Na lovu

Tenhle film perfektně symbolizuje Friedkinův rukopis - jdete na film o vrahovi homosexuálů a místo klasické vyšetřovací kriminálky sledujete příběh Pacina, jak je při pátrání konfrontován s kožeňáckou gay komunitou a jak se s tím vypořádá. "Na lovu" má parádní skoro noir atmosféru, spousta scén zachycuje tehdejší veselý život undergroundové komunity v New Yorku, což už má dnes historickou výpovědní hodnotu a Pacinova snaha nějak zapadnout do davu a pátrat je metaforou reakce heterosexuála na existenci homosexuality jako takové. Proč ale film představuje homosexuály přes divoké orgie na nejdrsnější gay scéně (party v policejních uniformách, fetišistické kožené oblečení, svazování pasívů před análním sexem, fisting), pokud se režisér bránil tehdejším obviněním z homofobie? Je to prostě moralistická propaganda proti gayům, ukažme si na ně prstem, milí slušní občané. Pořád je to ale výborný žánrový kousek, takže jestli se vám nedělá špatně z představy dvou chlapů užívajících si to spolu, jděte do toho. (03.08.2007)

Prvá tretina je úžasná: mix exploatačnej over-the-top SM gay erotiky uvedenej do totálneho absurdna, krvavých strašidelných vrážd a až komického homofóbneho "podtónu". To všetky vytvára unikátnu špinavú znepokojivú atmosféru. Postupom času, ako viac a viac vidieť ruku strihača (40 minút skončilo na dlážke) a chaotický scenár, film upadne do pomerne fádnej rutiny. Fádnej ako nevýrazný Al Pacino. Škoda. (04.03.2018)

Podle hodnocení ne úplně doceněná záležitost. William Friedkin v tomhle období skutečně točil jako o život a CRUISING je svým způsobem malý zázrak. Vůbec nechápu, kde vzal peníze na takhle odvážný projekt, protože tahle temná kriminálka z fetišistického gay prostředí si skutečně nebere moc servítky. Má to vynikající feeling, nasnímané hodně podobně jako Francouzská spojka, Al Pacino fenomenální, Nitzcheho avantgardní freejazz soundtrack super a trochu hloubavý závěr. Tohle by určitě mělo vidět víc lidí. Zapadlý klenot. (04.10.2013)

Užila jsem si krásy denního NY i temných stínů nočního NY. Zápletka už nebyla tak zajímavá, toho jednostranného testosteronu bylo na mě příliš. Těšila jsem se na hrátky Alových očí, kterými se umí vžít do složité role v rozporu se svým naturelem. Jako bonus mě potěšil jeho úchvatný tanec v baru. :-) Nedivím se po tom všem otázce: "Who am I?" (06.03.2011)

Při vší úctě, ani čekání na Godota není taková nuda jako četba místních komentářů, zabavilo mě akorát tipování, který uživatel bude pobouřeně kázat proti homofobnímu ladění snímku a kterému bude naopak stříkat homofobie z pera, ehm. O těch druhých si myslím své "své" = "když mi něco nevoní, nestrkám do toho nos ani jiné orgány"), k těm prvním jen tolik, že označovat Cruising za homofobní propagandu znamená zaměňovat symptom za příčinu, což je, jak každý medik ví, základní chyba k diagnóze, vedoucí časem k nevyhnutelnému exitu. Ve výsledku je totiž daleko zhoubnější trvat na tom, aby se jisté věci zobrazovaly výhradně v pozitivním světle, protože pozitivní diskriminace nepřestává být diskriminací, zato je velice účinnými klapkami na očích, které zužují zorný úhel do tunelového vidění, a že je něco dobré pro drožkářskou kobylu ještě neznamená, že je to dobré pro lidské mraveniště. Tím, co staví Friedkin na pranýř, je naše netolerance a potlačování všeho, co se nám nehodí do krámu, do tmy, a naši následnou fascinaci tmou, kterou jsme sami způsobili a přesto fňukáme, že nám někdo zhasl. Jenže jak zpíval Johnny Cash, What's done in the dark will be brought to the light, a jak pravil Fritz, hledíš-li dlouho do propasti, pohlédne i ona do tebe. Zda se jí to, co vidí, bude zamlouvat nebo ne, toť otázka pro posthamletovský svět... Od Friedkinova mnohoznačného rozloučení s érou, v které bylo HIV jen náhodným nesmyslným shlukem písmen, se dá čekat leccos, musím se ale přiznat, že jsem nečekala, že Achillovou patou, na kterou bude Cruising kulhat, bude zrovna Al. Kdyby místo poněkud bezvýrazného proplouvání polosvětem zvolil kurs podobnému tomu, s kterým křižoval Mořem lásky, bylo by to za plný počet. (13.01.2012)