Nastala chyba při přehrávání videa.
  • xxmartinxx
    ***

    Hannah Arendt je dobrý film, protože být dobrý musí. Kvalitu mu dodává téma a kontext. Ale onen film samotný jako médium pro mě vyčnívá leda tím, jak postrádá jakékoliv kvality. Člověk by hledal až paralelu k "nobody" Eichmannovi. Každopádně režijní rozhodnutí mi přišla buď "ošklivá" (nejsem fanda měkkého skoro monochromního obrazu), nebo vyloženě hloupá (natáčet ve widescreenu, když stejně všechno cpu na střed a ještě musím bezradně zapracovávat archivní akademický formát). Film je mimochodem o tom, jak je Eichmann nevyčnívající člověk, a přitom užitím dobových materiálů z filmů stylisticky vypadává a je mu propůjčena pozice výrazné historické figury, která jako jediná (i oproti třeba Heideggerovi) nemůže být obsazena hercem. Prostě bordel vyprávěný zároveň fádně a rutinně. Když se takovýhle film navěsí na hodnotné myšlenky, jde pro mě o stejnou berličku, jako když se blockbuster s rozpočtem 200 mega navěsí na CGI. Nebudu chválit něco, co je samozřejmost, popřípadě čehož kvalita existuje bez ohledu na tento film. Hannah Arendt je definice zbytečnosti. Je to navíc moc dlouhé a nudné i na to, aby se to aspoň pustilo dětem ve školách a zvládlo to ono téma popularizovat, což by byl jediný užitek.(18.8.2016)

  • HonzaBez
    *****

    ""Tentokrát jsi zašla příliš dalek....nemáš v sobě žádnou lásku ke svým lidem....skončíš v pekle ty nacistická děvko...." Připomínat si Mezinárodní den památky obětí holocaustu zrovna tímto filmem se asi může zdát někomu docela zvláštní. Ve své knize „Eichmann v Jeruzalémě" si Hannah Arendtová dovovila opravdu hodně. Nejen, že svou tezí o banalitě zla zpochybnila to, že by byl Eichmann skutečné monstrum, ale zároveň si nebrala úplně servítky pokud jde spolupráci židovských představených s nacistickým režimem. Vyvolala tak velmi hysterickou reakci (viz výše). Tento film je však podle mého názoru velmi poučný právě proto, že na příkladu Arendtové ukazuje, že i v případě tak bolestných událostí jak byl holocaust, bychom se neměli spokojit s černobílým pohledem na věc. Lidí, kteří se s takovýmto černobílým pohledem spokojí bývá jistě vždy poměrně hodně a je asi jedno, zda jde o téma holocaustu nebo v dnešní době třeba o téma migrační krize. Je vždy úžasné, když se najde někdo tak statečný jako Arendtová, kdo se nebojí jít proti proudu a kdo si navzdory většinovému mínění dokáže klást i veskrze provokativní otázky. Dokud takoví lidé budou existovat a dokud jejich nepříjemným otázkám bude věnována alespoň taková pozornost jako tomu bylo v případě Arendtove, má lidstvo alespoň jistou naději, že se takové hrůzy jako holocaust nebudou už nikdy opakovat...(27.1.2019)

  • kaylin
    ***

    Nepovažovala se za filosofku, ale přesto filosoficky uvažovala. Byla u soudního procesu s Adolfem Eichmannem, zrůdou, která měla být tou, kdo vymyslel, jak se finálně vypořádat s židy. Hitlerův inženýr genocidy. Jenže Arendt si uvědomila, že před sebou nemá zrůdu, ale normálního člověka. Alespoň na první pohled. Tohle lidé vidět nechtějí. Chtějí vidět monstrum, chtějí vidět chiméru. Taková zrůda nemůže být jako oni. I proto neměla Hannah Arendt snadný život a její názory nebyly přijímány pozitivně. I když neobhajovala zrůdu, stejně se na ni dívali skrz prsty. Film má skvělý vizuál, ale hlavně upozorňuje na téma, které je k zamyšlení. Kvalitní provedení, které zajímavě spojuje hraný film s archivními záběry je pak zajímavou přidanou hodnotou. Sám o sobě film ale tolik navíc zase nepřináší a je podobně strojený jako "Železná lady".(20.12.2013)

  • Morholt
    ****

    Silné téma a neméně zajímavý příběh. Film je rozdělen na dvě části. Ta první se zabývá především samotným procesem s Eichmannem a střídá reálné záběry ze soudu s těmi hranými. A musím dodat, že z toho, jak se z jednoho z organizátoru tzv. konečného řešení klube šedivá úřednická myš, jde mráz po zádech. Druhá část je vlastně o následcích, které si Hannah Arendt nese po zveřejnění své zprávy, kterou do určité míry předběhla dobu. Musí čelit nenávisti a kritice jak většinové společnosti, tak té židovské, přičemž obě odmítají pochopit podstatu toho, co napsala. Ani tady jsem neměl problém a ještě víc jsem mohl docenit brilantní představení Barbary Sukowe, jehož vrcholem byla závěrečná promluva k studentům.Bez výtŕaznějších náímitek. 80%(6.11.2017)

  • Volodimir2
    *****

    Ide o takmer hraný dokument o účasti Hannah Arendtovej na súde s Eichmannom v Jeruzaleme. Tu prichádza na myšlienku, že Eichmann nebol netvor, ale človek, ktorý bol poslušný režimu. A tento jej koncept banálnosti sa stretol s obrovskou kritikou naprieč celým židovstvom. Reportáž z tohto procesu v ktorom bol Eichmann odsúdený k smrti odpovedá na otázku či môže byť Eichmann vôbec súdený a pokiaľ áno tak za čo. Ďalším faktom bolo, že nebol súdený medzinárodným súdom, ale v židovskom štáte židovským tribunálom. Kladom je, že autorka sa snaží podať objektívny pohľad na priebeh procesu, zaoberá sa psychikou obžalovaného a objektívne popisuje argumenty obžaloby aj obhajoby. V priebehu procesu prebehlo celkovo 121 pojednávaní a z toho 62 zabrali výpovede svedkov obžaloby, ktoré väčšinou nesúviseli s prejednávaným prípadom. Jednoznačne najsilnejším momentom filmu sú vložené autentické zábery z procesu a škodou je, že film sa točil len okolo tohto procesu.(26.6.2015)

  • - Film popisuje zejména okolnosti vzniku živě diskutované knihy "Eichmann" v Jeruzalémě z roku 1963, kde Hannah Arendtová představila svoji tezi o banalitě zla. (BruceW)