Pot a krev

I stalo se, že Bay vyplul ze svých obvyklých lehce zatuchlých zátok plných robotických nesmyslů a stvořil cosi vtipného, žel Velké želvě A'Tuin, v některých svých oblíbených zátokách asi stále staví z písku falická sousoší, protože tenhle film mohl být dobrý, kdyby mu hrůzyplně nezavazelo pár věcí, třebas délka, zkrátit o půl hodinu by pomohlo snad všemu, stejně jako přidání nějaké alespoň trošku sympatické postavy (ačkoli, pravda, kde ji v tomhle námětu vzít), dále se zbavit hroznejch, ale trýznivě, mučivě hroznejch vnitřních promluv jednotlivejch postav a stejně tak i naprosto nepraktického flash forwardu (či jak se tomu nadává). I když je absurdita skvostná, někdy ani ona nestačí. [ Viděno v příjemné společnosti vezdejší na Filmové noci čsfd II. ] (18.08.2013)

Tony Scott je na pravdě Boží a tak je trůn pro krále sexy filtrované filmařiny opět k dispozici jedinému člověku. Že Michael Bay potvrdí svůj status zrovna konverzační krimi komedií, jsem nečekal ani v tom nejplechovějším snu, což jde na vrub hlavně skvěle absurdnímu scénáři, výborným hercům a režisérově evidentní chuti natočit si zase jen tak něco pro vlastní zábavu, takže rozhodně nejlepší bayovina od... no, od Skály. (29.08.2013)

Vyzněním podobně absurdní podívaná, jako svého času legendární FARGO bratří Coenů. Tak bizarní, cynické a trefně ironické, nekorektní, dehonestujícím způsobem testosteronové, že si to jistým zvráceným způsobem nelze neoblíbit. Navíc to brutálním způsobem nakopává prdel profláklé idee „amerického snu“ o zemi neomezených možností, kde je možné dosáhnout všeho, stačí jen píle a ctižádost. Tragikomické figurky s čínkou a dolarovým eskem místo mozku, v přesném hereckém uchopení Marka Wahlberga a Dwayne Johnsona, bylo přímo diváckým požitkem sledovat. Nebyl jsem a nejsem fanouškem Michaela Baye. Nikdy neznal a dodnes nezná míru ve svých filmech, ale tady svou neblahou vlastnost vlastně přetavil v něco nečekané – ve svůj nejlepší film. (10.08.2013)

" Verím vo fitnes a Ameriku..." Po druhom pokračovaní Transformerov som M.Baya nadobro odpísal. Po filme Skala som netrpezlivo očakával každý jeho film, ale okrem Pearl Harbour ma nepotešil žiadny. No pain, no gain je preto u mňa jeho najlepší film od Skaly. Nebudem tu chváliť Baya osobne, pretože hlavnú zásluhu na výsledku nesie scenárista. Bay tu opäť napchal kopu spomalených záberov (aj keď sa krotil), gýčových farebných obrázkov a zábery amerických vlajok. Bay to síce zrežíroval, ale tak absurdný príbeh troch vymletých kulturistov by bolo umenie posrať. Príbeh napísal sám život a tie najdivokejšie scény sú vraj do bodky pravdivé. Počas sledovania som si viackrát spomenul na bratov Cohenovcov, ktorí sú známy práve týmito drsnými a neuveriteľnými príbehmi plných zvratov. Osobne by som to radšej videl v ich rukách, ale s výsledkom, hlavne príbehom a dialógmi som bol spokojný. Napriek spokojnosti ma už ďalšie Bayove pokračovanie Transformerov nezaujíma. 80%. (07.01.2014)

Kdyby se do kina místo na filmy chodilo koukat na psy, tak tohle by byl takovej roztomilej pouliční vořech. Směska všeho, co na ulici občůrá kdejakej patník a nechá se obskočit klidně i od králíka, když zaštěká. Říká se, že v životě je dobrý mít pár jistot. Já mám pro tenhle případ Míšu Báje, protože ten mě znova ujistil, že od něj se normálního filmu už asi nikdy nedočkám. Naštěstí mě tahle bizarní matlanina bavila a nečučel jsem na ní s uraženě otevřenou pusou dokořán. No a to má hned dvě výhody najednou - zaprvý mi nenafoukalo do krku a zadruhý jsem o jeden nezapomenutelnej zážitek bohatší. Jo a taky je mně jasný, že až budu chtít štípnout prachy, budu ze sebe nejdřív muset nechat udělat kulturistu. To se pak totiž roděj nápady... (18.08.2013)