Nymfomanka, část II.

Pokiaľ bola prvá časť venovaná vyslovene sexuálnym zážitkom, tá druhá sa zameriava na rôzne sexuálne úchylky, praktiky a uspokojenie s tým spojené. Trier sa mi v porovnaní s predošlými "geniálnymi" snímkami (Melancholia, Antichrist) jednoducho netrafil do vkusu. Tento film je venovaný prevažne užšej skupinke divákov a milovníkom tohto "umelca". Napr. taký "Antichrist", ktorý mal taktiež "skrytý" sexuálny podtón, disponoval väčšími grádmi a "útokmi" na psychiku ako toto "čudo". Nymfomanka (2) na mňa pôsobila ešte viac antivzrušujúco a antisexuálne ako jednotka. Zhrnul by som to tak, že pri tomto snímku by sa mi nepostavil, ani keby mi ho žongľuje samotná Beyonce. (23.04.2014)

Líbilo se mi to možná i o kousek víc než "jednička", když tedy přistoupím na oddělené vnímání. Leckde jsem slyšel, že nevýhoda je absence rozehřívacího kola, způsobující jistou monotónnost. Já byl naopak s konzistencí té nekonzistentní jízdy velmi spokojený. Později napíšu něco víc, ale na to se musím asi vyspat. (14.01.2014)

(Část I.) ...což se ve druhé polovině lehce ustálí, kdy ubyde nucených přesahů, a režisér se vrátí ke svému oblíbenému tématu „žena jako ztělesněné zlo“, což filmu ubere na rozvláčnosti, ale pak přijde Bond, 3+5 a zlatý déšť a rozpačité dojmy se zlomí ještě víc, než v Melancholii; Director’s cut prosím smrsknout na dvě hodiny a bez toho asexuálního sexu, byť o ten tady vlastně ani (nečekaně, že ano?) nejde. (04.04.2014)

To, čo jednotka snubne a citlivo rozbehla, dvojka zničila a pochovala. Symboliku vystriedala explicitnosť, citlivo budovaný vzťah, ktorý prinášal zmysel a uvoľnenie celému filmu sa úplne scenáristicky pokrivil, až natoľko, že sa ma miestami zmocňoval pocit, že ani sám režisér nevie kam to celé smerovať. Ku koncu mu už isto z pretlaku negatívnych emócií zbujneli aj posledné deštruktívne pudy "sebazáchovy". Skrátka spackaná práca, ktorá nie je psychologická, ale psychopatická a koniec hovorí o tom, aká tenká vie byť hranica medzi umením a brakom. (02.12.2014)

Druhý díl Nymfomanky je ze začátku nudnější, aby na konci udeřil. Shia zde předvádí absolutní herecký výkon a Stellan si jede stále svůj klasický poctivý výkon. Vlastně v rámci herců se nedá vytknout vůbec nic. Dokonce i Charlotte zde začíná hrát více než její mladší já v podobě Stacy Martin. Charlotte také způsobí patřičný dojem svými bradavkami, které pravděpodobně už nikdy nezapomenu. Tak vystouplé bradavky totiž neuvidíte každý den ve filmu, jestli vůbec. Horší už bylo jen to, že Lars von Trier pokračoval ve svém epizodickém, nic neříkajícím, vyprávění, který je jednou nudný, po druhý zajímavější no a po třetí zbytečně filozofický. A tohle všechno se opakuje do té doby, dokud Vás Stellan nepřesvědčí o něčem, o čem byste snad radši ani nevěděli. Závěr je totiž po těch čtyř hodinách ránou do duše snad každého diváka. Jednu hvězdičku filmu dávám jenom proto, že to Lars natočil hodně dobře. Režisérský výkon se mu upřít nedá, to všechno ostatní ale už jo. (10.12.2014)