Princezna se zlatou hvězdou

Tak bez téhle pohádky si osobně snad ani nedokážu Štědrovečerní podvečer představit. Každý rok se celá rodina rádi sesedneme a užíváme si mladého fešáckého prince Pepíčka Zímu (ano, už je to vážně dávno..), krále Kazisvěta VI. s jeho pravou rukou (Růžek + Effa), jednorázovou překrásnou princeznu Ladu (Kyselková) nebo zmateného kuchaře (Neumann), který během necelé hodiny nafasuje dokonce 3 různé řády :o) Vyprávění formou rýmů se mi v tomto případě líbilo a rovněž účinkování panů Pištěka, Smolíka, Kohouta a Vinkláře je pro mě víc než velké plus. Princeznu Florindellu bych i dneska bral všema deseti (všechna čest tehdejší kráse Květy Fialové). Zkrátka pokud bych si měl vybrat jednu jedinou pohádku a označit jí jako tu NEJ, byla by to určitě tahle. (25.12.2013)

Tieto Vianoce šla Princezná so zlatou hviezdou hneď po novinke "Ako si nezobrať princeznú". A ten rozdiel je sakra vidieť. Kedysi sa robila kvalita, dnes bez nápadu a bez hereckého umenia. Ale hlavne tá princezná... Marie Kyselková bola prototyp princezny. Dajte si jej fotku k dnešnej akože princeznej Anne Fialovej a ten rozdiel je priepastný. Inak o zlatej hviezde nemá zmysel čokoľvek písať, každý pozná obsah, niekomu možno vadí, že sú repliky veršované, ale nikto nikdy nezabudne na Kazisveta. Možno aj preto, že jeden taký nám práve vládne. (25.12.2021)

Ráj toho opravdu blaženého dětství - to je svět jedné z pohádek v tomto ohledu stále nedoceňované Boženy Němcové a v tomto žánru ne příliš předpokládatelného Martina Friče. Idyla, která je silnější než skutečnost, svět, v němž se lidé mají opravdu beze zbytku až andělsky navzájem rádi. Lze to zpochybňovat, lze s tím polemizovat, ale nedokáže to změnit nic na tom, že Marie Kysilková je opravdu půvabnou princeznou a princ Radovan rázným budoucím králem. Za zmínku stojí i letmé setkání dvou slavných babiček našeho filmu: Jarmily Kurandové a už opravdu stařičké nezapomenutelné Terezie Brzkové. Plechová kavalérie krále Kazisvěta je naopak zosobněním lidského papundeklu se vším všudy. PRINCEZNA SE ZLATOU HVĚZDOU reprezentuje ve vrcholné a stěží překonatelné úrovni vrchol někdejších starých pohádek z nejrůznějších starých kalendářů, zežloutlých čítanek z ještě předminulého století i prvních edic dětských knih, které tak stačily zfousovatět přes těch sto let, jak je znaly ještě naše babičky a pradědové ve svém dětství. Tuto idylu však zdobí navíc skutečný cit a opravdová líbeznost mravu i citu. Můžeme se tomu smát, ale neměli bychom tím pohrdat nebo to přehlížet. V naší době vypjatého hulvátství a hodnotového nihilismu a cynismu je takto pojatá čítankovost pohlazením na duši. Pohlazením, které hladí. Hlazením, které posiluje. A sílí. (17.12.2007)

"Princezná so zlatou hviezdou", no dobre budiž. Pokiaľ to nebude princezná so šesťcípou Davidovou hviezdou alebo nedaj bože s červenou komunistickou, tak to vždy nejak prežijem. Táto stará česká filmová rozprávka sa pravideľne reprízuje v čase okolo vianočných sviatkov už dlhé roky. Nikdy som si ju nijak zvlášť neobľúbil, nikdy ma moc nezaujala, veľmi málo ma pobavila. Avšak tie jej nekonečné televízne reprízy mi vôbec nevadia. Nech to kľudne stále púšťajú. Sú Vianoce, tak je v telke ako obvykle "Princezná so zlatou hviezdou". *** (23.12.2016)

Klasický pohádka, která je ještě naivnější než většina ostatních, ale kouzlo rýmovaných dialogů s písněmi, které se vám vryjí do paměti, prostě funguje. Vizuálně je na filmu vidět, že barvy jsou hodně stylizované, což může být dáno spíš technicolorovými barvami než nutně záměrem filmařů. Princezna Lada vypadá o něco lépe v myším kožíšku než bez kapuce, protože barva jejích vlasů celkem negativně dotváří její obličej. Pořád je to pro mě jedna z hezčích pohádek, co mohou o vánocích běžet v televizi. (28.12.2013)