Zaostřit, prosím!

Československý komediální povídkový film s neobvyklými filmovými postupy, v němž je prostřednictvím L. Peška přímo komunikováno s divákem. Snímek má dosti podivný úvod, v němž je vysvětlen jeho neobvyklý název. Film se skládá ze tří příběhů se satirickou tematikou, v některých ohledech na svou dobu odvážných. V prvním příběhu můžeme sledovat kariérní vzestup nenápadného účetního v podání J. Kemra, neboť jeho představení M. Nedbal a L. Lipský se domnívali, že zná na ně nějaké kompromitující informace. Jakmile vyjde najevo, že žádné nepříjemnosti od jeho osoby nehrozí, ihned následuje Kemrův návrat na původní pracovní pozici. V druhé povídce dostane literární kritik J. Pivec úkol napsat kritiku na sbírku básní. Vynikající pan Pivec v této povídce v obavě, aby ve své kritice prezentoval to správné stranické stanovisko, několikrát mění text své kritiky podle toho, jak se ke sbírce vyjadřují různé osoby v čele s ministrem. V poslední povídce přijíždí na kontrolu stavby ředitel G. Heverle a spolu s ním i brigádník V. Brodský. Účetní V. Burian ve své poslední filmové roli omylem pokládá za ředitele Brodského a Heverle tak může inkognito provést obhlídku staveniště. Následuje vtipná přehlídka toho, s jakým zápalem pracovali dělníci na budování socialismu. Ve filmu M. Friče se vyskytuje mnoho známých herců a je zajímavé sledovat jednak prolínání slavných hereckých generací a jednak budoucí herecké legendy jako začínající herce, kteří se teprve začínali prosazovat (J. Sovák, Z. Řehoř, J. Bohdalová, S. Zázvorková, L. Lipský). Jako herecky nejzajímavějšího ze všech zde však jednoznačně pokládám pana Pivce. Musím říct, že tento snímek mě z celkového pohledu mile překvapil, a to zábavností a dle mého i odvážným popisem socialistických nešvarů zabalených do humorného hávu. Odmyslím-li si neobratný a zbytečný nápad s divákem jako vnějším pozorovatelem natáčení, kdy je ve filmu v některých okamžicích zobrazen kameraman R. Vrchota a režisér L. Boháč, domnívám se, že průměrné hodnocení je v tomto případě nedostačující. (05.07.2023)

Výrazná satira. 1)  Ani se nechce věřit, že v roce 1956 něco takového mohlo vzniknout._____ 2) Vtipné zrcadlo režimních nešvarů i českého maloměšťáctví je dostatečně obecné, aby se v něm všichni trknutí poznali, ale dostatečně neosobní a neadresné, aby to prošlo censurou._____ 3) Zvláštní poklona patří uměleckému kritikovi Pošahalovi - typickému představiteli doby._____ 4) Dobová herecká elita pečetí příznivý dojem, který ze snímku mám. (05.09.2017)

Trochu slabší satira 50. let, jejíž tři povídky mají vzestupnou tendenci. Ta první mi přišla vyloženě trapná, Kemr sice nehrál špatně, ale ten humor a násilně vložené triky jeho výkon doslova pohřbí. Hodnotím *. Druhá povídka už má nosnější myšlenku a je i docela trefná, ale i tak musím říct, že je rozhodně pod Fričovu úroveň **. Určitě nejlépe dopadla poslední povídka, která je i místy vtipná a jako jediná splňuje skutečné požadavky satiry. Navíc ji prosvětluje výkon V. Buriana. - ***. (17.11.2007)

Film, který jsem si opatřil jen kvůli Burianovi. A ne úplně zbytečně. Poslední část filmu je pro mě vcelku půvabná a nejen proto, že v ní vidím Vlastíka. I když ten zde je jako vždy brilantní. Zápletka byla zajímavá, ostatně setkání Buriana a Brodského bylo také milé - tuším, že Karel Čáslavský to popsal jako pomyslné střídání stráží v oblasti komiky. Jinak film jako celek není žádná výjimečná událost. (14.01.2009)

Režisér Martin Frič natočil 20 let před tímto filmem film Hej Rup. Hrdinové V+W jako reprezentanti dělnictva snili o důstojných pracovních podmínkách, o práci pro každého. O dvacet let později všichni už práci měli, ale ouha, něco se nepovedlo. Dělnictvo sice dosáhlo svého, ale radost ze získané práce asi nějak nepřišla. A když dělníci viděli, že prachy budou i bez práce, tak přestali makat. A přestali makat i šéfové a pořád se o práci jenom kecalo a skutek utek. A největší hlína to byla asi pro reprezentanty bývalé buržoazie, ti totiž viděli, že to komunistům nevyšlo, a že se jim to sype pod rukama už osm let po Únoru. Frič i ostatní lidi od filmu si to v této rádoby satirické komedii (ve skutečnosti nekompromisně pranýřující socialismus) opravdu ze srdce užívají a vychutnávají. Je to taková Fričova osobní pomsta tomu socialistickému Absurdistánu, který jemu a mnohým jiným znemožnil svobodně tvořit. Film je krásným příkladem toho, jaké peklo bylo býti kritikem ve své době (ale i kýmkoli jiným, prostě tehdy "být"). 70% (04.12.2011)