Princezna a bojovník

Tímto filmem mě Tykwer přesvědčil, že trefa do černého s Loulou běžící o život nebyla jen náhodná. Ukázalo se, že Tykwer si vytvořil vlastní styl vyznačující se některými zvláštnostmi v práci s kamerou (kroužení kolem osoby) a opakováním určitých typů postav (zločinec a jeho děvče). A ukazuje také, že možná trochu neprávem přehlížíme německou kinematografii. Pokud máte zájem přečít si můj podrobnější komentář, tak můžete zde. (04.11.2004)

Film z úplně jiného světa ( ve kterém sestřička na psychiatrii vypadá vedle svých pacientů, jako suverénně největší šílenec. :) ), který mi byl ve všech aspektech cizí a ani jednou ve mně nevyvolal touhu zůstat v něm o něco déle. Furmanna i Franku mam sice rád, ale Tykwer asi nebude moje krevní skupina. (28.11.2016)

Pán scenárista a režisér v jednej osobe sa dosť snažil, aby sa dejové linky pretínali na požadovaných miestach. Až tak, že mi príbeh pripadal vykonštruovaný a nevierohodný. Divákovi vlastne ponechali iba voľbu z alternatív: buď sa naladíš na našu strunu alebo ostaneš mimo. Ja som radšej ostal mimo a preto iba tie tri hviezdičky. (08.12.2009)

Tom Tykwer je výborný režisér a dokazuje to hned v několika scénách. Benno Fürmann je výborný herec a dokazuje to ve všech scénách. Franka Potente byla taky dobrá, ale už jsem jí viděl v rolích, kde mi sedla lépe. Ty blázni jsou tu oproti třeba "Přeletu nad kukaččím hnízdem" hrozně nesympatičtí. Líbilo se mi to, ale bylo to příliš roztahané bez nějakého zvláštního důvodu. (24.04.2006)

Tykwer sa pohral s príbehom, formou (priechod mušľou do minulosti, čiernobiele nemé niekoľkosekundové flashbacky) a vydal svojich nejednoznačných hrdinov na únikovú cestu z "tohto hajzla". Obyčajných osamelých ľudí, rutinne vegetujúcich v tejto stoke a naozajstne prežívajúcich najmä cez svoje pocity,sny či traumy. Naplniť prirodzenú túžbu o dotknutí sa ruky blízkej osoby, o spoločnom zdieľaní nebýva ľahké a často vyžaduje radikálne rozhodnutia, zlomy doterajšieho správania. Niekedy je potrebné pobiť sa ako lev, ako bojovník, ktorým v tomto prípade bola podľa mňa neúnavná blonďatá ošetrovateľka na psychiatrii, ktorá o naplnenie svojho sna bojovala do posledného dychu. Vydarená rozprávka pre dospelých s mystickými presahmi. Logiku a racionalitu toto hravé dielo často vzdušne snovo opustilo; vecí na zamyslenie - najmä v citovej oblasti ale ostalo po jednotlivých scénach stále dosť. Doslovnosť dopovedania príbehu tvorí jediný vážnejší mráčik filmu (aj keď v prostredníctvom efektnej scény prechodu fotografie do živého obrazu). (31.08.2005)