Stačka
Strike
Štrajk
Režie:
Sergej M. EjzenštejnKamera:
Eduard TisseVOD (1)
Obsahy(1)
První celovečerní film ruského autora Sergeje Ejzenštejna, odehrávající se těsně před bolševickou revolucí v roce 1905, zobrazuje stávku dělníků proti utlačovatelským šéfům továren. Když je dělník obviněn z krádeže strojního zařízení, spáchá sebevraždu a jeho spolupracovníci se vzbouří proti carskému režimu, který továrnu ovládá. Jak se stávka protahuje a vládní úředníci se ji čím dál zoufaleji snaží ukončit, jejich metody jednání se vzbouřenými dělníky jsou stále drsnější. Ve filmu Stávka dal Ejzenštejn naplno průchod své nespoutané fantazii a uplatnil zcela nové principy a technologie kinematografie. Je to také film, který zahájil slavný tandem režiséra Ejzenštejna a kameramana Eduarda Tisse. Společně pak natočili další skvělé filmy jako Křižník Potěmkin, Deset dní, které otřásly světem – Říjen a Alexandr Něvský. (Film Europe)
(více)Recenze (42)
Zvuková/hudební složka je to první, co vás dostane. Ve spojení s obrazem je tahle kakofonická symfonie naprosto neskutečná a dodává naléhavosti tomuhle filmu, který se snaží ukázat sílu skupiny i sílu člověka/jednotlivce. Jsou zde v kontrastu v souladu s marxisticko-leninovskou filosofií a je to podáno naprosto neskutečně. Industriální hudba první poloviny 20. století je v tomto směru skutečně úchvatná a mrazivá. Už dlouho jsem neviděl takový soulad mezi hudbou a filmem, to ani nemluvím o skvělých montážích, které Ejzenštejn do svého filmu vložil. ()
Svým obsahem a režisérsky nápaditým střihem patří tento snímek k tomu lepšímu v tvorbě S.Ejzenštejna. Opravdu hodně silný snímek zachycující bezmocnost obyčejného člověka vynutit si lepší životní podmínky. Díky obsahu rozhodně nenudí, tím spíš že je pojatý poměrně akčně. Závěrečné vyvrcholení, to je prostě masakr. 80%. ()
Do tohohle němého filmu se mi moc nechtělo, ale co nadělám, musím, navíc Ejzenštejn je prostě světový režisér, jehož filmy by měl mít filmový fanda nakoukané. Křižník Potěmkin se mi docela líbil, ale Stávka už moc ne. Po technické stránce sice dobré, skvělé, ale jinak nuda a nuda. U Potěmkina jsem tu agitku a propagandu nějak vydýchala a moc mi nevadila, tady to ale bylo o poznání horší. Konec sice nabere grády, ale ani ten u mě nedokázal tento film spasit. ()
Ejzenštejn patří mezi ceněné, ale i přeceňované režiséry. Film má 4 části; první z nich graficky (futuristicky) zdařilá a obsahuje prvky, ke kterým se autor vracel i později. Další díl popisuje důvod stávky, která se později mění v rabování, další už střídají jen agitační obrazy s konstrukty (shození hrajícího se dítěte vojákem z pavlače, postřílení zřejmě všech dělníků). Film Stávka tak nepovažuji za významný film ve světovém ani sovětském měřítku - připomeňme si, že v roce 1924/25 byly natočeny Orlacovy ruce (Wiene), Poslední štace (Murnau), Mikaël (Dreyer), Zlatá horečka (Chaplin) a mnoho dalších… ()
Impozantní dílo sovětské montážní školy z režie Sergeje M. Ejzenštejna, průkopníka filmové montáže. Stávka dodnes (obdobně jako režisérův slavnější Křižník Potěmkin) neztratila nic ze svého kouzla a filmařské bravury. Dělník, továrníky křivě obviněný z krádeže, jenž v zoufalosti spáchá sebevraždu, a masakr stávkujících, prolínající se s porážkou dobytka, mi navždy utkví v paměti. Geniální film! ()
Enzenštejnova prvotina a přesto naprosto zralé a dokonalé dílo. Na svou dobu neuvěřitelně nápaditá práce se střihem (bodejť!), tempem vyprávění, s pohybem na scéně. Naprosto uchvacující podívaná. Škoda jen, že se Sergej dal do služeb špatné ideologie. ()
Akčná rapidmontáž a rozpohybovaný obraz, pri ktorých aj dnešní videoklipári blednú závisťou a ktorá nestráca drajv ani po 90 rokoch. Vražedné tempo, nádherné obrazy, veľká téma, angažovaný prístup, silné emócie. Veľkofilm, ktorý sa aj dnes vyplatí vidieť! ()
Podnikatelia ako tuční páni s cigarou topiaci sa v prebytku a pracujúci ako nesvojprávna chudoba bez budúcnosti. Takto si predstavujem klišé filmu, ktorý má názov Štrajk. A presne taký film aj je, asi priniesol na svoju dobu niečo nové, prevratné, možno to boli vodné delá na demonštrantov alebo nezvyčajne veľké množstvo zvierat na film o industriálnej spoločnosti. Nič ma v ňom ale mimoriadne nezaujalo, skôr naopak. ()
Zrovna jako u Potěmkina - několik silných momentů ještě nedělá film. ()
Na svoji dobu fakt super...má to spád a příběh. Žádná čtyřhodinová uspávačka... ()
3,5 Režisérova prvotina, s už jeho typickým rukopisom - dej filmu je vyrozprávaný veľmi pôsobivými, expresívnymi obrazmi. A tie obrazy sú skutočne krásne, je v nich veľká vizuálna a umelecká sila. A vôbec mi nevadí, že film je propagandistický, dokážem si ho aj napriek tomu plne vychutnať. Je rozdelený na 6 častí, pričom piata časť (provokácia) mi pripadala trochu slabšia. Videl som krásne zreštaurovanú verziu z roku 2011, s výbornou hudbou od The Mont Alto Motion Picture Orchestra. ()
Po technicke strance velice kvalitne zpracovana proletarska agitka, ovsem dej je bohuzel velmi nesmyslny, misty az absurdni. ()
Od tohoto filmu jsem příliš nečekal, už z toho důvodu že propaguje komunismus atd. Nicméně jsem byl skutečně zaskočen kvalitou tohoto díla. Téměř co záběr to skvost, navíc střih vytváří jakýsi "rytmus" z kterého vás film vyplivne dokonalým, ač trochu naturalistickým, koncem. ()
Vítězství formy nad obsahem platí u tohoto filmu dvojnásob. Ejzenštejn se představuje jako talentovaný režisér a hlavně v první polovině hýří vizuální nápady a inovativními vypravěčskými postupy. Škoda, že dějová stránka tohoto filmu je ideologicky schématická, ignorující psychologii postav a další podstatné věci. Kdyby nebylo tak hloupého děje, neváhal bych s plným hodnocením ani vteřinu. ()
Predsa ruská avantgarda filmu priniesla svoje ovocie, a preukázal svetu, ako sa majú natáčať FILMY. Otec montáže sa predviedol v najlepšom- a vôbec prvý film s touto technikou. Jedna z najväčších klasík vôbec, a kompletne pre filmových nadšencov a priaznivcov spojených v jednom... ()
"Nevěřím na kino-oko", poznamenal jednou Ejzenštejn s odkazem na heslo svého kolegy a rivala Dzigy Vertova. "Já věřím na kino-pěst". Sice jsem se u "Stávky" chvílemi nudil, ale ve své době to musela být velká událost, a montáž a tempo je parádní. Závěr je hodně hustý - zabité dítě a podřezávání krávy na jatkách. ()
Ke zhlédnutí zde: http://www.archive.org/details/Strike_323 ()
Musím uznat, že tento film už opravdu nechci nikdy vidět, protože jeho ztvárnění masakru dělníků je natolik intenzivní, že k němu obrázky z jatek nebyly potřeba. Ejzenštejn byl vynikající režisér, dokázal dát filmu tempo, záběry kamery a kompozice jsou bezchybné a za pomoci neherců a mas dokázal vyprávět příběh utlačování a potlačování těch níže postavených. Nejsem fanda jeho díla ani myšlenek, ale musím uznat, že zrovna u tohoto filmu dokázal předat emoce bez ohledu na to, kde se to odehrávalo a kdy. ()
Film začína Leninovým citátom a kritizuje pomery v cárskom Rusku. Ejzenštejn ukazuje nespokojných robotníkov a parodizuje chain of command cez telefóny. Vizuálne si pomáha montážou rozhýbania 4 fotiek na jednej strane albumu. Ani dnes sa to nevidí často. Nie som však fanúšikom prelínania sa dvoch pohybujúcich sa obrazov v jednom momente alebo nalepenie jedného pohybujúceho sa obrazu do iného pohybujúceho sa obrazu, pričom mu zaberie časť miesta, kde nevidíme, čo sa deje. Na tú dobu je to možno fajn technika na pochválenie sa, no také zhusťovanie deja alebo len prosté ozaj len pochválenie sa, že viem túto vizuálnu techniku, mi pre príbeh nepríde dôležité a vo filme prospešné, lebo scény nerobí prehľadnými, len zamotáva diváka. Na druhú stranu, nie že by sa v nich niečo extra dialo. Napriek humornej forme a hudbe zobrazenia špicľov má ísť o drámu. Záberovanie živých zvierat, ako napríklad líšky, poteší. Ide o prezývku jedného špicľa, ktorý sa baví žobraním s falošnými fúzmi. Špiceľ sova zíva a špiceľ opica zasa pije, podľa dostupnosti je použité zviera, ktoré ich vystihuje. Vidno rozdiel medzi sovietskym a ostatnými filmovými hrdinami tej doby. Sovietsky hrdina je kolektív a tak nie je komu fandiť, lebo generalizovať nekriticky emóciu na nejaký dav ľudí bez ich individuálneho spoznania nie je logicky, ani emočne v poriadku. Keď odvrátime zrak od individuality a hodíme ho na kolektív, ostáva nám len predvídateľný dej príbehu, lebo kolektív nemá veľa možností, ako diváka ohúriť, a všetci jeho členovia navyše budú robiť to isté. Pri tomto filmovom hrdinovi dostáva film chcene nechcene politický podtext, ktorý vie analyzovať kádrovanie a rozdeľuje tak zobrazené davy do tried. Na druhú stranu, nikdy sa nedá fandiť len jednej triede, lebo všetky triedy sú zvyknuté na vzájomnú súčinnosť a pri celkovom vyhladení jednej triedy by aspoň načas vznikol určitý disbalans kvôli odborným nedostatkom ohľadom pôsobenia tej vyhladenej triedy. Čiže, potrebujeme všetky triedy, lebo majetným by sa nechcelo manuálne pracovať a potrebovali by nejaký čas zaškoliť a frflali by na to rovnako ako terajší robotníci, ktorí by v prípade vyhladenia majetnejšej zložky spoločnosti nejaký čas a možno stále nevedeli riadiť určité štátne a spoločenské procesy, ktoré nemali čas pri svojej práci študovať. Boj robotníkov proti ich šéfom v tomto filme teda nemôže mať víťaza, lebo týmto bojom si obe strany uškodia, keďže jediným produktívnym bojom je zlepšovanie úrovne buď seba samého alebo spoločnosti, obe v nejakej alebo viacerých oblastiach. Keďže príbeh nemôže mať víťaza a ani jednu stranu nemôžeme považovať za zlú a opovrhovať ňou, mohla by to byť fajn dráma, ale kolektív je predvídateľný. Môže ničiť, bojovať, agitovať alebo produkovať, čím vzniká nezmysel zaoberania sa kolektívom na väčšej ploche ako na dokumentárnu reportáž aktuálnych správ. Čiže príbeh zbytočne opakuje niektoré scény a dal by sa skrátiť, rozvláčne dlho pomenováva jasné veci. Z ekonomického hľadiska je boj kolektívu proti kapitalizmu tiež nezmysel, lebo pokiaľ ľudia nechcú žiť ako v stredoveku, raz by sa im určité zásoby minuli a míňajú sa rýchlejšie práve v čase revolúcií a štrajkov, kedy sa nepracuje a ničí sa. Ale štátna objednávka a cenzúra nepustí. () (méně) (více)