V plném slunci

Tom Ripley v podání Alaina Delona je docela jiný týpek, než jakého zahrál o mnoho let později Matt Damon ve snímku „Talentovaný pan Ripley“. TENHLE chlápek nemá sám se sebou žádný problém a od samého začátku naprosto přesně ví, co chce - psychologie jde trochu stranou, všechny postavy jsou jasně a zřetelně nalajnované a tomu odpovídá i tempo a styl vyprávění. Z příběhu navzdory plnému slunci dýchá ledový chlad - a jeho pointa je kouzelná. (15.10.2010)

Nevidel som remake Talentovaného pána Ripleyho s Mattom Damonom, takže porovnávanie nechám na iných. Zatiaľ si vystačím s Clémentovým originálom, v ktorom zažiaril začínajúci Alain Delon. A bol to práve on, ktorý vo filme strháva všetku pozornosť na seba, zatiaľ čo ostatní mu viac-menej iba sekundujú. Mrzelo ma to najmä u Marie Laforet, ktorá mi pripadala príliš strnulá a neprirodzená. Inak, film je aj po 50 rokoch pozerateľný, ale na tri hviezdičky ho u mňa vytiahol iba Delon, ktorý má napriek účinkovaniu v desiatkach filmov tých skutočne dobrých úloh tak na prsty dvoch rúk. Toto je jedna z nich. (12.10.2010)

Nepřestává mě fascinovat ta letní nálada a pohodová atmosféra v kontrastu s temným příběhem a kriminální zápletkou. Co tady předvádí Alain je neskutečný. Občas jsem si musel připomínat scénu z lodi, abych nepovažoval Toma za pouhýho floutka v letních exteriérech, ale když si člověk uvědomí s jakou samozřejmou drzostí se Tom choval, tak ho až mrazí. (10.08.2014)

René Clément dokázal i v prostředí plném sluníčka a krásných barev vytvořit mrazivý thriller. Mladičký hezounek Alain Delon v roli psance rozervance, kterému musíte držet palce (básnické střevo :-)), femme fatale Marie Laforêt (i když léty zkrásněla) a Maurice Ronet, doplativší na svoji aroganci, předvádějí neskutečné herecké orgie. Atmosféra postupně houstne a vrcholí jednoduchou, ale drsnou a kulervoucí pointou. Tenhle klenot ukazuje (a dokazuje) co většině dnešních thrillerů chybí. 100%. (14.10.2010)

Na to, že je Plein Soleil letos už 60 let, působí v porovnání s jinými filmy té doby stále dost svěže, stravitelně a krásně se na něj kouká. Pokaždé, když si ho po letech dávám, se musím podivovat malebné kameře Henriho Decaë, ve které se kulisy Itálie, kterou miluji, krásně vyjímají. Plein Soleil mě baví. Baví mě vizuálně, baví mě jeho tempo a to, jak je tam budováno napětí. A brutálně mě tu baví Delon. Role Toma Ripleyho byla jedna z jeho prvních velkých a také ho katapultovala ke slávě. Naprosto zaslouženě. Musel to být asi zásah osudu, že mu do klína přistála role, která se k němu neskutečně hodí a zároveň mu musela být v té době výzvou. Tom Ripley je psychopat, svoje emoce moc neprojevuje. Ale reakci na stres, povýšenost či hanbu v sobě potlačí málokdo. Divák je vtažen do velice citlivě ztvárněného oscilování na hraně chladné netečnosti, kalkulu, triumfu, a na druhé straně momenty zoufalství a naprostého vzrušení. V mých nácti byl jedním z mých oblíbených filmů Talentovaný pan Ripley s Mattem Damonem, který je věrnější literární podobě. Přiznávám tedy zaujatost tématem, které mě táhne. Matt Damon je ale proti ďábelskému šarmu a chladu Alaina Delona pouze malý přicmrndávač v relativně zapomenutelném filmu. Zpracováním i feelingem stojí původní Plein Soleil minimálně o třídu výš. (08.03.2014)