Little Boy

Little Boy má všechny ingredience, které se nachází v receptu na výborný film. A i když to místy trochu přehání s patosem, pořád zde bude převažovat pečlivě vysoustružený příběh, atraktivní lokace a sympatické herecké výkony, které se nenásilně prolínají s nevinným dětským náhledem na hrůzy války a všudypřítomnou averzi vůči Japoncům. „Do you believe you can do this?“ (28.08.2015)

Kýčovité, ale docela milé. Jenom nechápu, jak se jim do něčeho s tak spektakulárně špatnou výpravou a režií podařilo dostat tolik známých tváří. Jenom mi někdo prosím vysvětlete kdo nebo co je herecká příšernost všech příšerností David Henrie ? A kdo nebo co ho pouští před kamery? To je tak neuvěřitelně špatný herec, až mi to v bytě práskalo všema dveřma, kdybych za jeho výkon tak poměrný počet bodů, bylo by výsledné hodnocení film -4993/10, takhle jenom 7/10 a pro děti nebo nenáročnější diváky vlastně proč ne.... (09.01.2016)

O tomto filmu jsem musel dlouho přemýšlet, než jsem ho ohodnotil. Chlapci odjede milovaný táta do války a podle všeho se už nevrátí. Chlapec díky trikům oblíbeného kouzelníka zjistí, co je to víra. V kostele ho pak v kázání zaujme hořčičné zrnko - že tolik víry stačí... A tak začne chlapcova cesta víry. Problémem je, že jeho cesta je založena na víře v to, že se jeho otec vrátí, Boha z toho nějak úplně vypustil(i)... Takže shlédnutím člověk sice nic nezkazí, ba naopak pravděpodobně nad silou víry zapřemýšlí též, nicméně jako film šířící poselství lásky ho doporučit nemohu. PS:film vypráví o těch, co zůstali doma, nikoli o válce (27.12.2017)

Skrz dětskou naivitu, obrazotvornost a nevinnou doslovnost nahlížená síla víry malého chlapce, který zoufale (a slepě) dělá vše pro návrat svého otce z války (např. se spřátelí s opovrhovaným Japončíkem), ponechává naštěstí místo i pro pragmatickou interpretaci. Na humanistické "křesťanské" myšlenky totiž nemůže nikdo říct ani popel (byť oslavování shození atomovky na Hirošimu mi nepřipadlo zrovna košer). No ať už se ve výsledku o "božský zázrak" jednalo, nebo ne, mohl milý, lehkonoze úsměvný filmeček skončit nesentimentálně před ním, ale nepokazil ho. (04.10.2018)

„…VĚŘIL, ŽE NENÍ NIC MOCNĚJŠÍHO NEŽ SAMOTNÁ VŮLE. VŮLE ČELIT VLASTNÍMU STRACHU A JEDNAT…“ /// Pepper je malej kluk, kterýho nejlepší a jedinej kámoš musí do války. Ten jedinej a nejlepší kámoš je jeho táta. Klučina se nemůže dočkat, až se taťka vrátí. Bohužel se objevil takovej zádrhel, přijeli pánové v armádním vozidle… Film s vypravěčem (miluju filmy s vypravěčem!) o klukovi co pohnul horou. Snové (či fantasijní) flashbacky oživují vyprávění a ukazují taky něco jinýho, než vybarvený městečko. Těžkej život nemá jen kluk, ale i Japončíci, žijící v USA (tak to jsem teda nevěděl!). A tak vyprávěj vo klukovi, o víře v návrat táty, o panu Hashimotovi a já furt nevím, jestli to má bejt pro děti nebo pro mě. Sympatie ke klukovi taky nic moc (nemám nic proti dětem, ale nepřipadá mi jako zázrak). Nakonec se mě snažej (ZÁMĚRNĚ) neuvěřitelně dlouho citově vydírat. Na to jim (s prominutím) seru. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Píšu si seznam, kterej mi vrátí tátu. 2.) Jmenuju se jako ta bomba. (jaká? Japončíci věděj…) 3.) Thx za titule „titulkomat“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (06.09.2015)