Lilja

Hned první scéna, oživená hudbou Rammsteinů, slibuje moderní a drsný film, jenže Lukas Moodyson se drží při zemi a vcelku nenabízí žádné formální ani obsahové zpestření. Jako by chtěl natočit film realistický, ale ne naturalistický, film o hnusných věcech, ale přitom film vizuálně pěkný, film pro otrlé diváky, ale přitom pro všechny. Lilja neopatrně osciluje na mnoha hranách. Touha praštit nás do oči nepřikrášlenou skutečností se bije s melodramatickými gesty (roztrhání matčiny fotky, vyhození „špinavých“ peněz), nevěrohodným chováním postav a mimořádně špatnými hereckými výkony. První hodina zcela postrádá nějaké drama, jde o násilné vršení „škaredých“ pravd o světě „tam někde na východě“ (ač vlastně za humny), bez náznaku změny jedním či druhým směrem. Teprve po přesunutí děje do Švédska začíná vše neodvratně směřovat k na začátku naznačenému tragickému konci. Ale ani s ním nepřichází žádoucí katarze, naopak budí nechtěný smích (umělá křídla jako znak padlých andělů a naivní představa „co kdyby…“). Lilja chce být současně dokumentem a dojemným příběhem jedné dívky, ale vlivem své vlastní urputnosti nedokáže být ani jedním. Sledoval jsem ji bez zájmu a svým vyzněním mě z letargie nevytrhla, naopak přesvědčila, že je lepší sedět doma na zadku a o zbytek světa se nestarat. 55% Zajímavé komentáře: Radko, rawen (06.02.2008)

Přílišné tlačení na pilu & další film do mé osobní nemilované škatulky "proč se nechává tak hnusně vojebávat a něco s tim proboha neudělá?!" (zde to navíc platí nejen metaforicky). Za zhlédnutí snímek s přimhouřením obou očí stojí (mj. např. díky scéně loučení s matkou), leč zároveň si u něj bohužel nelze nepovšimnout nepěkné předpony "pseudo-", která mu samozřejmě poněkud sráží reputaci... P.S.: Oksana má jeden z nejkrásnějších úsměvů. (08.02.2008)

LILJA BYLA VŽDY NECHTĚNÉ DÍTĚ A PROTO SE O NÍ JIŽ DÁLE ODMÍTÁM STARAT. TÍMTO JI PŘEDÁVÁM DO PÉČE STÁTNÍCH ORGÁNŮ.... /// Ze života sovětské ,,děvočky“, na kterou maminka (po odjezdu do Ameriky), tak nějak ,,zabudla“. Příběh bez špetky optimismu, (JDI DO MĚSTA, ROZTAHUJ NOHY, VYDĚLEJ PRACHY…) ruská realita opírající se o ten jedinej (ale spolehlivej) nástroj, stavějící na síle depresiva ruskýho sídliště a naivity 16ti letý holky, která nechápe životní realitu a hledá štěstí tam, kde není (a nikdy nebylo). Další z (mnoha) příběhů ze světa, kterej stojí za hovno. Věřím na chvíle, kdy smrt je vysvobozením. Bohužel ŽIVEJ JE ČLOVĚK JENOM MALEJ OKAMŽIK, ALE MRTVEJ CELOU VĚČNOST. Lidi jsou odpad, a tenhle film je hnusnej hlavně tím, že se to opravdu děje. Sami rusové prej říkaj, že narodit se jako Rus, je trest. Přesto se nenechám strhnout Liljiným osudem a fláknu ,,jen“ 3*. Von totiž i příběh ze zkurvenýho života jde natočit líp. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nechápu, proč všichni v Rusku nosej po kapsách lepidlo. 2.) Dostala jsem na výběr: buď sirotčinec nebo ulice. V Rusku! 3.) Chystám se pást (pro změnu ve Švédsku). 4.) Thx za titule ,,divobij“ a ,,kafeid“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (05.10.2012)

Neobvyklý film, ke kterému jsem si dokázal během chvíle udělat velký vztah. Jenže časem to začalo uvadat, a samotný vrchol už mě absolutně nepřekvapoval. Na druhou stranu, to tak zlý taky není, mohlo by bejt daleko hůř. Zásadní ale na tomhle filmu je, že se odehrává v jedné zapomenuté čtvrti kdesi v obrovském Rusku. Na západě maj holky problémy s tím, co si koupí, a ona je ráda, že vůbec žije. Je to těžký si představit, kór když to neznám ze skutečnosti. Ale tenhle film mi to podle mě ukázal dost syrově i když mohl přitvrdit. Určitě mě dál potěšila hudba. Dlouho jsem ve filmu neslyšel Rammstein a nějaký ten ruský trance. Proto i v tomhle případě hodnotím kladně. Ale víc jak tři hvězdy tomu stejně nedám. Poslední půl hodina a příjezd do Švédska už byly trošku mimo. Krom toho nechápu, proč film je v koprodukci Švédska a Dánska, když se celý odehrál v Rusku, s ruskými herci a ruskou mentalitou. Divnejch věcí je na tomhle filmu ale víc. To ale neznamená, že je nějak extra špatný. To určitě ne, jenom jsem při těch smutných scénách nedokázal být smutný i já. Spíš jsem z toho všeho měl dost zvláštní pocit. (15.03.2010)

V prvé řadě mám problém pochopit, proč film, jehož hlavní postava je Ruska, jehož děj se ze dvou třetin odehrává v Rusku a jenž je natolik odvážný, že život nemajetných v Rusku spojuje s amorální bídou, proč tento film natočili Švédové. Stál na začátku motiv natáčet o švédském obchodu s bílým masem, kritika ruských poměrů nebo jen přání prostě vyprávět jeden životní příběh? Ve výsledku je to jedno, protože ve všech třech záměrech jsou díry (první je odbytý, Moodysonova povolanost k takovémuhle angažovanému vymezování je přinejmenším sporná a na osobní příběh je tu málo osoby a příliš snahy o společenskou kritiku). Nabízí se srovnání s Rosettou; i tady ztvárnění a charakteristika postavy ustupuje popisu společenských poměrů, je tu ovšem ten podstatný rozdíl, že Lilja se aspoň snaží fungovat jako film a trochu experimentuje se stylem, není to jen prodloužená hyperrealistická verze televizních novin. Veškerou munici si ovšem Lilja vystřílí hned na začátku (působivá expozice a rozloučení s matkou, po kterém by člověk ten pokus o sebevraždu sám doporučil), pak začne Moodyson honit zmíněných příliš mnoho zajíců a podbarvovat to neskutečně naivním důrazem na náboženskou oddanost, kvůli čemuž se i závěrečný potenciálně dojímavý kontrast mezi snem a realitou mění v prachsprostý kýč. Já nevím, po mně prostě nikdo nemůže chtít, abych brečela u filmů, kde jen všichni svěsí ruce nad svým údělem a nepokouší se sebeméně mu vzepřít. (08.09.2009)