This Ain't California
Toto nie je Kalifornia
Obsahy(2)
První celovečerní dokument německého režiséra Martina Persiela je dynamickou a svěží hymnou protispolečenské revolty mladých a v socialistické NDR téměř zakázaného sportu – skatebordingu. Režisér tu pracuje s archivním materiálem, konkrétně se skutečnými videozáznamy, které si v toho času nahrála parta tří kamarádů, fascinovaných tímto sportem, na 8 mm kameru. Persielův snímek sleduje tři představitele od jejich dětství v 70. letech přes období vzdoru v letech osmdesátých až po pád komunismu na podzim 1989, kdy se jim zásadně změnily podmínky života. Divákům se tak odkrývá skutečný obraz života mladé komunity skejťáků v NDR, jak ho ještě nikdy předtím neviděli. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (37)
První skateboard prý viděli ve filmu Lucie postrach ulice. Začali postupně, v Magdeburgu, první skoky, triky... Pak přišel Berlín a skateboarding byl všechno, zábava, zážitky, vytržení z šedivého DDR, nadšení, vzpoura, spojení se západem... A Denis byl bůh. Teď, po jeho smrti je tu jen pár kamarádů a tisíce vzpomínek. Geniálních vzpomínek podbarvených efektivní hudbou, trefnými animacemi a nezapomenutelnou atmosférou ideálů a naděje, kterých bylo ve východním Berlíně až překvapivě dost. ()
Ťažko by mohol odo mňa niekto očakávať, že budem z filmu o skateboardingu unesený. Je to predsa len zábava úplne inej generácie, než ku ktorej patrím. Napriek tomu ma film celkom zaujal. Rozdelenie do kapitol, prekladanie amatérskych záberov kreslenými vsuvkami, dobre vybraná hudba, to všetko patrí k jeho kladom. Ale na druhej strane snaha vyrobiť zo skateboardingu nejaký prostriedok, či symbol túžby po slobode, nezávislosti a ktovie ešte čoho iného, tak taká snaha u mňa okamžite skončila nezdarom. Skôr som cítil autentickosť pri záberoch z bujarých párty a výčinoch, ktoré sa zvykli pomenúvať chuligánske. Preto "iba" tri hviezdičky. ()
Lehké pomníkování, které tahají výš fajnové montáže archivních materiálů, přímost zúčastněných a schopnost reflektovat dobu, která nás obecně pálí, ale rádi na ni s dostatečným distnacem vzpomínáme. A taky Lucie postrach ulice. Jen škoda, že díky všem těm osobním vazbám to nakonec končí asi natřikrát a ne moc rázně. ()
Kdybych býval věděl, jakou má letní kino v Riegrových sadech kulisu, byl bych do něj nechodil, protože polovičku filmu jsem pročučel na nádhernou scenérii nasvíceného Pražského hradu. Romantika až za roh žižkovského stadionu, jen kdybych tam zrovna jak na potvoru nebyl sám. Ono ale vlastně asi dobře, protože holka, kterou zajímají skejťáci, zase nezajímá mě, no a navíc byla vážení taková kosa, že při své nekonečné gentlemanské dobrotě bych ve snaze udržet rande při životě dokoukal biják ve spodním prádle. Cestou do kina jsem si klepal na čelo, co to zase dělám, že jdu na německý dokument o prkínkářích, ovšem při návratu jsem byl sám sobě hrdinou za to, že jsem opět vychytal krásný zážitek. Jestli mají podobné pocity skejťáci při zdolávání ramp, asi jim už rozumím. ()
Hlavně to množství archivních materiálů je vzhledem k tématu skoro neuvěřitelné. U nás asi bylo skejťáků víc, ale zřejmě byli bez kamer. Vzpomínání na nedávno zahynulého kamaráda, kterého ovšem nikdo ze vzpomínajících posledních nejméně 15 let ani neviděl, tomu dodává emoce. Naštěstí je tu dost zajímavých informací a otevřených vzpomínek na tu divnou socialistickou dobu, včetně vstupů jednoho z těch pánů, který měl mladé chuligány stranicky zpacifikovat. Černobílé animace jsou také výborné. Snad jen doprovodná hudba mi často vzhledem k tématu přišla málo dravá (70%). ()
Galerie (14)
Photo © Stamm Film
Zajímavosti (1)
- Ve filmu je nesprávně uvedeno že na pražských závodech Euroskate 88 byli američtí skateboardisté Mark Gonzales a Steve Cabalero, kteří tam ovšem vůbec nebyli, hlavně proto, že se jednalo o evropské závody. (Hawaj)
Reklama