Grand restaurant pana Septima

Servir, c'est sourire! Kdyby se celá komedie nesla v takovém duchu jako první půlhodina v grand restaurantu, možná bych dal i plný počet. Besnardova režie velkého dění v jednom prostoru mě baví (a to i v těch celkově spíše průměrných filmech jako Životní šance), to je pokaždé gejzír drobných nápadů a gagů poslepený do vtipné série volně navazujících scének, tentokrát zčásti navíc ještě za hudebního doprovodu a choreografie. Problémem je, že jen málokdy si Besnard ve svých komediích dokáže vysoce nastavenou laťku z těch několika pečlivě promyšlených vtipných scén udržet po celý film. Když pak Besnard rozjíždí souvislou dějovou zápletku o únosu prezidentova syna, celý film jakoby se náhle propadl do poněkud slabého dobového průměru, velmi rutinně provedeného, kde kriminální zápletka nemá po většinu času ani kousek napínavé atmosféry a dobrého vtipu tu již naleznete poméně. Superbláznivé akční scény s naivní stylizací mě ze strany Besnarda neberou pak teprve, v těchto momentech klesl film v mých očí ještě níž, nehledě na to, že dlouhá část s honičkou aut v zasněžených horách a sklouzáním auta po střeše už jde absolutně mimo původně rozehraný humor i tematické zaměření filmu. Takže: Grand restaurant pana Septima se oplatí vidět  (asi jednou) kvůli první půlhodině, což je báječná humorná jízda s de Funèsem a jeho přihrávači. Pak to nějak pro přehled dokoukat a po skončení projekce to nejlépe završit opakovaným zhlédnutím dvou-tří scén z té první půlhodiny, ať si při hodnocení a zpětné vzpomínce na film uchováte v paměti i to nejlepší. 55% (14.02.2021)

Čím to je, že interiérová veselohra s potenciálom omnoho väčšieho množstva vtipov, než akým skutočne disponovala, sa razom zmení na pseudobondovku? Zbytočne nákladná komédia (jedno auto zletí do rieky, ďalšie dve do snehu, helikoptéra v oblakoch...), len aby sa naplnil aj dobrodružný aspekt žánru? Túto kombináciu mohol Louis de Funès radšej nechať Belmondovi. (03.08.2020)

Člověk buď Louise de Funese miluje, nebo filmy s ním vyloženě nemusí - jde totiž o zvláštní druh humoru založeném na pomateném, cholerickém jednání hlavní postavy, v Česku zvlášť okořeněné typickým dabingem pana Filipovského. Už dlouhá léta jsem přemýšlel, v jakém filmu byla ona scéna s parodií Hitlera, a ono tady! Grand resturant jsem viděl nyní poprvé, le mysím, že se nebudu bránit si ho v budoucnu zopakévat při nějaké relaxační chvilce. (02.02.2009)

Sdílím stejný názor jako pár uživatelů tady, že jakmile Septime opustí restauraci, tak dojde k rapidnímu snížení kvality filmu. Jako by každou půlku vymyslel někdo jiný. Přitom by úplně stačilo pokračovat s dalšími nápady v restauraci a byla by to sranda. Takhle je to jen obrovská škoda takový potenciál nenaplnit. (17.07.2022)

Grand restaurant patří mezi špičku snímků z obrovského ledovce filmografie Louise de Funes. Nevím jestli za to může rozmanitost děje nebo dávkování humoru který nehraničí s fraškou. Od komedie totiž očekávám vtipné momenty v pravidelném sledu za sebou (ne nudu - nudu - nudu - ha ha - nudu -nudu... šak víme) který je navíc "normální" (ne absurdní), maximálně lehce nadsazený. Grand restaurant je chutně vyváženou kombinací všeho jmenovaného. (19.07.2012)