Marie-Octobre

Po sto letech běželo na Artu zas něco koukatelného. Hodně mě potěšilo obsazení (spoustu herců jsem znal z dřívějška z jiných skvělých filmů) a strašně se mi líbila kamera, resp. způsob, jakým to bylo nasnímáno. Původně jsem si sice myslel, že mě to dostane ještě trochu víc - občas mi to přišlo lehce nezáživné a klidně bych z toho vypustil třeba ty scény televizního zápasu - ale nakonec se mi to přece jen líbilo a považuji zhlédnutí toho filmu za obohacující. (10.04.2020)

Bez diskuze jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. I když je to spíš divadelní hra natočená v jedný místnosti a paralela s Dvanácti rozhněvanými muži je tady na místě. Sice mě párkrát napadlo, že dělat takový drama z jedný smrti patnáct let po válce je lehce přitažený za vlasy, ale je to neskutečně gradující konverzační lahůdka s výbornými výkony, kde velký prostor dostali i herci, které známe spíš z vedlejších rolí (Paul Frankeur, Robert Dalban, Noël Roquevert). Atmosféra houstne, podezření padá postupně na každého a obhajoby mají povážlivé trhliny. A nakonec, není to první film z padesátých let, v němž mi Frantíci úplně rozhodili sandál dvěma rychle za sebou následujícími pointami. (18.09.2016)

„Zkrátka aby to bylo jasné. Jeden z nás odsud neodejde živý. Je to tak?“ Od režiséra jsem viděl jen průměrný film Pépé le Moko, vysoké hodnocení ve mně tedy nevzbuzovalo moc důvěry. Chyba! Člověka sice čeká cca 15 minut nevázané konverzace, dobírání se, úsměvů i méně srdečných promluv, ovšem poté se ozřejmí skutečný důvod sezvání. Pak atmosféra začne pomalu, ale o to nepříjemněji houstnout, napětí a vyhrocenosti přibývá, a přestože se může zdát téměř nemožné, aby se někdo přiznal, divák tuší, že dojde k jeho prozrazení. Dochází k odhalování charakterů přítomných a napovrch vyplouvá stále více zjištění. Navíc, když už to vypadá, že je někdo usvědčen, přijde zvrat a podezření se svalí zas na někoho jiného, takže je divák nucen si neustále upravovat své domněnky. A když si k tomu přidáte vybroušené dialogové výměny, skvělé výkony všech zúčastněných a emočně docela drtivý konec, rázem máte postaráno o vysoce kvalitní podívanou, které já dávám slabších 5* (tak trochu jsem doufal v jinou usvědčenou postavu). (18.05.2019)

Deset bývalých francouzských odbojářů se sejde v jedné místnosti, aby mezi sebou po patnácti letech vypátrali zrádce s rukama potřísněnýma krví. Pachatelem může být kdokoliv z nich. A hra plná paranoie může začít. Skvěle napsanými břitkými dialogy to připomíná 12 rozhněvaných mužů na francouzský způsob, i zde se rozjímá nad vinou či nevinou, nad slitováním či rozsudkem smrti, jen odsouzenec zatím znám není. To se ale brzy změní. Marie-Octobre je skvěle napsané, zahrané i zrežírované komorní drama, které vás silně vtáhne. Posílám dík České televizi za to, že tento zapadlý snímek vytáhla a vysílala ho v původním znění (!), jen tak dál. (08.09.2019)

Toto stretnutie odbojárov nemá len symbolický charakter, ale chce vypátrať zradcu v skupine, ktorý udal ich vodcu gestapákom. Komorná dráma je hereckým koncertom všetkých protagonistov a navzdory faktu, že ide o divadelnú hru, na filme to nie je poznať, hoci sa celý film odohráva v jednej miestnosti. Prevláda všadeprítomné napatie a dej graduje neuveriteľným tempom do antického finále. (03.05.2014)