Spálené stodoly

Dobrá francouzská kriminálka, která zaujme prostředím, v němž se odehrává. Zasněžené hory působí chladně a lidé v nich střídavě přívětivě a rovněž chladně. Alain Delon se pouští do vyšetřování vraždy a poznává tamní zvyky a vztahy mezi obyvateli tvrdého koutu Francie. Snímku nelze upřít atmosféra a za pochvalu stojí jak klasická hudba 70. let, tak netradiční závěr. (28.08.2014)

Áno, je to kvalitná psychologická dráma so skvele napísanými postavami a je nepochybne hereckým koncertom Simone Signoret, ktorá tak trochu zatieňuje zámerne utlmeného Delona. Lenže ja mu nejak toho sudcu neverím, on je predsa srdcom aj dušou policajt s trochu rebelskými praktikami. V Spálených stodolách je skutočne za suchára, ktorý sa prispôsobuje dospelému vážnemu štýlu rozprávania. Najmä netreba očakávať krimi a napínavé vyšetrovanie, ústredný zločin je tu katalyzátorom k vypusteniu potlačených emócií vnútri každej postavy a my tak sledujeme niečo v zmysle "konečne sme si povedali, čo sme potrebovali". Záverečná pointa je kvázi prekvapivá, ale vzhľadom na predchádzajúci dej nepodstatná. Čo bol ale zase zámer a správny. Objektívne viac za štyri, ale filmy sú hlavne o subjektivite ich vnímania. Nie všetko inteligentné vás musí osloviť. (07.05.2014)

Výborné drama. Střízlivé herecké výkony, silný příběh s dobře napsaným scénářem a dialogy spolu s poutavou kamerou dotvářejí výborný film, jaké se ve Francii točily v sedmdesátých letech. Vlastně tomu celému k nejvyššímu hodnocení chybí jen ta špetka nadčasovosti, nebo se už snad ani na takovéhle filmy neumíme dívat? Čtyři a půl hvězdičky, s těžkým srdcem zaokrouhlené dolů... (05.02.2006)

Spíš psychologická rozborka než čistokrevná krimi. Nesedělo mi akorát, s jakým klidem statkáři přijímali, že jim tam denně brousí Alain Delon a mile se na ně usmívá, ve skutečnosti už by ho asi nemohli vystát. Výrazná hudba z dílny J. M. Jarre a samozřejmě prvotřídní dabing, v němž kromě Cupáka vyniká Jiřina Petrovická a pro mě osobně i skvělý Bohumil Bezouška (hoteliér). Krásná pocta životu na venkově, v horách. (11.05.2014)

Vesnické drama na pozadí detektivky. Spálené stodoly jsou horský statek, podle výměry a výnosu mléka (viz film) na naše poměry z těch větších. Jeho "předsedkyní" a majitelkou je Rosa (příjmení se nedozvídáme). Přestože jej nevede železnou rukou, její "dělejte si co chcete" však implicitně znamená: "Když neuděláte to, co říkám, tak buď selžete nebo vás bude trápit špatné svědomí. Beze mě nejste nic." Do života v zaběhnutých kolejí infiltruje náhle vražda, která jednotilvé vztahy vyhrocuje. Toho si všímá i vyšetřující soudce Larcher, který se po dobu pobytu na statku a v nedalekém městečku, dostává do Rosina vlivu, skoro až jako rodinný příslušník. Konec příběhu je otevřený na všechny strany: Dokáže Rosa opět stmelit rozvácenou rodinu? Udrží statek? A je vůbec kladnou postavou? - Freudova vzpoura synů zde není namířena proti otci, jak je to obvyké, ale proti matce, která ho zastupuje (otec, zde patří spíš mezi syny). (10.11.2014)