Little Boy

Tento druh melodramatických rodinných filmov sa síce u mňa vôbec neteší nejakej obľube, no tento mexicko-americký snímok málo známeho Alejandra Gomeza Montevedreho, ma prekvapivo dosť bavil. Ak sa dokážete oprostiť od tých náboženských bullshitov, tak vás čaká jeden príjemný a rýchlo ubiehajúci film s nádhernou dobovou atmosférou 40. rokov v jednom malom kalifornskom mestečku. Potešujúce pre mňa je najmä to, že som ho zhliadol bez prestávky, bez zývania a v podstate som sa ani nenudil. Až na maličké sekvencie. Malý Jakob Salvati zahral svoju rolu fantasticky a na svoj vek predviedol jeden kvalitný herecký výkon. Zaujala ma taktiež krásna kamera a očarujúce exteriéry malého mestečka. Pre mňa to bol vcelku pohodový filmový zážitok bez väčších zádrheľov. 60 %!! (20.11.2016)

Ehh. Nádherná záležitost. Tenhle film mně dostal. Škoda, že já podobný seznam neměl... Zbožňuji Ameriku čtyřicátých let. Dobu kdy většina mladých mužů bojovala v Evropě nebo v Tichomoří. Ameriku, které se válka až tak nedotýká snad jen vyjma akcí na nákup válečných obligací a armádních aut, která tu a tam zastavila v té či oné ulici... To když důstojník letectva, námořnictva nebo pěchoty nesl rodině smutnou zprávu. Váš muž, otec, syn.. byl zabit v akci. Z těch lepších byly ty, že byl zraněn či zajat. Poslení ne moc povzbudivá zpráva, ale také nabízející malý díl naděje byla že je onen muž nezvěstný. A takovou zprávu přinese důstojník námořní pěchoty rodině i v našem příběhu. Milující synek Pepper se rozhodne, že zbožňovaného tátu a svého nejlepšího kámoše v jednom dostane z války domů živého. K tomu mu má dopomoci seznam úkolů z tajné knihy, které posílí jeho víru a bude-li Bůh chtít, otce vrátí. Tak to alespoň tvrdí farář, když mu seznam předává aby přišel na jiné myšlenky. A tak se sedmiletý klučina vrhne do plnění úkolů, jejichž účel někdy z prvopočátku ani sám nechápe, ale během nichž pozná opravdové přátelství i sílu víry v sebe sama. --- Film se velmi zvolna rozjíždí a i když je malý Jakob Salvati sladký a šikovný, nemá to ty správné grády. S nástupem postavy Japonce Osimota film však dostal hlubší rozměr a ke konci jsem se měl fakt co držet jak se mnou cloumaly emoce... ---- Z historického hlediska mám jen jednu výtku a to atomový výbuch promítaný v kině. Nechápu proč, ale u Hirošimy místo toho točeného osádkou Enoly Gay dali do filmu pokusný poválečný atomový výbuch, kde jsou na záběrech jasně patrné opuštěné lodě rozmístěné v různých vzdálenostech od epicentra. Ale nechť, toho si smrtelník asi ani nevšimne. :-). Každopádně tenhle film měl grády a takovéhle filmy já rád! Za mne je to tedy za 5 hořčičných semínek, co pohnou horou. * * * * * (15.09.2015)

Kýčovité, ale docela milé. Jenom nechápu, jak se jim do něčeho s tak spektakulárně špatnou výpravou a režií podařilo dostat tolik známých tváří. Jenom mi někdo prosím vysvětlete kdo nebo co je herecká příšernost všech příšerností David Henrie ? A kdo nebo co ho pouští před kamery? To je tak neuvěřitelně špatný herec, až mi to v bytě práskalo všema dveřma, kdybych za jeho výkon tak poměrný počet bodů, bylo by výsledné hodnocení film -4993/10, takhle jenom 7/10 a pro děti nebo nenáročnější diváky vlastně proč ne.... (09.01.2016)

Od první do poslední minutky zcela jasně vykalkulovaný film, který je předurčen k tomu, aby se líbil a aby dojímal, pokud možno několikrát. Nic proti, takových filmů je kupa, ale tady to už trošku tvůrci přepískli. Malý chlapec a dokonce i jeho otec mi připadali snad až lehce retardovaní, aby byl výsledek o to působivější. Nejvíc mě naopak potěšila stále perfektní Emily Watson a japonský veterán Tagawa, který se hodně vzdálil svým "krutopřísným" rolím z devadesátých let a je zde rozhodně nejsympatičtější postavou. Podtrženo sečteno je to pěkný filmový zážitek, který bych doporučoval na nedělní odpoledne na vylepšení nálady, že musím jít v pondělí do práce. Přemýšlím ale o druhém zhlédnutí, tak třeba se to do mě zakousne víc. Zatím to jenom velmi lehce sjelo po povrchu. (29.09.2015)

Skrz dětskou naivitu, obrazotvornost a nevinnou doslovnost nahlížená síla víry malého chlapce, který zoufale (a slepě) dělá vše pro návrat svého otce z války (např. se spřátelí s opovrhovaným Japončíkem), ponechává naštěstí místo i pro pragmatickou interpretaci. Na humanistické "křesťanské" myšlenky totiž nemůže nikdo říct ani popel (byť oslavování shození atomovky na Hirošimu mi nepřipadlo zrovna košer). No ať už se ve výsledku o "božský zázrak" jednalo, nebo ne, mohl milý, lehkonoze úsměvný filmeček skončit nesentimentálně před ním, ale nepokazil ho. (04.10.2018)