007)