Režie:
Henri VerneuilScénář:
Michel AudiardKamera:
Louis PageHudba:
Michel MagneHrají:
Jean Gabin, Jean-Paul Belmondo, Suzanne Flon, Gabrielle Dorziat, Geneviève Fontanel, Sylviane Margollé, Paul Frankeur, Noël Roquevert, Paul Mercey (více)Obsahy(1)
Mladý Gabriel Fouquet přijíždí do pobřežního městečka na návštěvu dcery, která studuje v místní internátní škole. Ubytuje se v penzionu postaršího manželského páru Alberta a Suzanne. Gabriel se s pomocí alkoholu snaží zapomenout na své životní trable. To se příliš nelíbí Albertovi, který se za války zapřísáhl, že se pití nikdy nedotkne. Alkohol a životní útrapy tak oba hrdiny pomalu sbližují. Společně pak řeší i Gabrielův nelehký úkol: najít odvahu k návštěvě dcery. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (63)
Gabin pije a stretne mladeho belmonda, s ktorym sa da do reci. Zrovna bych to nenazyval psychopatologickou dramou, je tu hodne z komedie, ale herecke vykony su skvostne a dialogy sa daju pocuvat : 89 % ()
"Jen se/si tak trochu písknout." Šampioni v šnapsu, i mimo Champagne. Šosy až po cíp, v nálevně. Lahve otevřené. Bumbálkové. V sivém saku. Pod vlivem. Nosy, líčka mají ruměné. Vedou řeči vínové, akce nevinného opájení se. /O/Sudový košt se vine štokem soaré. Nemizí. Odér. Bez zátek. Takový má splávek. Houpe s člověkem. Chvilek charakter. Život. K dispozici na čepu. Jeden druhému propije se do duše. ()
Komedie? To sotva. A není to díky špatné práci tvůrců. Tento příběh prostě není směšný a neobsahuje vtipné dialogy. Nabízí jen občasné záblesky veselí, který přináší absurdita bytí a život těch, kteří se neberou tak moc vážně. Častěji ale sledujeme...no, to záleží na divákovi. Já jako abstinent, bych mohl napsat, že jsem sledoval film o opilcích. Opilci by pak nejspíš ocenili, jak lidskou tvář obě postavy dostali, přestože tak vyváděli. Nicméně i já zahlédl něco víc. Alkohol je démonizován zcela po právu, ale bylo by bláhové tvrdit, že mu tolik lidí podléhá jen kvůli jeho chuti a fyzické závislosti. Pro mnohé je to cesta vedoucí mimo svět, který je irituje předvídatelnou nudou a od kterého už nic nechtějí. My jsme jiná kategorie, my vámi pohrdáme...., zazní z úst Alberta. Frustrace z toho, že jejich okolí i blízcí je chtějí zavřít do šedivého světa, spoutat je pravidly a morálkou. Anarchie a touha odpoutat se. To vše Albert kvůli své ženě utlumil. Do doby, než přijel Gabriel. Psychologická sonda se nekonala, zvrat také ne...přesto bylo zajímavé sledovat vynikajícího Belmonda i Gabina. Není to ani artový film. Žánrově je to pro mě neuchopitelné, takže bych zůstal u označení solidní polodrama. ()
Pohádková tvář francouzského venkova. Svérázné figurky vesničanů, hospoda, ta ve městě i ta speciální na kopci a...Jean Gabin. Esence prostého, rázovitého vesničana, který má srdce na pravém místě, kterého vzdělal svět, jenž ho naučil moudrosti bez ležení v knihách. Chvíle, kdy něžně a láskyplně řekne své ženě svým nezaměnitelným hlasem: "Tu me merde", je nezapomenutelná. Perfektně mu sekunduje Belmondo jako toreador v dešti, který hledá sílu k životnímu rozhodnutí. I když je už od půlky filmu jasné, jak film skončí, nenudíte se. Pohádky jsou vždy přitažlivé, protože z nich vyzařuje teplo. Skutečnou podobu francouzského venkova po válce najdete například v několika Simeonových detektivkách, kde se Maigret noří do špíny nenávisti a zloby. Jenže pohádky jsou potřeba... ()
Tenhle film nám asi nechce říct nic jiného, než že život stojí za to žít, že každý to umíme jinak, a někdo je rád, že je rád. Žít a nechat žít. Každý jsme nějaký. Krásné setkání starého alko-matadora s alkoholikem v plném rozpuku. Pro oba je ta srážka velikým přínosem a vítězstvím nad sebou samým. Smíření se sebou samým, to je oč tu běží. Vynikající Gabin i Belmondo. 90% ()
Nebylo to špatné, ale na mě příliš bohémské. Divák si tu musí najít pointu sám, žádný pořádný děj to vlastně nemá a to je možná ta chyba. Bohužel v této době byly tyto filmy ve Francii populární, ....většinou podle nějaké literární předlohy .... ()
Úsměvná slovní hříčka názvu jemně koresponduje s tragikomikou příběhu, ve kterém se protnou cesty bývalého a stávajícího alkoholika. Oba mají na duši bolavé šrámy. U starého hoteliéra Alberta se už zdánlivě zacelily, setkáním s mladým Gabrielem, který své bolesti zalévá koktejlem z piva a vína, se však znovu otevřou. „Víte, koho mi připomínáte? Opici v zimě. Jednu z opic, co bloudí Orientem na začátku zimy.“ Alberta sžírá vnitřní neklid z usedlého života a ve skrytu duše trpí steskem po dobách, kdy se plavil po Jang-c'-ťiang a po opojení, které podobné bolesti dovede na chvíli zmírnit. Gabriel naopak nemá nikde stání, jen aby se vyhnul místu, kterého se obává – škole, kde studuje jeho dcerka. I přes vtipné slovní výměny mezi dvojicí hlavních protagonistů a smířlivý konec je to příběh plný hořkosti, ne úplně snadno stravitelný. V každém případě ale stojí zato – už proto, že tu Jean Gabin zpívá "Tipperary" a Jean-Paul Belmondo tančí flamenco. A možná i pro uklidňující zjištění, že i v rámci vlastního selhání může člověk udělat dobrou věc. ()
...páprda a násoska co se rád poslouchá... ()
Vůbec jsem nepochopila o čem v tomto filmu jde. Dva špičkoví herci se snaží svými opileckými výstřelky oživit nudu kdesi v zapomenutém francouzském městečku ve snaze uniknout od šedivé reality všedního dne. I když mě to moc nebavilo, dodívala jsem se do konce. Kladně hodnotím Gabina, Belmonda a ohňostroj. ()
Nádherný film o chlastu, snění, chuti do života a lidských slabostech se skvostnými dialogy, výbornou hudbou, úžasnými civilními výkony dvou hereckých mistrů a atmosférou francouzského venkova, která hýří barvami, ačkoli je zachycena na černobílém filmu. Nová vlna? Nerozumím tomu, možná ano, ale bez pozérství a manýrismu. Až mě překvapilo, jak lidský film dokázal Henri Verneuil natočit. ()
Nejen tenhle film, ale celá francouzská kinematografie té doby, je pro mě něco jako opojný opiát, ke kterému se mohu kdykoli vrátit, a který mi vždy připomene, co pro mě pohyblivé obrázky znamenají a jakou silou mohou disponovat. Krásný příběh o stárnutí, odvaze, lidském údělu, ale i nespoutanosti, s největšími francouzskými herci svých generací. ()
Přiznám se,že mě to moc nezaujalo. Gabin a Belmondo jsou moji oblíbenci, ale radši bych je viděl v nějaké krimi než v opileckém dramatu. ()
Príbeh dvoch alkoholikov .. Stretli sa po sezóne v prímorskom mestečku.. Film bol pre mňa sklamaním.. Dávam 60%,, ()
Úžasná konverzačka dvou francouzských legend. Otec a syn se předhání v rétorice,mimice,gestech a úžasném charisma.Jak Gabin, tak Belmondo patří k tomu nejlepšímu co nám na zemi ten shora seslal aby nás bavili. Smekám :-) ()
Krásný film o Francii, o stáří, zbabělosti a hlavně o pití. Dvě hvězdy excelují vedle sebe a velice příjemně se doplňují. Rozhodně bych nechtěl zkusit to co si míchá Belmondo - víno s pivem. ()
Na to, že se sešli asi dva největší velikání francouzského filmu to nebylo nic moc. Spíš nic než moc, slabé tři. ()
Skvely Gabin a Belmondo jsou ozdobou tohoto komedialniho dramatu. Opravdu vyborna studie alkoholismu :). Maly francouzsky zapomenuty klenot. ()
Do přímořského městečka přijíždí mladý toreador (Belmondo), který sní o kariéře ve Španělsku a který má problémy s alkoholem.. shodou okolností se ubytuje v penzionu vyléčeného alkoholika a bývalého námořníka na Jang-c´- tiang (Gabin), který stále tajně sní o návratu do Číny.. film o věčné cestovatelské touze, toulavých botách a nezdravém vztahu k ohnivé vodě.. zapomenout se nesmí ani na moc krásnou hudbu (kdybych nevěděl, že to není on, tak bych skoro hádal Morriconeho) a to, že asistenta režie dělal u tohohle filmu Henri Verneuilovi začínající Costa Gavras.. ()
odmala kdyz vidim tyto filmy, si preji byt stary...gabin trochu werichovatel.....nebo naopak ? ()
Suzanne, jsi vzorná manželka. Samé dobré vlastnosti. A fyzicky jako za mlada. Víc štěstí si nikdo nemůže přát. Kdybych měl volit znova, zase bych si tě vzal. Ale štveš mě. ()