Kanał
Canal
Kanály
Režie:
Andrzej WajdaScénář:
Jerzy Stefan StawińskiKamera:
Jerzy LipmanHudba:
Jan KrenzHrají:
Teresa Iżewska, Tadeusz Janczar, Wieńczysław Gliński, Tadeusz Gwiazdowski, Stanisław Mikulski, Emil Karewicz, Vladek Sheybal, Jan Englert, Kazimierz Kutz (více)Obsahy(1)
Príbeh skupiny povstalcov, ktorí sú - ako všetci obyvatelia obklúčenej Waršavy - nútení k úteku cez bludiská varšavských kanálov. (andykovac)
Recenze (49)
80% ()
Podzemní kanály byly jediným místem, do něhož se mohli ukrýt účastníci odboje Varšavy roku 1944 před velkou německou přesilou. Stísněný prostor, strach, tma a smrt, která je všude kolem a pomalým krokem se blíží. ()
Miluju Jacka ()
nejlepší kanály co můžete vidět... ()
První polovina ještě příliš nepřekvapí, ale je příjemně civilní, zato druhá je velmi sugestivním a naturalistickým putováním špínou a temnotou spletitého labyrintu. Nejpůsobivější je asi bloudění Jacka a Stokrotky a jeho závěr na dosah deního světla a břehů Visly a také samotný drásavý konec filmu. ()
Polský film nemám tak v hledáčku jako jiné kinematografie, ale musí se uznat, že Polsko mělo svá období, kdy bylo silné. Tohle představuje film "Kanály", který ukazuje polský odboj, který se ukryl v kanálech Varšavy. Přitom je to ale velmi dobré lidské drama, které spojuje do jednoho celku s politickou a historickou situací. ()
ocenenia : MFF Cannes 1957 - Špeciálna cena poroty ()
Kanály jsou jedinečnou metaforou děsu válečného konfliktu a vyrovnávání (byť možná přesnější je víc výraz narovnávání) se s vlastní, tedy polskou, bolestivou zkušeností. Z politického hlediska se film staví nejen proti nacistické okupaci, ale je také protisovětský (ten jejich značně kontroverzní postoj za Varšavského povstání). Andrzej Wajda zadaptoval povídku polského spisovatele Jerzyho Stefana Stawińskiho (sám jest též autorem scénáře), jenž vycházel ze svých vlastních nejosobnějších zkušeností (do kanálů vešel se sedmdesáti druhy a ven vyšel jen s pěti). Kanály, to je bída lidského života, nehledě na rozmáhající se marnost zbytků povstání, v její nejzmarněnější podobě. Expresivní obrazy kameramana Jerzyho Lipmana jsou poezií, byť jde především o poezii lidského zoufalství a absolutního zničení posledních záchvěvů jejich nadějí. Peklo lidské zlovolnosti se zhmotnilo a požírá lidské duše, neúprosně rozevírá svůj chřtán a s labužnickým uspokojením vychutnává jednotlivá sousta k rozšiřování své slávy, strachu a úzkostí. A i když je pud sebezáchovy k přežití základním instinktem, smrt a šílenství jsou vykoupením z nekončících útrap. Mezi ústřední postavy patří neohroženější bojovník a na lásku žárlivější Jacek, neboli Korab (zajímavý Tadeusz Janczar), jeho milá, pašeračka a spojka, znalá podzemních cest Daisy neboli Stokrotka (pozoruhodná Teresa Iżewska), a velitel čety se svým marným posláním poručík Zadra (velmi zajímavý Wieńczysław Gliński). K důležitějším postavám se řadí: na disciplínu čety dohlížející zástupce velitele a časem na duchu umdlévající poručík Mądry (dobrý Emil Karewicz), mladá a nezkušená jeho milenka a poslíček Halinka (příjemná Teresa Berezowska), a také trudnomyslnější hudební skladatel Michal (zajímavý Vladek Sheybal). Z dalších rolí: vyděšenější seržant Kula (Tadeusz Gwiazdowski), či obětavý podporučík Smukly (Stanisław Mikulski). Kanály jsou osobitým a nejosobnějším výjevem lidského pekla. Kanály jsou výkřikem lidského zmaru. Jde o působivý filmový prožitek s fyzickým, ale i metaforickým výrazem. ()
Velice nevyrovnaný film. Úvod poněkud rozpačitý, hlavně pokud jde o vizuální stránku, zbytek již docela fajn, ačkoli nad celkem vyčnívá pár výborných momentů a jedna skvělá postava... ()
vynikajici. ()
dobrý film, škoda jen, že byl špatně osvětlený...polovina filmu se odehrává skoro v naprosté tmě... ()
Wajda zde mistrně rozehrává drama mrtvých, kteří o tom ještě nevědí, v malém stísněném prostoru stok. ()
Možná by se nemuselo tolik tlačit na tu poetiku, každopádně, řemeslně až překvapující, silný příběh na pozadí jedné tragedie vrcholící peklem zvaném Kanály... 80% ()
O tomto snímku nevím, co si mám myslet. Téma je hrozně silné, ale zpracování mě nechalo zcela chladným. Snad kvůli té velké nepřehlednosti a místy podivně se vyvíjejícímu ději (náhlá ztráta jednotky). Překvapilo mě, že z šílené atmosféry kanálů jsem mnoho necítil - nedalo se ale nic dělat, Wajda mi to podával strašně neuchopitelně. Střední část děje jako by se neustále točila v kruhu. Až vyústění všech tří příběhových linií mělo sílu; takhle konkrétních scén měl mít film víc. ()
Je jen málo filmů, které dokonale vystihují atmosféru doby. Zvláště doby Druhé světové války, většina se o to snaží, ale drastické scény většinou nestačí. Adnrzejovi Wajdovi se to podařilo dokonale, opravdu jsem měla místy husinu. Navíc, když film sledujete v létě ve vydýchaném kině, dokážete se celkem sžít s pocity postav. Nezbývá než dát 5 hvězdiček, mně se to fakt líbilo. ()
Typické pre filmy jedného z najdôležitejších režisérov poľskej filmovej školy, A. Wajdu. Hrdinovia sú dopredu odsúdení k záhube, čo sľubuje tragický koniec, ktorý je divákovi prezradený dokumentárnym štýlom ihneď na začiatku snímky. "V pekle nejhlubším spatřil jsem řeku splašků plnou lidí jakoby celý svět tam spláchl svou špínu." ()
Tohle bylo pěkně hnusný, ještěže to nebylo v barvě! Tím nemyslím, že byl hnusnej film, ten byl výbornej, ale jako to prolízání těma kanálovýma sračkama. Já teda nejsem žádná fiflena, která se potřebuje pětkrát denně sprchovat a házet na sebe tuny make-upu, aby se líbala chlapům a ani se nebojím vzít do ruky pořádný nářadí (tím myslím kladivo, rýč, krompáč a tak), abych si náhodou nezlomila nehtíky, ale do kanálu by mě nikdo nedostal! To bych radši vedla nerovný boj se skopčákama nebo se na místě odpráskla! A tak mě ani nepřekvapuje, že někteří se v tom kanále dočista pomátli. Halince se nedivím, že chtěla větší zbraň. Já bych se taky s pistolkou do kabelky necítila bezpečněji, radši pořádnej sapr a nebo si aspoň někdy zkusit vystřelit z bazuky. Nebo mít aspoň koženou bundu omotanou dvěma řadama nábojů jako jeden z povstalců – to bych se možná cítila jistěji. Z celého filmu na mě působila naprostá bezmocnost. Ať už umělce, který volá domů manželce s dceři – do domu okupovaného Němci, bezmocnost v podobě hledání cesty z kanálů či jen strohá věta: „Budou padlí.“ A taky mě pěkně nasral ten frajer, co si holil bradu, aniž by na ni něco měl, a co řekne své krásné přítelkyni: „Umyj se, smrdíš“ (a kdo by nesmrděl, kdyby vylezl z kanálu) a sotva si sundá blůzku – hup na ni, smrad nesmrad. Jo a takový pidi OTečka fakt existovaly? To byly nějaký průzkumný na kabel bez posádky? Tak to měli Němčouři fakt vychytaný. ()
První polovina se mi moc líbila, posléze co slezli do kanalu, tak to šlo docela dolu, jelikož vidět světlo a poslouchat hlasy, to není nic pro mou naturu. Výhoda těchto filmů je, že místo je většinou autentické a herci to většinou prožili tu dobu, kterou ztvárňují ve filmech. Docela byla zajímavá scéna jak chlapík vylezl Němcům pod nosem, nebo scéna se zavěšenými granáty. Vzhledem k povstání ve Varšavě se mi líbí více Uprising. ()
Úmorné túlanie sa v kanáloch Varšavy, ktorému predchádza nezáživná predstavovačka či popíjanie v bombardovanom dome. Snímka je veľmi ťažkopádna. Viac sa mi páčila nekanálová časť, ktorá nebola až tak strnulá a sledovali sme v nej boj s neviditeľným nepriateľom skrz svištiace guľky pri postupe armády. Wajda, priekopník poľskej školy, mi oveľa viac sadol v jeho nasledovnom diele. ()