Marie-Octobre

Po sto letech běželo na Artu zas něco koukatelného. Hodně mě potěšilo obsazení (spoustu herců jsem znal z dřívějška z jiných skvělých filmů) a strašně se mi líbila kamera, resp. způsob, jakým to bylo nasnímáno. Původně jsem si sice myslel, že mě to dostane ještě trochu víc - občas mi to přišlo lehce nezáživné a klidně bych z toho vypustil třeba ty scény televizního zápasu - ale nakonec se mi to přece jen líbilo a považuji zhlédnutí toho filmu za obohacující. (10.04.2020)

Bez diskuze jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. I když je to spíš divadelní hra natočená v jedný místnosti a paralela s Dvanácti rozhněvanými muži je tady na místě. Sice mě párkrát napadlo, že dělat takový drama z jedný smrti patnáct let po válce je lehce přitažený za vlasy, ale je to neskutečně gradující konverzační lahůdka s výbornými výkony, kde velký prostor dostali i herci, které známe spíš z vedlejších rolí (Paul Frankeur, Robert Dalban, Noël Roquevert). Atmosféra houstne, podezření padá postupně na každého a obhajoby mají povážlivé trhliny. A nakonec, není to první film z padesátých let, v němž mi Frantíci úplně rozhodili sandál dvěma rychle za sebou následujícími pointami. (18.09.2016)

S Julienem Duvivierem si rozumím už od dob Le Mystère de la Tour Eiffel, velice se mi líbilo jeho netradičně vážné pojetí golemovské legendy, ale tedy... tohle, co nabídl ve svém divadélku (divadlu přeneseném na plátně doslova) 15 let po válce, je vážně naprostá filmová a herecká lahůdka z řemesla staré francouzské gardy. Víc než Lino Ventura, který si cestu v podobných filmech tenkrát razil ještě povětšinou ve vedlejší roli, nadchl Serge Reggiani. Všichni vynikající, a pod tváří ústřední femme fatale Danielle Darrieux jsem málem ani nepoznal galantní pasažérku ze Svatého roku. :) Atmosféra jedné místnosti parádní, už samotné téma rozvinuté do kvalitně odvedeného scénáře slibují kvalitní zážitek. Myslím, že z tak tísnivé hraniční situace a tématu vyúčtování se svým svědomím se zde mohl inspirovat klidně taky Ivan Bukovčan, když psal později svá existenciální dramata. Bez jakékoliv konkrétnější indice jsem povědomě (a správně) zrádce identifikoval brzy, ale vůbec mi to nevadilo, překvapením bylo i odhalování nečekaného rozsahu této viny. Zaujal mne motiv televize (a sledování fyzického sportovního zápisu v přímém přenosu) jako konfrontace dvou soubojů spějících k rozhodujícímu výsledku, i jako symbolické podtržení celkové stylizace filmu laděného do TV inscenace z jedné místnosti, vysílanou jakoby též v přímém přenosu (v té době i pro tenhle typ "pořadů" typického). 95% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (05.12.2019)

Pri pozornom pozeraní tejto málo známej, francúzskej, určite i «legendárnej» klasiky: Marie-Octobre, som si automaticky spomenul na hádam ešte aj legendárnejších-12 rozhnevaných mužov, pričom Julien Duvivier si nakrútil akúsi vlastnú, úplne svojskú verziu tohto nespochybniteľného, kinematografického klenotu, s ktorým má určite niekoľko povahových črtov, a síce týchto postáv nie je vôbec dvanásť, konkrétne-iba rovných »10« , keď zrovna tou jedenástou je len obyčajná guvernantka, ktorá pracuje pre Francoisa Renauda-Picarta, nášho hostiteľa, ktorý si pozval túto hŕstku, bývalých členov odboja, aby sa po 15. rokoch konečne „vyšetrilo” , KTO TO VLASTNE ZRADIL, ZÁROVEŇ I ZLIKVIDOVAL ICH VODCU, (šéfa) - CASTILLA ? Na niečí popud práve sem vtrhlo obávané GESTAPO, ktorému niekto z nich dal tip, a k tomu sa taktiež odcudzili aj 3 milióny frankov, čiže tento detektívny prípad bude i naďalej o čosi zamotanejší, než sa na prvý pohľad môže zdať. Najprv nikto poriadne ani netuší, prečo bol sem kvázi pozvaný, keď každý sa stáva nechtiac podozrivým, doteraz si hociktorý z nich žil zrejme ľubovoľným, ba dokonca, možno i bohémskym spôsobom života, ale až teraz sa tento večer (táto noc) stáva pre jedného z nich-hotovou nočnou morou ! Šarmantná Marie-Helene Dumoulin chce za každú cenu rozlúsknuť túto záhadu, a keď sa na to príde, nebude to dva-krát príjemné pre dotyčného jedinca ! _ Je to čiernobiele, zahral si tam samotný Ventura (nie konšpirátor Jesse !), a to ani nehovoriac o nádhernej D_D, vskutku, celý ansámbel je perfektný, a pritom sa ani raz nepohneme z tejto väčšej, rozľahlejšej miestnosti, neustále som bol s nimi tam vo vnútri, s kamerou doslova prilepenou na ich ksichtoch, a i napriek tomu, že to tam nebolo také stiesnené, i tak by sa dala atmosféra fakticky krájať na najmenšie franforce, až bola tak dusná, neúnosná, pomerne aj depresívna, keď si pod tým teraz ešte predstavte aj to, že po priznaní musí »JUDÁŠ» spísať „čestné prehlásenie” , kde sa ku všetkému priznáva, ďalej, podpísať ho a až na samý záver-spáchať samovraždu zastrelením sa, keď všetci ostatní budú z toho z obliga, alebo budú udalosti prebiehať trochu inak... ? (04.02.2020)

Toto stretnutie odbojárov nemá len symbolický charakter, ale chce vypátrať zradcu v skupine, ktorý udal ich vodcu gestapákom. Komorná dráma je hereckým koncertom všetkých protagonistov a navzdory faktu, že ide o divadelnú hru, na filme to nie je poznať, hoci sa celý film odohráva v jednej miestnosti. Prevláda všadeprítomné napatie a dej graduje neuveriteľným tempom do antického finále. (03.05.2014)