Moji přátelé druhý díl
Amici miei atto II
Moji priatelia II
All My Friends Part 2
Režie:
Mario MonicelliScénář:
Leonardo BenvenutiKamera:
Sergio D'OffiziHudba:
Carlo RustichelliHrají:
Ugo Tognazzi, Gastone Moschin, Adolfo Celi, Renzo Montagnani, Milena Vukotic, Alessandro Haber, Paolo Stoppa, Philippe Noiret, Domiziana Giordano (více)Obsahy(1)
Moji přátelé II. volně navazuje na první díl filmu Moji přátelé. Pětice, později čtveřice, neúnavných temperamentních recesistů, kteří nikdy neberou nic vážně a i přes bolestné události, které se v jejich životě udály (např. smrt jednoho z nich, žalostná chudoba nebo také problémy v lásce) se dokáží zasmát na svůj účet, na účet svých přátel a hlavně na účet úplně cizích lidí (např. narovnání šikmé věži v Pise nebo fotografování choulostivých partií na fotoaparáty zahraničních turistek). Berou život jako jedno velké dobrodružství a snaží si ho užít za každou cenu. Až do poslední chvíle. (Zoiberg)
(více)Recenze (50)
Pokračování filmu Moji přátelé jsem viděl dřív než původní snímek. Je to gejzír nápadů a gagů, někdy hraničících s hodně černým humorem. Zejména scénka na hřbitově, kde u hrobu mladé, krásné ženy jeden z přátel pouhým postojem, zamáčknutím slzy a utrousenou poznámkou vytočí vdovce tak, že hrob zdemoluje, je neskutečná. Skvělá zábava, zejména pro českého diváka, který se rád pobaví na cizím neštěstí. ()
Nebylo mi to jen příjemný, obsahuje to i momenty, které mi byly vysloveně proti srsti (za všechny hadí žena odeslaná v kufru bůh ví kam). Celkově byl ten jejich humor docela za hranou, ten vdovec ze hřbitova by měl kvůli pěti minutám něčí srandy taky po zbytek života o čem přemýšlet. Takhle bych to asi vůbec neměl brát, ale nemůžu si pomoct. ()
Amici Miei, Atto II - (Před-)Poslední legrace. Parta cynických, vyprázdněných loserů podruhé. Pod slupkou téhle komedie se svíjejí černé útroby životního cynismu, misogynství a kdo ví čeho ještě. Pánové, kteří investují veškerou ubývající energii do prchání před manželkami, rodinami a zaměstnáními k životním gagům, které mají daleko k laskavé, neškodné legrandě, uznávají jediné pravidlo: nebrat nic vážně, kromě přátelství samého. Obrana téhle bašty je dojemná, protože se jedná zjevně o to jediné, o čem postavy nestihli poztrácet iluze. Film mi při poslední repríze několikrát připomněl Ferreriho žrací klasiku. Nejenže sdílí část hereckého osazenstva, ale navíc pod maskou bžundy vyjadřuje podobné životní postoje, jež může sdílet parta chlapů, kteří se chtějí užrat k smrti. Filmařsky rutinně zpracovaná existenciální bžunda pro nesnobské diváky a nevinná řachanda pro ty, kteří si svůj klíčící pocit životního zmaru ještě neuvědomují. ()
V pokračování od samého začátku na celé kolo. Přátelé vzpomínají na staré časy a v podstatě není jediná scénka, ve které by si neudělali prču. Každá z postav je využitá či zneužitá. :) 80% ()
Bylo nás pět (a byli jsme pěkný parchanti). Volně spojené příhody party kamarádů, kteří by za fór prodali babičku, a to zcela bez nadsázky. A i jejich ostatní jednání je veskrze cynické. Píchat manželku někoho, s kým vždy následně přátelsky pohovořím, nebo dát syna do „útulku“, abych se o něj nemusel starat? Vystřelit si ze zhrouceného vdovce na hřbitově? Humor „Mých přátel“ se pohybuje od nevinných mystifikací či skoro happeningů až po zcela bezohledné žerty, přičemž když je třeba, nevyhýbá se ani přátelům. Jsou to sympatičtí kumpáni a člověk pobaveně sleduje, s čím přijdou tentokrát – a zároveň si uvědomuje, že je to mnohdy hodně přes čáru. A s věkem zjevně žádné zmoudření nepřichází. Jako by se tím snažili přehlušit nesmyslnost existence dle hesla „Dokud se chechtáš, tak na tebe nemůžou“. Jako by se tím aspoň trochu stávali škodolibými božstvy, trickstery, kteří jsou vlastně mimo dobro a zlo a pro svou zábavu převrací věci naruby… Každopádně skvělé. ()
Spíše než komedie mi to přišlo jako slušné sociální drama o partě "přátel", které bych nepřál ani největšímu nepříteli. Uznávám, že některé ze zlomyslných kousků byly docela dobré (záchrana šikmé věže), ale jinak mi jejich hodně škodolibé žertíky nepřišly moc úsměvné. ()
Zabavnejsie a nekorektnejsie ako prvy diel. Kamarati robia zle vsetkym okolo a mnohokrat je to i zabavne: vdovec pri hrobe zeny, simulacia ukrizovania, tehotna dcera "nevernickeho" partaka, hrozba zrutenia sikmej veze, fotky "chulostivych partii"..klasika. Odporucam. ()
Moje přátele II mi poprvé pouštěli o generaci starší příbuzní. Skryté krásy filmu jsem však odhaloval až postupně a musím upřímně říct, že dnes si všechny naprosto geniální fóry vychutnávám plnými doušky a pokaždé odhalím něco navíc. V okruhu mých přátel a příbuzných řada hlášek ("já jsem sklízela", "vyšlo, ale není tam", polévka je trochu hořká", "buď vychytralý jako jelen" aj.) zkultovněla a rádi se jimi častujeme. Podobně vystavěné, dosti černé a s takovou grácií podané kousky by jinde pohledal. Relativně blízko mi přijde třeba Nenápadný půvab buržoazie. "Slabší chvilky" v oku diváka podle mého mohou vyplývat právě z důvodu vidění poprvé nebo očekávání svižné, pro jiné komedie typické chronologické dějovosti; tohle je spíš o variacích poněkud ujetého, leč poetického mentálního stavu. ()
Tohle je jeden z mála kousků, který vlastní specifický styl humoru. Pár chlápků co jim žádná sranda není cizí, neví, co je to vážná situace a když náhodou nastane, tak z ní brzy udělají show. Hlavně se baví na účet cizích. Ano , tahle italská komedie má něco do sebe. ()
Nezapomenutelná komedie o přátelích, kteří vědí, že sranda musí být, i kdyby to mělo člověka stát život. A současně stojí jeden při druhém jako málokdo. Nezapomenutelný humor... "Ta polévka je trochu hořká." "Dost možná, já jsem Vám do ní nachcal." ()
Čekal jsem větší legraci, některé scénky byli fajn, ale většinou to bylo moc rozvleklé. ()
Jednička byla na hraně a skvělá, dvojka už je za ní a nestojí to podle mě za moc. Většině těch "vylomenin", co tu oni přátelé vyvádějí, se už smát nemůžu. Polévka dochucená močí, hadí žena zavřená do kufru a nechaná na pospas osudu,... Vskutku bžunda k popukání ()
Mírně slabší, než první film, nicméně podpírání šikmé věžě v Pise, fackovací scána na nádraží, ukradení exkrementu... To jsou neuvěřitelnosti naprosto neuvěřitelně neuvěřitelné. ()
kdyby nebylo toho italskýho balastu, kdyby to nebyl pořád tentýž dekameron, kdyby tam nebyly ošklivý manželky a všudypřítomný paroháči, bylo by to kvalitní dílo evropskýho humoru... na druhou stranu...tolik na kultovnost aspirujících a vícevrstevnatejch "scének" jsem moc neviděl, takže vlastně musim pochválit ty italsko-francouzský magory, skřížený s luďkem sobotou, monty pythonama, zdeňkem svěrákem a spoustou jinejch, jim podobnejch. ...našel jsem tam i jima jarmusche...heč ()
Typický italský humor, někdy skoro až na hraně, přesto si udržující svůj nezaměnitelný styl. Někdy až "montypythonovský". Několik gagů už zůstane navždy nesmrtelných. Přesto jsou tu hluchá a nepříliš zajímavá místa, těch je tu však pramálo a tak nezbývá než tuto zapomenutou perlu vřele doporučit. ()
Čekal jsem kdeco, ale rozhodně jsem nečekal, že ten film bude nakonec smutný. ()
Klasická italská komedie, kde některé výjevy a jejich vyznění byly ve své době na hraně i za hranou ... Vždycky se mi dvojka líbila o dost víc než jednička. ()
Zúfalstvo... ()
Nezapomenutelný film,nezapomenutelné scény,nezapomenutelní herci.Toť vše.90% ()
Když jsem tento film znovu viděl s odstupem skoro čtvrt století, musím uznat, že už to nebylo ono jako tenkrát na konci 80. let. Ale rozhodně jsem se nenudil. Hlavní protagonisté si jistě natáčení dobře užili a výtečný český dabing, kterého jinak nejsem velký fanoušek, můj zážitek ještě pozvedl. ()