Smolař

Zábava, akce, automobilové honičky, přestřelky, milostné zápletky a příběh naplánovaný samotným nesmrtelným Luis de Funèsem. Pan Antoine Maréchal je rodilý smolař, kterého smůla neopustí od začátku do konce filmu. Ztvárněn byl další hvězdou francouzské komedie, panem Bourvilem. Na pět hvězdiček se to u mě nedostane, ale jen o ten nejmenší kousíček. O hvězdu méně je podle mě odpovídající hodnocení, které nemůže urazit. (23.03.2014)

Mám rád funesovky a vůbec staré francouzské komedie. Smolaře jsem viděl právě poprvé a tak nemám důvod z nostalgie přidávat další kladné body. Moc mě to neoslovilo. Nápad na zápletku byl výborný, ale bohužel ani zdaleka z nej scénaristé nevymačkali maximum. Navím Funes měl oproti Bourvilovi strašně málo místa a kdykoliv přišel na scénu právě Bourvil tak komedie ztratila na tempu. Takže celkově slabší průměr. (12.06.2006)

Smolař je jedna z těch Funèsovek, které mi dlouho unikaly, a tak jsem si ho pustil s chutí. Ústřední dvojici to pod taktovkou stejného režiséra sice ještě lépe šlo ve Velkém flámu, nicméně i na tenhle film se rád podívám znovu. Zejména tedy kvůli Louisi de Funèsovi, protože například jeho řádění v lakovně patří k tomu vůbec nejlepšímu, co kdy předvedl, a také každý pohlavek, jenž uštědří některému ze svých klasicky neschopných kumpánů, je milionový. "Budu si pískat třeba Svatební pochod. Takhle: Tra-la-la-la - Beng! - Tra-la-la-la - Beng! Beng!" (12.07.2015)

Funés nehrá toho typického nerváka na akého sme zvyknutí, ale je príjemné vidieť, že vtipom prekypuje tak či onak. Významne k úspechu prispel aj Bourvil a títo dvaja velikáni si navzájom skvele sekundujú. Príjemným spestrením je aj malá rola "žandárov", ktorí si stoja za svojou povesťou. Túto skvelú kombináciu ešte dotvára prekrásne prostredie Talianska a Francúzska a máme road movie ako vyšitý. (13.05.2010)

Kapku méně ztřeštěná, o to však výpravnější, road movie. Klasicky rtuťovitý De Funès dostal k mému zklamání docela málo prostoru Bumbrdlík Bourvil onu zbývající větší část nenaplňuje zrovna "srandou k popukání" a svým slizkým přístupem k ženám mi přišel chvílemi až otravný. A tím se dostávám k dvěma velkým , i když vcelku upozaděným, plus - krásným Danielle Rocca a Alidě Chelli. Svou přirozeností a krásou dokázaly alespoň trochu zjasnit vcelku šedivý film. Ale abych byl spravedlivý, tak i prostředí slunné Itálie a jižní Francie mělo svou působivost a některé pasáže byly, když už ne k "zabřichopopadání", tak alespoň k širokému úsměvu, v tomto ohledu se dá vzpomenout zejména přestřelka u fontány. Silnější trojka. (04.05.2015)