Když je v Paříži noc

„PORÁŽKA PRE DROGOVÝ GANG. Americký drogový díler Veľký Rosillo zatknutý. 40 kg heroínu zabavených políciou na lodi v Le Havre.” • Ústredný francúzsky protagonista Henri z Nantes v podaní už vskutku teda naprosto tradične charizmatickým, francúzskym predstaviteľom JEANOM GABINOM, a to skutočne v rozhodne mimoriadnym spôsobom značne znepokojujúceho, francúzskeho titulu; jednak obšírnejšie pojednávajúceho skrátka iba o tom, aká vlastne surová je, resp. bola → v druhej polovici 50. rokov, XX. storočia, práve táto akási »drogová kultúra«, nielen snáď výhradne iba vo Francúzsku; a jednak bol súčasne taktiež rozdeleným i na akési 3 nadštandardné úrovne: od a). drogových dodávateľov [Jean Gabin ako nemenej Impozantný kšeftár s drogami], cez b). a to v priamej nadväznosti na priekupníkov s danými narkotikami [tu najmä so silne návykovým heroínom], až kdesi po c). à la konečných spotrebiteľov, bez ktorých by to zrejme asi nebolo úplne to «pravé orechové», nakoľko "n-a-r-k-o-m-a-n" znova a znova potrebuje ďalšiu dávku drogy, ako povedzme zase ja potrebujem ďalšie a ďalšie filmové [a knižné!] tituly, pričom niekde medzi týmito tromi úrovňami, sa rovnako neustále i akosi obzvlášť obšmietala francúzska polícia, ktorá sa vďaka svojim netradične zvoleným postupom - postarala nielenže o celkové ozvláštnenie daného diania, ale súčasne aj o vytvorenie akejsi realistickej atmosféry bez miestami ich aktuálnej účasti, keď sa postavy nachádzali v akomsi »drogovom opojení«, z ktorého som mával veľmi desivý pocit! • Výborné obsadenie: začínajúci Lino Ventura, alebo by som vôbec ani nepovedal, „že by bol Doinelov tatko až konkrétne zrovna takto po uši namočený v drogách!” • Maximálne odstrašujúci príklad vo veľa ohľadoch. • Apropo, a čo ešte tamten charakter, bezprostredne sa vzťahujúci na tuná prítomného Freda, tak to mi určite niečo istotne pripomínalo, na čo by mi mohol [z]odpovedať správne jedine azda iba F. F. Coppola, či ktosi jemu podobný? (12.03.2024)

V pořadí druhé společné gangsterky s Gabinem a Venturou se obvykle nepřikládá takový význam, jako té předchozí a první Nesahejte na prachy, ale tematicky mě zaujala o něco víc. Boj proti pašování a obchodu s drogami mě coby ústřední téma filmu na rok 1955 dost překvapilo a v rámci tehdejší tvorby lze tohle osvěžení uvítat. Tvůrci točili s morálním poselstvím, jenž představili rovnou předem v úvodním prologu, ale po letech jaksi zbyla jenom čistě dobová žánrovka s tradičně vystavěným dějem, která má u současného diváka šanci spíše diváka místy lehce unudit svou fádností, než ukázat obrovský varovný prst nad nebezpečím drog. Žel, neoslovilo mě to natolik, abych se přidal k ostatním komentujícím, kteří doposud bez výjimky hodnotili vysokými 4 a 5 hvězdičkami. Jean Gabin mě obvykle hodně baví v nejstarších filmech z éry před válkou a pak ve svých pozdních rolích od konce 50. let (asi tak od Bídníků) směrem nahoru, ale v tom meziobdobí prvních 12ti poválečných let se obvykle míjíme. Herecké výkony Gabina i jeho kolegů zde rozhodně nepokládám za špatné, ale moc mě neoslovily, připomínají mi klasické herce ze soudobých amerických noirů – je tam výrazný pokus o jakousi ikoničnost, ale zároveň mi to připadá značně odosobněné, nepronikl jsem pod kůži postavám ani ději, díval jsem se po většinu času jakoby ze silného nadhledu. Hodně se mi líbila vizuální stránka a vůbec atmosféra vytvářena černobílou kamerou, což u padesátkových noirů bývá tradiční devizí. Řemeselně je Když je v Paříži noc bezchybný snímek, ale pro mě posloužil čistě jen „do sbírky“, třeba na doplnění přehledu toho, co předcházelo pozdějším slavným francouzským krimi thrillerům. 60% (27.02.2021)

Tak tomuto filmu se snad nedá nic vytknout. Kvalitní klasická francouzská kriminálka, tak jak má dle mého být. Barva, nebarva. Šálek mého čaje, ačkoli k němu nejdříve někdo dodal plastovou lžičku. Pak si ale všiml jakýchsi mých rozpaků a doladil to. Mám lžičku asi možná i stříbrnou a vychutnávám si to všechno velice. Námět, hudba, zpracovnání... zamíchat. Z dnešního hlediska možná docela úsměvné, nicméně velice zajímavé, dobově zpracované téma drog, které tu zkrátka byly, jsou a bohužel i budou. Výkony pánů Gabina a Ventury snad ani není třeba zmiňovat. Takže celkově plnohodnotný filmový zážitek. (Hudba: Marc Lanjean) (20.07.2011)

Pařížské drogové prostředí 50. let vypadá hodně autenticky - pořádný jazzový nářez k tomu a vedle toho černošské marihuanové doupě s tajuplnou exotickou hudbou (spíš táhla někam do Maroka). Lakoničtí kriminálníci jakoby vypadli s Melvillových filmů - už tehdy Lino Ventura vypadal jak vypadal (fantastická je též feťačka Lily Kedrové!). (27.03.2011)

Zdařilá kriminálka ve svižném tempu (psal se rok 1955) s naprosto fantastickým Jeanem Gabinem, jeho drogový boss nemá chybu. Způsob, jakým převzal otěže a metody zefektivnění odváděné práce by ještě dnes mohly leckoho inspirovat.. Závěr příjemně překvapil, míním tím mě, senochrupku, vůbec mě to nenapadlo.. (18.04.2020)