Alexandr Něvský

Dobrá věc se podařila, ruská země zvítězila! Nepřítel byl vyhnán, kolaboranti zlikvidováni a dva hlavní vojevůdci našli své lásky (sličná Olga Ivánovna nazůstane na ocet). - Problematičnost filmu z dnešního pohledu je zřejmá. Spočívá v naprosté černobílosti líčení "našich" (chrabří, bodří chlapáci) a nepřátel (arogantní sadističtí psychopati, kteří pro zábavu hází malé děti do ohně), ale také v těžkopádné operetnosti děje, dialogů i hereckých projevů - v níž si režisér liboval. Tradičně ejzenštejnovsky skvělá je naopak obrazová kompozice (v tomto filmu hodně pracující s motivem oblačného nebe a místy hloubkovým rozvrstvením upomínajícím dokonce na pozdějšího Občana Kanea), samostatnou kapitolou je brilantní montáž, Ejzenštejnova "velká péče" (abych parafrázoval klasika nové vlny). (01.10.2007)

Na film sa treba pozerať z historického kontextu. Je prekvapujúce, že má veľa historických paralel s neskoršími udalosťami z druhej svetovej vojny. Taktiež nikto nechcel veriť, žeby Nemci napadli Rusov, taktiež nikto nechcel veriť, žeby oslavovaný hrdina, či pýchy krajiny mohli padnúť, taktiež boli vodcovia namyslení, taktiež Sovieti začali vyhrávať, keď obkľúčili nepriateľa, konkrétne okolo Stalingradu, ale nepriateľ sa ešte raz vzoprel, konkrétne u Kursku. Taktiež Nemci zabíjali aj deti a starcov, taktiež prebiehalo jednoduché verbovanie na ochranu vlasti, či démonizovanie alebo zosmiešňovanie nepriateľa, no hlavným hrdinom ako vo filme Alexander, teda Stalin nebol. Hudba bola miestami ozaj účelová, malo to vtedy pozdvihnúť sebavedomie, paradoxne to vtedy bolo veľmi protinemecké, ale vtedy to mohlo byť aj právom, čo je škoda, že to potom zakazovali. Treba si uvedomiť, že sa jednalo o stredovek, kedy cirkevní predstavitelia hlásali nezmysly, viedli vojny, križiaci pustošili krajiny, ale je vtipné sledovať deravé kýble na hlavách akože Nemcov, oblečenie bolo veľmi zaujímavé. Film nie je nudný, ale ospevuje násilie, čo už v dnešnej dobe mi nie je veľmi blízke. beriem ho ako historický film, výplod svojej doby, ruským spôsobom ospevovať svojich hrdinov minulosti. Dosť mi tu chýbajú väčšie ruské reálie, ale na druhej strane je to vojnový film, čo spĺňa, je tam stratégia, lenže je to skôr symbolický film, každá scénka akoby bola symbolom niečoho. Záver s tými dievčinami ma ozaj prekvapil, lebo som myslel, že jeden z nich neprežije. Tento film stojí za to si pozrieť, aj keď ho netreba brať doslovne, ale skôr symbolicky. Záverečné slová platia asi v každej krajine a sú diskutabilné najmä z náboženského hľadiska, veď brániť svojich blízkych alebo trpieť a nechať sa zahubiť? Verte mi, že to nie je tak jednoznačné, ako si mnohí môžte myslieť. Tento film nie jen príkladný, má veľa znakov skoro až propagandy, aj keď pre mňa len náznakov, skôr to bol vlastenecký film, ale na druhej strane mi je celkom sympatický, nesnaží sa ruský ľud prehnane vychvaľovať, je svojský. (09.12.2012)

Sice možná místy úsměvné, občas dost velká propaganda, ale jinak velice kvalitní historický velkofilm. (20.12.2010)

Patriotizmus preteká z každého políčka filmu, až sa to občas preháňa ( rôzne ´´uvedomelé´´ popevky, neskonalé hrdinstvo a odvaha ruského národa ). Sergej Ejzenštejn sa postaral o ďalšie skvelé vlastenecké dielo. Jeho réžia, ale už nieje taká úderná a rytmická ako v nemom období, je priamočiarejšia a komerčnejšia. Historický veľkofilm v pravom slova zmysle. A pre soundtrackových znalcov, určite vám neunikne ktorými hudobnými pasážami sa silno inšpiroval James Horner, napr. v STAR TREKu 3. (23.02.2011)

Nespomínam si, že by som niekedy videl tak propagandistický film ako je tento. Avšak na druhej strane to až tak nevadí, veď pojednať túto tému bez obrazov hrdinstva o oslobodení ruskej zeme by jednoducho nešlo. Celý film sa sústreďuje na slávnu bitku na Čudskom jazere, ktorá sa odohrala 5. apríla 1242. Ejzenštejn nám tu ukazuje kolosálne obrazy armád a je z nej naozaj cítiť vlastenectvo s ktorým Rusi bojovali. Kameňom úrazu je, že bitka je dosť dlhá a postupne začne nudiť no všetko sa potom zmení slávnou scénou, keď sa pod nemeckými rytiermi prelomí ľad. Potom nasleduje posledných zhruba 20 minút filmu, ktorý je už iba o tom ako sa všetci radujú z víťazstva. Pochváliť treba vtedy prelomovú hudbu Sergeja Prokopfjeva (aj keď tie stále dookola sa opakujúce pesničky o obrane matičky Rusi mi začínali liesť na nervy) a kameru Eduarda Tisseho, ktorý výborne nasnímal davové scény. Pre zaujímavosť uvádzam, že najmasovejšie scény filmu boli použité v animovanom Pánovi prsteňov z roku 1978. Režisér Ralph Bakshi ich vystrihol, zafarbil a vyriešil tak bojové scény na ktoré už nemal peniaze. (14.10.2007)

Nečekal jsem, že takovýto film bude plynout jako voda, hlavně po zkušenosti s Čapajevem, ale když je každý obraz komponován tak precizně a velkolepá bitva, která zabírá notnou část filmu,uchvacuje monumentalitou a pohybově velmi zajímavým řešením. K tomu navíc přičtu scénu utonutí křižáků na zamrzlém jezeře v Ejzenštejnově tradici nejlepších atrakcí. Místa pro ideologii tu moc není, spíše vítězí hrdé vlastenectví, které však hlavně v závěru působí nepříjemně agresivně a hlavně pojetí samotného Něvského mi příliš symptatické nepřišlo. (05.06.2009)

Jeden z najžiarivejších príkladov vratkosti geniality kinematografie, kedy vynikajúci tvorca, akým aj dnes Ejzenštejn rozhodne je, bol napriek svojmu ohromnému talentu režimom totálne zdiskreditovaný. Z vizuálne-orgastického masakru historickej udalosti teda vidíme obsahovo triviálny príbeh. Ale že aký. More pátosu, tuposti, propagandy, divadelné preslovy by sa dali maximálne akceptovať pre detskú hru na maškarný ples. Preto som sa snažil aspoň oceniť dramatickú rovinu ruských bratov, ale tá príde rovnako márna a nestráviteľná. Rasistické Zrodenie národa je oproti tomuto drahokam... (27.08.2014)

Sergej M. Ejzenštejn je tvůrcem, jehož filmy jednoduše stojí za pozornost i v dnešní době. Nejsem si jistý, jestli to byl on, kdo režíroval bojové scény, nebo se na nich více podíleli jeho spolupracovníci, ale věřil bych tomu, že je za nimi především on. Jsou velmi povedené a nic neztrácejí ani v současné době, až na to, že nejsou krvavé. (23.05.2016)

Nejsa filmový historik tyhle živé obrazy z dějin matičky Rusi prostě nedám. (24.07.2016)

Budete muset lecos překousnout, abyste byli schopni tento film přežít bez úhony. Příběh nepříběh, krajina nekrajina, dlouhé předlouhé pasáže, snad jen ta hudba se dala celkem poslouchat. Toto je prostě snímek dokumentárního charakteru se silně propagandistickým podtextem, který už dnes působí hodně teatrálně a vyčpěle. 55%. (24.01.2010)

Dobre som tipoval Alexandra nevskeho do 13. storocia, kedy este jestvovala Zlata Horda. Presnejsie su to roky maj 1221 - november 1263. Tu vsak o Zlatu Hordu nejde, ale naschval som ju spomenul, lebo nemozno sa tvarit ze nejestvovala. No nic, k filmu : ide tu o to, ako Nevskij dokazal porazit armadu Radu nemeckych Rytierov. perfektne su zobrazene stredoveke boje, zasnezena krajina, rezisersky je to samozrejme genialne, ale silny bol uz vplyv vladnuceho rezimu. Priserne vela patosu a propagandy, aj o tom je film Alexandr nevsky z roku 1938. 100 % (15.04.2017)

Snad až patetická agitka na obranu Ruské země proti německé rozpínavosti. Hrdina Alexandr Něvský (Nikolaj Čerkasov) zorganizuje obranu hlavního města Ruské říše Novgorodu za pomoci velké a spontánní podpory prostého lidu, který pochopil, že je nejvyšší čas popadnout kosy a jít vyhnat Německé rytíře z jejich milované Ruské země. Trochu toporného vtipu přináší dvojice novgorodských bohatýrů Vasilij Buslaj (Nikolaj Ochlopkov) a Gavrilo Olexič (Andrej Abrikosov), kteří soutěží o srdce Olgy Danilovny (Valentina Ivašova). Nechybí chrabrá žena Vasilisa (Alexandra Danilova). Nepřátelé jsou krásně zastoupeni Velmistrem Von Balkem (Vladimír Jeršov) a arcibiskupem (Lev Fenin). A ruský lid díky chytrosti a chrabrosti Alexandra, kterou nakazil i ostatní, nejenže zarazí Němce, ale obrátí je na útěk. Atmosféra odhodlání je všudypřítomná, bojové scény jsou velkolepé a úchvatné. A tak film zřejmě splnil to, co měl v rámci své vlastenecké odhodlanosti postavit se na odpor proti agresi a teroru z nebezpečně rozpínající se německé strany. Filmařsky opět výjimečné dílo, ale pro mě až příliš velká dávka pompézního patosu. (07.01.2011)

Vyborna kamera a hudba Prokofjeva. Velice zdarila byla i choreografie urcitych postav- jak jsem si je vzdy predstavoval z ruskych bylin. Dalo by se vytknout, ze bitva v detailu nepusobila moc verohodne, ledove kry i pres cernobily obraz mely k ledu take daleko, trochu te propagandy... Film je vsak z roku 1938 a vsechny tyto vytky neberu v potaz. Jen tu za slabsi scenar a jeste hvezdicku dolu za to, ze me to nijak nevtahlo do deje jako starsi Ejzenstajnuv film Kriznik Potemkin, to ale asi nikoho... (17.04.2008)

Z uměleckého hlediska jde jen o převod nabubřelé operní velkoprodukce do světa filmu. Sláva snímku pramení ze způsobu, jakým bylo operní pojetí dějin vyjádřeno filmovým jazykem. Ejzenštejn pochopil, že diváci musí milovat hrdiny a nenávidět nepřátele. Fyziognomie tváří, krátké hluboce lidské příběhy bohatýrů, hudba (Prokofjevův hudební motiv při bitvě se vám zadře do kůže - ruská trojka jede)... (24.07.2009)

Veľkolepý ruský vojnovo-historický epos, v ktorom RuSSkaja zemlja (hoci išlo v skutočnosti iba o Novgorodskú republiku) cerí svoje zúbky. Vizuál je veľkolepý, čo do masových scén, čo do bitiek, ale podarila sa celkom aj atsmoféra - napr. scéna prvého stretnutia s livonskými rytiermi-križiakmi. Inak ide o typického zástupcu propagandistických filmov s cieľom burcovať jednoduchý ľud pri Nacistom (vo filme nazývaných Nemcami, hoci vtedy žiadne Nemecko neexistovalo, len mix germánsko-italskych kmeňov a kráľovstiev) popri ktorom stíhajú vtesnávať aj komunisticku agitku, kde robotník je ten správny a bohabojný a obchodníci a šľachta sú tí zlí. Akurát pri samotnom kniežati Alexandrovi to akosi viac nepitvali. Občas humor, veľa nacionalistických piesní (o tom, že nepriateľ v Rusku nemá miesta - hovorte niečo o tom Ukrajincom), übersilný patetizmus a glorifikácia a v centre toho všetkého jedna veľa ruvačka. Film je zaujímavý predovšetkým z historického zasadenia, ale ani bitka pri Čudskom jazere nie je k zahodeniu, aspoń na tú dobu. (10.07.2023)

Musím se přiznat, že u tohoto více než šedesát let starého snímku nevím, co si mohu dovolit kritizovat a naopak, co bych měla obdivovat. Má znalost ruských dějin je trestuhodně malá a lépe na tom nejsem ani s informacemi týkajících se úrovně kinematografie v první polovině dvacátého století (mám na mysli technologie a dostupné prostředky ve filmovém průmyslu). Bohužel je také toto historické drama prvním filmem od ruského režiséra Sergeje Ejzenštejna, který sem měla možnost vidět. Obávám se tedy, že mé předpoklady k napsání slušného a přínosného komentáře, jsou opravdu mizivé. Ale pá postřehů bych měla :)… Film mě poprvé zaujal až během scény, kdy Alexander promlouvá k ruskému lidu a slibuje, že jej povede do války proti Řádu německých rytířů. Odhodlání ruského lidu bojovat pod vedením Alexandra je z plátna doslova cítit. Vyzvánějící zvony, Prokofjevova hudba, která hraje ve snímku nemalou roli, a plápolající louče skvěle podtrhují bojovou atmosféru, ze které mě až mrazilo v zádech. Tato scéna však byla první a zároveň poslední, která ve mně vyvolala takový obdiv... Následující scény na zasněžených pláních, které spíše připomínají tělocvičnu zasypanou hladkou moukou, na mě působily až směšně. Nemluvě o tom, že při scéně, kdy jeden z Alexandrových druhů i s koněm upadne na ledě a následně celá skupina odjíždí za šíleného zvuku, který má nejspíše představovat dusot koňských kopyt, jsem se už neudržela a musela jsem se začít smát. Úsměv mi ze rtů nezmizel ani při scénách zobrazujících samotnou bitvu, v tomto případě se ale mísil s obdivem toho, jak nenásilně je boj zpracován. Ano, samozřejmě je to veliký rozdíl oproti dnešním rekonstrukcím historických bitev, ze kterých na nás doslova stříká hollywoodská krev a režiséři nešetří realistickými až naturalistickými záběry. Nemohu ale říct, že by mi tato změna vadila, spíše naopak. Méně je někdy opravdu více a pro mě se tato scéna z roku 1938 stala něčím novým.... V závěru bych se ještě ráda vrátila k Prokofjevově hudbě. Ta je bezesporu úchvatná a tvoří nedílnou součást filmu a to nejen proto, že vyplňuje sáhodlouhé scény, kde se nedočkáme jediného slova. Na druhou stranu v některých scénách jsem měla pocit, že je hudba příliš veselá nebo naopak příliš smutná vzhledem k ději.... Doufám, že jsem tímto příspěvkem „z řad konzumního diváka“ neurazila, ale spíše pobavila. Možná někdy, až se mi podaří dohnat mé mezery ve znalostech, budu schopna film přehodnotit a vidět v něm i hlubší myšlenky a spojitosti, než jen úsměvný pokus o zkonstruování bitvy na ruských zasněžených pláních. (13.02.2011)

Typicky rusky velkolepé, plné patetických proslovů a detailů očividně odkazujících k dobové situaci. Ejzenštejn uměl i v roce 1938, i když je nejsilnější ve scénách, které jej nenutí používat zvuk. Vizuálně je to i po těch letech majstrštyk, byť na nejlepší Sergejova díla (ta z němé éry), to nestačí. (28.06.2012)

To je tak smutný, sledovat inovátora a megalomana Ejzenštejna, jak tím nejčitelnějším možným způsobem skládá za sebe ty nejpřehlednější, nejpolopatičtější obrázky pořízené zalevno v aťasu, hlavně aby lid nebyl zmaten a vůdce se nehněval. Jenom v bitevních a davových scénách občas probleskne někdejší génius montáže a velký manipulátor s mizanscénou. A pak je tu samozřejmě propaganda, oproti té přesvědčené a tvořivé v Potěmkinech a Okťjabrech už jenom slouhovská, primitivní, nechutná. — Не в силах драться на чужой земле, неча делать тебе и на отчине. На чужой будем биться! Поняли? Póňali? (20.09.2017)

Snímek, ve kterém se dá najít spousta odkazů na dnešní blockbustery a zároveň film, který má snad vše. (13.04.2015)

Ruské vlastenectvo v koncentrovanej forme od prvej sekundy filmu do poslednej. Krátko pred druhou svetovou má aj tento boj Alexandra Nevského proti Nemcom v 13. storočí svoj druhý význam a ešte aj prírodné zákony na jazere stoja na "našej" strane. Príprava aj samotný boj sú vo filme zvládnuté bravúrne, hudba s patetickými textami tiež, jednoducho si zaslúži plné hodnotenie. Ejzenštejn si neodpustil aj drsné scény, ale nie v boji, boj je zásadne bez krvi, ale upaľovaním malých detí, takto sa musela do krajnosti zdôrazniť neľudskosť nemeckých dobyvateľov. Často som mal počas filmu pocit, že sa z neho inšpiroval aj Otakar Vávra pre svoju husitskú trilógiu. –––– Máme také príslovie: Na rodnej zemi radšej zomri, ale neopúšťaj ju. –––– A ak k nám niekto pride s mečom, mečom aj zahynie! Na tom stojí a bude stáť Rusko. (18.07.2016)