Hannah Arendt

Nepovažovala se za filosofku, ale přesto filosoficky uvažovala. Byla u soudního procesu s Adolfem Eichmannem, zrůdou, která měla být tou, kdo vymyslel, jak se finálně vypořádat s židy. Hitlerův inženýr genocidy. Jenže Arendt si uvědomila, že před sebou nemá zrůdu, ale normálního člověka. Alespoň na první pohled. Tohle lidé vidět nechtějí. Chtějí vidět monstrum, chtějí vidět chiméru. Taková zrůda nemůže být jako oni. I proto neměla Hannah Arendt snadný život a její názory nebyly přijímány pozitivně. I když neobhajovala zrůdu, stejně se na ni dívali skrz prsty. Film má skvělý vizuál, ale hlavně upozorňuje na téma, které je k zamyšlení. Kvalitní provedení, které zajímavě spojuje hraný film s archivními záběry je pak zajímavou přidanou hodnotou. Sám o sobě film ale tolik navíc zase nepřináší a je podobně strojený jako "Železná lady". (20.12.2013)

Téma určitě vhodné k zamyšlení. Adolf Eichmann i Hannah Arendt dobře dělali svou práci. Paní Arendt se s plným nasazením zhostila svého úkolu a s neodsuzujícím nadhledem se jí podařilo zhodnotit jednání obviněného nacisty a vcítit se do jeho osobnosti. Pro reakce zrazeně se cítící židovské veřejnosti měla stejně malé pochopení jako ona židovská komunita pro postoj její. Možná proto, že to nebyla její práce. Viděno v rámci projektu 52 Films by Women. (11.04.2016)

Takový trochu nudný historický exkurz do behaviorální sociologie. Drtivá většina populace (mě nevyjímaje) nebude vůbec tušit, kdo to Hannah Arendt byla a jaký zajímavý a přínosný život zažila a ani tento film toto povědomí tolik nerozšíří, protože se jedná více méně o průměrné historické drama o ženě, která ač byla židovka, tak nahlížela na proces s Adolfem Eichmannem trošku jinak, za což si vysloužila nejednu vyhrocenou situace a také opovržení většiny svých přátel a spolupracovníků. Lekce dějin, která nepadá úplně na úrodnou půdu. (08.11.2022)

Další setkání Margarethy von Trotta s Barbarou Sukowou (jinak Lola, Berlin Alexanderplatz). Tentokrát v mistrném dialogu o povaze zla. Film se zabývá obdobím na začátku 60. let, kdy Arendtová psala pro The New Yorker reportáže Eichmann v Jeruzalémě: zpráva o banalitě zla. #Edisonline (06.03.2022)

Životopisné filmy sa dajú natočiť rôzne. Zameranie sa na osobnosť prostredníctvom, toho čo ju preslávilo nie je nič nezvyčajné. Hannah Arendt, bola zaujímavá žena, ktorá svojho času svojími názormi "kopla do osieho hniezda" a rozdúchala voči svojej osobe mnoho negatívných vášní. Cením si, že tento film ma inšpiroval k podrobnejšiemu nahliadnutiu do jej životopisu a diela. Donútil ma tiež zamyslieť sa nad kľúčovou témou tohto filmu, teda jej správou o procese s Rudolfom Eichmannom, Eichmann v Jeruzaleme: správa o banalite zla. Jej názor je zaujímavý a skutočne núti k zamysleniu sa nad zlom. Pre mňa osobne veľmi zaujímavý a poučný film. Videné v rámci projektu 52 films by women. (26.01.2016)