Profesionál 2: Samotář

Pro mne neskutečná nuda a klišé na klišé. Žádný nadhled, žádné hlášky, a Belmondo nemá na to, aby hrál jenom tvrďáka. Už úvodní scéna pod titulky o mnohém svědčí, protože celý záběr je na Belmonda, jak v autě během jízdy kouří doutník, neřídí, a jeho obličej nedokáže hrát s nějakou mimikou, vypadá spíše jako škleb. Chvílemi neví, jak se tvářit. Prostě role drsného poldy, pokud to není mírně parodické jako třeba v Policajt nebo rošťák, pro něho není. Pak trvá neskutečnou věčnost, než dojde k tomu, co se dá očekávat od chvíle, kdy začnou mluvit o odchodu od policie na ostrov - a aby se tak stalo, musí následovat řetěz pitomých scenáristických berliček (jé, hele, nějaký zločinec je zrovna akorát ve stejném baru, co my - jé, hele, je tu náhodou i náš informátor - jé, hele, zločinec je drsoň, tak otevřu dveře hajzlu a počkám pár vteřin, až začne střílet on, co bych já, zkušený polda střílel, že?). A tak to pokračuje i během pátrání, kdy stopy přicházejí nahodile, nebo jsou z někoho vymláceny, a my si odškrtáváme jednu položku předem daného seznamu pro podobný film za druhou. Film bez duše, bez nálady, bez nadhledu, bez invence, nejspíš na kapra. (02.09.2016)

Je smutné vidět, že stačí oblíbený herec a vetšina diváků propuká v nadšení. Ten film je doslova příšerný. Už od začátku, kdy se chová při zatýkání s kolegou jako diletant a když ho vyruší informátor, dívá se za ním, dokud mu gangster nezmizí. pak na něj vystřelí, když uniká v autě a to nesmyslně začne hořet. Správně mělo vybuchnout :-) ale to by byl konec moc brzy. Pak záplava klišé pokračuje malým synkem po mrtvém kolegovi. Belmondo má doma všude jejich fotky. Kluk se ho až po několika letech najednou zeptá, jaký byl vlastně táta. (17.09.2021)

No vida, jak časový odstup mění úhly pohledu a názory... Měl jsem Solitaira v hlavě uloženého jako napínavou kriminálku s démonicky psychopatickým vrahounem Schneiderem, no a po stu letech, po kterých jsem si ho znovu pustil, koukám na standardní vážnou-nevážnou belmondovštinu, se všemi jejími plusy, ale i nešvary. Pro typickou "belmondovskou" extrémní stylizaci většiny scén jsem měl odmala tyhle filmy rád, ale nemůžu je prostě brát vážně, jako nějaké plnohodnotné kriminálky. No a čím jsem starší, tím radši mám tenhle žánr zpracovaný seriózně, realisticky. Takže jako oddechová belmondovka je Solitaire dobrý, ale žádný výrazný zážitek mi nepřinesl. Naopak kvůli infantilní linii s blonďatým spratkem nemůžu dát ani čtyři, a Le Professionnel tedy nadále zůstává nejlepším Belmondovým krimifilmem, který znám. (14.09.2014)

Možná, že se mýlím, ale tahle "Belmondovka" na mě udělala hluboký dojem. Já jsem prostě věřila policajtovi-Belmondovi alias komisaři Stan Jalardovi každé slovo. Zahrál to tak bravurně, že si myslím, že musel prodělat u kriminálky extra školení. Jedinečná je závěrečná scéna, kdy Jalard už má v šachu u zdi psychopatického zabijáka Schneidera a klidně mu do ksichtu říká : " Dvacet let. Slibuji ti dvacet let toho nejstrašnějšího kriminálu, bez ženské, se zkaženým žrádlem, se studenou pryčnou, bez možností odvolání. Vyjdeš-li vůbec, bude z tebe stará nepotřebná troska...". Možná, že slovosled byl trochu jiný, už je to přece jenom 20 let co jsem to viděla (ale 3x), ale význam je přesný. Báječný film - chci ho vidět klidně i po čtvrté. (11.10.2007)

Nuda, nuda, šeď, šeď. Podtitul Profesionál 2 měl snad zaručit vyšší sledovanost a prodejnost. Ani jako vždy dokonalý Belmondo nemohl v tomhle paskvilu zazářit jako vždycky. Původní Profesionál byl jiný kafe, měl spád, měl v sobě emoce a příběh plný napětí od začátku do konce. Tohle se s tím nedá vůbec srovnat. (21.10.2010)