V plném slunci

Začátek je hodně roztahaný a tak až zvrat na lodi znamená "oživení". Konec je naopak chytrý a potěšil. Ovšem největší chybu spatřuji v postavě skutečného Philippa, který měl být surovcem, sprosťákem, hulvátem, násilníkem, prostě sviní. Pak by divák větší část příběhu fandil Tomovi a byl tak víc vtažen do filmu. Překvapila mě nicotnost role, kterou tu sehrála Romy Schneider, v podstatě se jen mihne na ulici jako Freddyho doprovod. (25.05.2013)

Je zajímavé, jak může být stejný příběh vyprávěn tak odlišně. Na rozdíl od pozdější americké adaptace není o charakteru Toma Ripleyho žádný pochyb. Je to systematický manipulátorský psychopat, který si jde tvrdě za svým cílem. Bohužel se tímhle přístupem příběh omezil na přímočarý nemorální thriller, kterému by špetka rafinovanosti a nejistoty jen prospěla. Tentokrát ovšem pointu nepochválím. Je příliš laciná, než aby byla uvěřitelná, nebo vysvobozující. (05.11.2022)

Delonovo pozdější hvězdné období mi nijak k srdci nepřirostlo, ale ve svých začátcích byl opravdu výborným hercem a o zajímavé role neměl nouzi. Film V plném slunci to dokazuje. Remake Talentovaný pan Ripley jsem zatím neviděl (doženu), takže nemůžu srovnávat, ale tahle neokázalým napětím nabitá studie chorobné ctižádosti, "dokonalého" zločinu a jistě meloucích mlýnů odplaty je opravdu povedená. Pasáže odehrávající se na lodi mi svým podpovrchovým napnelismem připoměla Polanského Nůž ve vodě, i když tu šlo samozřejmě o něco jiného, ne tak intelektuálně šifrovaného a celkový průběh děje, v němž se pomalu ale neúprosně hroutí zločinecké plány, zase odkazuje k Hitchcockovi. Kvalitní, chytrý thriller, který zestárnul jen minimálně. (13.12.2011)

Při sledování Talentovaného pana Ripleyho kdysi dávno jsem vůbec netušil, že je to pouze remake. Musím říct, že tato původní verze je opravdu vynikající - herecké výkony, atmosféra prosluněné Itálie i promyšlený děj. Jen bych řekl, že oproti remaku je zde pár drobných nelogičností a závěr je opravdu z kategorie "WTF". (03.07.2011)

Na to, že je Plein Soleil letos už 60 let, působí v porovnání s jinými filmy té doby stále dost svěže, stravitelně a krásně se na něj kouká. Pokaždé, když si ho po letech dávám, se musím podivovat malebné kameře Henriho Decaë, ve které se kulisy Itálie, kterou miluji, krásně vyjímají. Plein Soleil mě baví. Baví mě vizuálně, baví mě jeho tempo a to, jak je tam budováno napětí. A brutálně mě tu baví Delon. Role Toma Ripleyho byla jedna z jeho prvních velkých a také ho katapultovala ke slávě. Naprosto zaslouženě. Musel to být asi zásah osudu, že mu do klína přistála role, která se k němu neskutečně hodí a zároveň mu musela být v té době výzvou. Tom Ripley je psychopat, svoje emoce moc neprojevuje. Ale reakci na stres, povýšenost či hanbu v sobě potlačí málokdo. Divák je vtažen do velice citlivě ztvárněného oscilování na hraně chladné netečnosti, kalkulu, triumfu, a na druhé straně momenty zoufalství a naprostého vzrušení. V mých nácti byl jedním z mých oblíbených filmů Talentovaný pan Ripley s Mattem Damonem, který je věrnější literární podobě. Přiznávám tedy zaujatost tématem, které mě táhne. Matt Damon je ale proti ďábelskému šarmu a chladu Alaina Delona pouze malý přicmrndávač v relativně zapomenutelném filmu. Zpracováním i feelingem stojí původní Plein Soleil minimálně o třídu výš. (08.03.2014)