Bláznivý Petříček

Existencionalismus v podání Belmonda a krásné Anny Kariny. Rozhodně na takovou záležitost musí mít člověk správnou náladu, aby jejich bezcílné a bezstarostné přeletování nějak vstřebal. (02.03.2020)

Uznávám veškeré umělecké kvality a originalitu snímku, ale těch specifických prostředků pana G. a nekoherence bylo na mě trochu moc. Některé scény byly moc fajn, některé dialogy taky, jiné byly ubíjející (což tak samozřejmě být mělo, ale…). (29.07.2023)

---mezi levicí a anrchií------mezi prodejností a opravdovostí----mezi myšlenkami a pocity...výtvarná filoliterakultkinematopoesiegrafietůra, drsný muzikál, poetická gangsterka, filosofické dobrodružství, hravá intoušovina.....!!!_____čistoskvoucí vytříbené hovno, romantický sajrajt, zábavná nuda////červená, modrá, bílá...mezi tím vším bydlí? žijí? sní? bojují? existují??? obyvatelé-synovec strýčka Sama, neteř strýčka Ho, Mariane Renoir, Petříček a Ferdinand, Howard Rimbaud, Jules Hawks a další...spontání bytosti, dobře vyrobení občané, gangstři===pestrá pARTička))))Bohuželdík číhá tu tak velká smrt pro tak mále lidi...((..i naopak :) Tohle mě napadá mám-li popsat svět filmu (nebo co to je) Bláznivý Petříček. Není divu, že Godard bývá označován za filmařskou obdobu Jamese Joyce nebo Picasa. Proti nim je zde ovšem více politiky a poesie atd. Petříčke vypovídá o tomtéž co Godardův Alphaville ze stejného roku. Jen z uplně jiného úhlu - Zatímco Alphaville byl trefnou karikaturou konzumního, pravicového světa, Petříček "vypráví", možná spíš sní o hledání a (ne)nalézání cesty z takového světa...Po posledním zkouknutí zvedám svoje hodnocení, ale nemůžu říct, že bych byl nadšen. Alphaville je mi pořád mnohem bližší. (06.11.2007)

Tak zrovna takové typy filmů chci míjet velkým obloukem ... Nudné, nesympatické, chvílemi nelogické, chaotivní. Chápu, že v tom jsou nějaké existencionální myšlenky, a já vyhledávám filmy se vzkazem, ale musí být trochu divácké. Tyhle "artové" snímky mě už dávno nechytaj a pro mě fakt protrpěné. Nechápu proč tento film má takový význam v historii kinematografie.. (15.08.2013)

Někdy se v Godardovi nevyznám... Vlastně jsem nepochopil ideu tohoto zajisté artového filmu. Je to řada scén, kde následná nevysvětluje předešlou, takže se divák, pokud chce u fiolmu vydržet, musí soustředit na tehdy překrásnou Annu Karinovou, její miloučké žvatlání s Belmonďákem a na dvě opravdu hezké písničky, které možná budu hledat na YouTube... Láska až za hrob, útěk bez peněz, loupeže,, krádeže - to všechno ale nějak pozbývá logiky - nebo ji tam nemám hledat? Některé pasáže jsem nepochopil vůbec. Že se tam jednalo o nějaké gangstery, to jsem tam vůbec neviděl, snad jen v okamžiku, kdy Marianne zastřelila dva chlápky, ale nevěděl jsem vůbec proč. (15.04.2018)

Z díla J. L. Godarda je patrné, že se nikdy nenaučil tak dobře natáčet jako se mu dařilo filmem o filmu přemýšlet. Improvizovaný Bláznivý Petříček rozhodně není divácky atraktivním filmem podle představ Sama Fullera (amerického režiséra a producenta, jenž má ve filmu krátký štěk), pro kterého je film akcí, vášní, bojem (...), jedním slovem vzrušením. J. L. Godard (stojíc již tehdy pouhý krůček od totálního šílenství) nás od začátku do konce zahlcuje kolážemi, kde přes sebe vášnivě kupí citování textů, obrazů, žánrů... a vzniklá nesmyslná a hravá dadaistická hříčka v nejneočekávanějších chvílích nechává strhnout fascinací násilím a sadismem, smutkem či náhlými emocionálními poryvy. (21.05.2010)

Tvá dvě jablíčka jsou jako prsa z Austrálie. (05.03.2011)

Film, stejně jako jeho hlavní hrdinové, naprosto bláznivý. (03.01.2018)

Ta závěrečná scéna, kdy si Belmondo omotá hlavu dynamitem a zapálí doutnák je nejen skvěle napsaná a natočená, ale hlavně sestříhaná (06.01.2004)

Hned na začátku filmu se dozvídáme od náhodného pána na večírku, že je režisér a film pro něj znamená hlavně emoce. Takže budiž, emoce nás provází celým filmem, ale jsou to často dost zmatené a zoufalé emoce. Bohužel moc artu a málo příběhu. (21.04.2018)

Nejsem bohém, ani filozof, ovšem na co jsem měl opravdu alergii, .. Petříčku, ne jmenuju se Ferdinand, tahle fráze mi tak lezla na nervy, no prostě nic moc. (02.05.2012)

Takovou slátaninu jsem už dlouho neviděl. Je to ten případ, kdy si člověk říká, že je debil buď on sám, nebo byl debil ten, co to vytvořil. Vzhledem k tomu, že hodnocení filmu je v červených číslech se zřejmě musím smířit s tím, že ten debil jsem já. Nevadí mi to. Tenhle druh "umění" jde úplně mimo mě. (18.06.2021)

"Koukám se očima, poslouchám ušima a mluvím pusou. Není to ale propojené. Jenže člověk má být v celku..." Existenční drama. Filosofické. Volnomyšlenkářské. Poetické. (11.02.2024)

Jsou odkazy a symboly, které v tomto filmu prostě nechápu. Nevím jestli jsem hloupej, ale velkou část filmu jsem se dost nudil a ani pár skvělých momentů nedokázalo přebít to ostatní. Vzpoměl jsem si na jeden díl Monty Pythonů parodující francouzské intelektuální filmy. Tadyto však parodie být neměla. (18.04.2008)

Nová vlna mě nikdy neuchvátila, ze své pozice komunismem ztuplého občana jsem ji ani v podstatě nepochopil a jsem rád, že se ukázala jako slepá vývojová větev, bo bych si před zbytkem světa jinak připadal jak blbec. Vydržel jsem to vše, nepamatuji si nic, kromě poslední scény, jenž byla ironicky pro mne vysvobozením. (21.11.2008)

Myšlienkami, poéziou, hudbou či citáciou umenia prešpikovaný Godard. Dôležitú úlohu zohráva strih. Čo možno pre diváka bude na prekážku. Godard tak úplne voľne narába z formou svojej "road movie" Len pre náročnejších divákov!!! (08.08.2009)

Film, který nevypráví o životě lidí, ale o životě. Příběh muže a ženy na cestě za štěstím v intelektuálním hávu novovlné Francie. Godardovy myšlenky tradičně proudí mnoha kanály, nejlépe sočasně. Skrze obraz, dialogy postav, vnitřními monology i dialogy, skrze slova v deníku, právě vznikajícího románu o životě. Napsat o životě román je totiž jedinou cestou k pochopení beznadějnosti života. (11.03.2005)

S experimentátorem Godardem jsem začala u celkem stravitelného U konce s dechem a trochu jsem se obávala, jestli mě těžká intelektuálština Bláznivého Petříčka nebude nudit. Bála jsem se zbytečně. Ne, film rozhodně není pro každého (kdo třeba ve filmech upřednostňuje příběh, ať se mu obloukem vyhne). A taky na něj musíte mít tu správnou náladu. Já ji naštěstí měla a Petříček mě pobavil. Už jen to množství asociací, citátů a nejrůznějších odkazů! A to vůbec nemluvím o novátorském výtvarném zpracování, ze kterého dýchá smysl pro detail a krásu. Film nabídne Jeana-Paula Belmonda v pro něj sice atypické, ale o to zajímavější roli, i řadu zapamatovatelných scén. Např. scéna „Komu to říkáš?“ „Divákům“; děsivá scéna na večírku, kde se postavy vzájemně vůbec neposlouchají a jen odříkávají reklamy; finální sebevražda. Snímek zobrazujeme lásku přesně tak, jak podle mě NEMÁ vypadat a v mnoha ohledech mi připomněl geniální film Bonnie a Clyde, který je ale o dva roky mladší. Poučení z filmu: Člověk nemá pořád čekat, až se něco stane, ale má si užívat to, co je teď. Jo, a ty bílé šaty chci! :) Poznámka k některým komentářům: Zkuste občas někdy pěkně starosvětsky zavítat do kina, místo toho, abyste se na filmy, jako je tento, dívali s dabingem na notebooku.. V originále na velkém plátně je to úplně jiný zážitek, to vám garantuji ;) 88. ze 1001 (11.11.2010)

Poměrně zábavný film, ještě tak kdyby se chtěl vykašlat na ty existenciální problémy, Vietnamy, odcizenosti a spol., starý dobrý absurdní humor mi plně postačuje. (12.12.2012)

100% tak trochu Woody Allen. Nejvtipnější je Belmondo zevnitř televize, zkrz filtr obrazovky a lidé v obýváku bavící se výhradně v reklamních frázích. Asi jsem to vůbec nepochopil, ale to je úplně šumák, bavil jsem se skvěle. (02.06.2013)