Zrcadlo

Jako hlavní citát k Zrcadlu bych viděla výrok apoštola Pavla z 1. listu Korintským (13:12): "Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne." ___ Zrcadlo ve všech dobách a u všech národů bylo jakýmsi rozhráním mezi známým a tajemným, mezi realitou a virtualitou, mezi skutečností a iluzí, mezi možným i nemožným. Zároveň zrcadlo odráží realitu - po svém. A v tomto smyslu je zrcadlo odrazem lidského JÁ, které se skládá z paměti, potřeb a tužeb a ze současného pocitového stavu. V každý okamžik člověk vkročuje do budoucnosti přes zrcadlo svých pocitů, které se hned v další okamžik stávají pamětí. Nejdříve přepokládáme, pak víme. JÁ je zrcadlením toho, co si náš mozek uvědomuje i jen matně tuší. ___ Andrej Tarkovskij: Sedm let dětství na vesnici (odtud vesnice v Zrcadlu a dům i otec v Solarisu). Literární rodina: otec - básník a překladatel (odtud básně otce v Zrcadle, které čte sám otec), matka - absolventka vysoké školy literární (její literární práce měly úspěch u rodinných přátel, ale pak je všechny spálila "pro nedostatek talentu", jak si napsala v deníku). Tarkovskému byly 3 roky, když otec odešel z rodiny. Odtud "Za vše, co je nejlepší v mém životě, za to, že se ze mne stal režisér, vděčím své matce"(Tarkovskij). ___ Proto Tarkovského Zrcadlo je o paměti a o ženském principu JIN. ___ Zajímavost-vysvětlení: Jedna z prvních mystických epizod-snů, kdy si matka umývá vlasy a na hlavu jí ze stropu padá voda a sníh, kromě vizuální vzpomínky má v sobě i lidovou symboliku, kterou je obraz bořícího se domu - to je i trpící stát, i druhá světová válka, i Velký stalinský teror (označení několika souvisejících kampaní politické represe a perzekuce v Sovětském Svazu v 30. letech 20. století - viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%A1_%C4%8Distka ). Nejzřetelněji je ten strach vidět a cítit v epizodě, kdy se matce, která pracovala v tiskárně jako korektor, zdalo, že udělala v korektuře nějakou velkou chybu. Tenkrát i za pouhý překlep v politickém slově nebo důležitém jménu hrozil Gulag. Matka, která utíká do práce, aby opravila chybu, běží kolem plakátu Stalina. Nakonec se ukázalo, že je text v pořádku. (25.06.2011)

Zážitek v pravém slova smyslu!!! Tarkovskij byl pro film tím samým, čím byl Mozart pro hudbu a v Zrcadle předvedl exelentní výkon... Film, který se nedá nijak popsat, film, na který nejde zapomenout... Podívejte se na sebe do zrcalda a zkuste nějak popsat co vidíte... (24.12.2006)

Někdo tady psal, že tento film nedoporučuje pro seznámení s Tarkovskym, ale spíše jako završení jeho tvorby. No, kéž bych si to přečetla před tím. Díky tomuto filmu jsem nejspíš zjistila, že nemám duši, poetické cítění a asi začnu nesnášet poetické snímky. Té lyriky tam na mě bylo až moc. Do Zrcadla jsem šla v rámci festivalu po hlavě a nic bližšího nezjišťovala. Netušila jsem, že se bude skládat z absolutně nesouvisejících výjevů a v podstatě jsem se cítila jen jako v muzeu něčeho čemu nerozumím. Ano, vím, že všichni, kdo v tomto hledají příběh jsou neandrtálci, ale proboha...to byla taková nuda! KVIFF 2017 (04.07.2017)

Po Andreji Rublevovi další Tarkovského "majstrštyk", u kterého se spousta lidí rozplývá, nicméně pro mě je to synonymum antifilmu, který je možná dobrý po technické stránce, ale obsahově je to čistá nula. S Tarrem a Trierem si můžou podat ruku ohledně největších píčovin historie kinematografie. 0% (01.01.2023)

Filmová báseň. Tarkovský ide hlboko do svojho podvedomia, do svojich spomienok, do detstva a to prenáša na plátno veľmi osobitým a nesmierne poetickým štýlom, akoby si našiel vlastný filmový jazyk. A zrejme aj našiel. Jedná sa o jeho najťažšie stráviteľné dielo na pochopenie. (23.12.2008)

Tosim mě už předběhl s tím, co jsem chtěl říct úvodem. Ano, film zrcadlí volný sled životních fragmentů, nicméně je na tom něco špatného? Nemyslím si... Mám rád tajemné světy a halucinogenní výjevy Davida Lynche, ovšem tenhle snímek svojí zdánlivou konvenčností tne do našeho nitra a našich trápení stejně krutě, jako slavná Eraserhead. Film vnímám velmi osobně i proto, že dospělou podobu hlavní postavy jen slyšíme, ale nevidíme - vytváří se tak dojem, že dění na obrazovce je náš život. Poetické dílo Tarkovského seniora považuji za podpůrnou stránku těchto sekvencí, zvláště když tyto verše cituje Innokentij Smoktunovskij (jeho přednes mě tak zaujal, že si asi seženu jeho podání Hamleta), kdybych chtěl někdy zfilmovat svoje sny, byl bych rád, kdyby recitoval vybranou prózu právě tento přední ruský charakterní herec (dnes, když už je po smrti, by na tohle byl asi nejvhodnější Jan Tříska). Hodně se mi také líbí určitá odvážnost (na poměry brežněvovského Ruska až nevídaná) - surrealistická koláž s geniálním stalkerovským visuálem, střídající zimní radovánky s pasivním traumatem druhé světové války, a dokonce přichází i s jedním aktivním - takhle kritizovat Mao Ce-tunga ještě za jeho života si zasluhuje smeknutí klobouku. Jestli jsem jeho pozdejší neméně významné dílo Stalkera označil jako politickou metaforu, musím konstatovat, že ve srovnáním s tímhle je Stalker pouhým lehkým vánkem, jelikož v tom mimo jiné cítím i pomstu za politickou persekuci pana Tarkovského. Ten také ukázal, že má v sobě i něco kubisticko - surrealistického citu, kdyby měl více profesního štěstí, možná bychom se podobně laděného opusu dočkali, ale ani na takovýto lehký flirt s uměním spolu s polibky na tvář nepohlížím nijak zle, to stejné platí i o nápaditém použití vážné hudby. P.S. Bude zajímavé si někdy v budoucnu porovnat různé pohledy na lidský život, namátkou mám na mysli ty od Koterského, Lynche, Felliniho, Formana, Kurosawy a právě tento. Zajímavé komentáře: pwh, Aquarius. (23.05.2010)

Film, ktery zachycuje urcite zivotni stripky a vzpominky nekolika osob. Jako celek sotva srozumitelne (coz jsem rad, ze se na tomto faktu temer vsichni shodli), jednotlive epizody jsou ale velmi poutave natocene, s vybornou kamerou a dobrymi hereckymi vykony. Misty film pusobi az mysteriozne. Rustina je jinak krasny jazyk a pruvodni filmova rec (ted nevim koho?) to jen potvrzuje. Nutno ale byt na film naladen, v zadnem pripade se nejedna o odpocinkovy film, ostatne to v pripade Tarkovskeho nemusim zminovat, alespon ne tem, kteri ho znaji:-). (11.12.2013)

Tenhle film, ani pocity z něho se nedají popsat, to prostě musíte vidět a pak pochopíte... Ty 4* jsou MOŽNÁ dočasné a směrem dolů to určitě nepůjde. (25.01.2007)

Další z pokusů zachytit mnohost ženy, zachytit všechny její role v životě muže. Ten překračuje hranice, míří do vesmíru, zatímco žena je vždy Ta Druhá (l´Autre), ta co vytváři místo, kam se všichni navrací - alespoň ve vzpomínkách nebo hypnoze (viz začátek filmu). Domov je místo, kde vládne žena, a muž se ho snaží napřed opustit, aby pak toužil se tam vrátit. Komunisté chtěli z ženy učinit dělnici, povýšit ji na partnera v boji i práci, jenže ji přidali jen další roli navíc, aniž by ji zbavili mateřského údělu. Žena jako býk v aréně, jako objekt sexuální touhy; žena jako přísná stará žena...A pak mužský svět: zbraně, granáty, děla, válka... (11.04.2010)

Je nepochybné, že Tarkovskij není můj šálek kávy. 55% (26.12.2015)

Moc netuším jak tento film uchopit nebo interpretovat. Je tu zvláštní atmosféra, pár skvělých scén a zajímavé myšlenky, ale nějak mi to dohromady nedává moc smysl, 3 hvězdy. (20.01.2016)

Nebudu si hrát na intelektuála, takže rovnou řeknu, že se mi to vůbec nelíbilo, no bylo to strašný. Hrozná nuda. Suma sumárum, co mi vadilo: nějak jsem nechápal, o co tam jde, kdo je kdo a proč co kde, pak hroznej přednes nějakejch veršů, který byly o ničem, navíc ruština mi v uchu zní asi jako zvuk, co vydává ožralá zpocená medvědice ve stadiu poporodni deprese. Co se mi líbilo, byly krásné pomalé záběry, které ale nějak moc zábavy nepřinesly, a zakomponování historických záběrů. No nic, je čas jít dál a na tento film se už nikdy nedívat, protože mi to připadlo jako ztráta času. PS: všichni tady hodnotí a píšou, že nejde slovy vyjádřit, o čem to vlastně je... no nevím, možná to taky nepochopili... (26.02.2006)

Pozeráš do minulosti ako do zrkadla - vidíš seba. Hľadíš na svojho syna - si to ty. Tvoja manželka - tvoja matka. Spomínaš na svojho otca - si ako on. Všetko sa točí v kruhoch. Netreba mať strach. Všetko bude. (22.08.2006)

Tak Zrcadlo mne nějak nenadchlo. Je to sice nádherně natočené hlavně po kamerové a audiovizuální stránce, ale scházela mi tam jakákoliv dějová linie a nějak jsem to nepochopil. Ostatní Tarkovského filmy jsou občas také obtížné na přemýšlení, ale určitá dějovost tam je. Takhle jsou to jen nakupené vzpomínky, jak je asi autor vzpomínal. Pro něho to mělo určitě velkou cenu. Pro mne ale moc ne. (27.12.2008)

"Jeho děj vyprávět bych nesvedl. Autor vracel jej hned do minulosti a hned zase zpátky, takže jsem brzy nevěděl, kde vlastně jsem ..." Ani tak velký duch jakým byl Jan Neruda, mistra nepochopil (kolik JN se zde na csfd najde?). Ne každý film je uměním, protože prosadit si takovýto film, je uměním samo o sobě. (01.06.2009)

Film je jeden z najsubjektívnejších foriem umenia. Každý vníma a cíti veci inak, preto dokonalý film vlastne ani neexistuje. V mojich recenziách sa slovo "dokonalosť" často vyskytuje v súvislosti s filmami, je to však opäť môj názor, ktorý môže byť odlišný od iných. Pri recenzií tohto filmu by som však opäť musel nevyhnutne toto slovo použiť. Zrkadlo je vrchol filmového umenia z viacerých hľadísk, ktoré môžu väčšine divákom uniknúť. Film má narušenú štruktúru, ktorá je rozdelená do troch hlavných časových období, ktoré sú premiešané snami, kde sa strieda farebná a čiernobiela kamera. Ide o osobité dielo režiséra Tarkovského, ktorý v príbehu reflektuje svoje detstvo, dospievanie a sny. Umeleckú tvár filmu dodáva mysteriózny nádych, klasická hudba a básne režisérovho otca Arsenijho. Samotný záver vám dá veľa odpovedí, ale aj otázok hlavne o živote, ktorý bol v tomto prípade nejasný resp. roztrieštený presne ako zrkadlo. Ide o nadčasové dielo, ktoré nie je stvorené pre bežných divákov, tým pozornejším veľa dá a tým nenáročným zase veľa zoberie 100% (09.07.2023)

Spousta obrazů, v podstatě žádný příběh. (24.12.2008)

Pět dnů marně přemýšlím, co k tomu hlubokého říct (málem: jak se obhájit, když tak koukám na to nadšení svých zdejších oblíbenců), budu to tedy muset říct mělce: Věrněji na plátno přenesenou tříšť časem rozmlžených osobních vzpomínek jsem asi nikdy neviděl, ale zároveň je to první Tarkovský, který se mě citově nedotkl, nevtáhl, nezhypnotizoval. Vysvětlení nemám, snad leda že jsem se k tomu dostal příliš pozdě nebo málokrát. (24.01.2018)

Moje první setkání s Tarkovským dopadlo celkem dobře, snad se s mistrem budu setkávat častěji a z mé strany budu schopen více chápat a souznít. (14.03.2006)

Zrcadlo má určitě největší hodnotu pro autora samotného. Tarkovského mám ráda, ale tohle mě ani napodruhé nijak zvlášť neoslovilo... Jediné, co mi po čase utkvívá v hlavě je příroda a docela zajímavá atmosféra. (05.09.2009)