Veronika se rozhodla zemřít

Veronika se rozhodla zemřít je asi jediná knížka, kterou jsem od Paula Coelha četla, a přesto, že nepatřila mezi ty nejhlubší a nejoriginálnější, měla celkem dobrou poentu, hodně zajímavé myšlenky a výborně zobrazené ty zvláštní a křehké vztahy mezi lidmi v léčebně. To všechno se ale v tomhle filmu z příběhu jaksi vytratilo a zůstala jen jakási obyčejná historka dvou lidí, co se dají dohromady po společném pobytu v blázinci... (01.03.2011)

Věčný problém předloh, jejich adaptací a následného hodnocení. Knižní předloha se mě určitým způsobem dotkla (i když teď už to vidím s odstupem taky trochu střízlivěji, vlastně celé Coelhovo dílo), tak mi nedalo se nepodívat na americkou adaptaci....kde z knihovnice udělali úspěšnou účetní? Ale tak prosím. Hlavní hrdinka si pustí k sebevraždě RH? Ale tak prosím, koho by to nenapadlo, že. Jenže s přibývajícím počtem minut se čím dál tím víc zdálo, že celý film jen hezkou skořápkou bez obsahu. Jakoby scénárista přečetl předlohu, vytáhl kostru, celou ji zahodil a ze zbytku udělal scénář pro tenhle film. Herecké výkony radši nehodnotím, jejich výběr mi nepřijde nejšťastnější, ale možná je to jen síla zvyku, že, Buffy. (12.01.2010)

"Pravé já je to, co jste vy." Tak na to bych v životě nepřišla. Ještěže toho Coelha a jemu podobné servírovače instatního duchovna a předžvýkávače pseudohlubokých životních pravd máme, protože kdo ví, k čemu bychom se museli jinak uchýlit, třeba i k nedejbože samostatnému myšlení. Nehodlám vyvozovat nic z toho, že mu to milióny baštěj, on Faidřin přijímač rozhodně není poruchoprostej, ale nemůžu v duchu nepřirovnávat pocit coelhofilů, že v jeho dílech něco strašně zásadního objevili, k době, kdy jsem měla přiskříplý nerv, následkem čehož jsem se čas od času kácela k zemi a mužům z mého okolí stouplo sebevědomí, protože i ten nejnezajímavější mohl bez uzardění tvrdit, že se mi před ním podlomila kolena... Prostě tahle lovestory holky, která si myslela, že večeře o čtyřech chodech rovná se tři tuby prášků a láhev vodky, a kluka, co zřejmě studoval vyšší hereckou školu úchylnýho čumění u Edwarda Cullena (chtě nechtě jsem si vzpomněla na ten vtip: "Moje žena má v tomhle filmu hodně obtížnou roli. "Vždyť ani neotevře pusu." "No právě"), plná klišé, nicneříkajícího blábolení, melancholického drnkání a nejuhozenější sexuální scény, co jsem za dlouhou dobu viděla, se mě rozhodla vytočit celkově a svým pohledem na lidskou duši v krizi konkrétně. (16.07.2012)

Popsání, proč to dál nešlo, samotný zoufalý akt, záchrana na poslední chvíli a krutá zpráva. Sny jsou dávno pryč, tik tak tik tak. Neoperabilní výduť na srdci, která se jednou protrhne. Úspěšná a zdánlivě spokojená (jinam velmi slušná) Sarah Michelle Gellar se tak ocitá v soukromé psychiatrické léčebně a divák si nepřeje, aby vyběhly titulky, které budou znamenat jediné. Nakonec si pro nás tvůrci přichystali několik překvapení, takže milovníci látek z pera Paula Coelha si přijdou na své. Milé drama o druhých šancích a záchraně jedné duše, kdy se konečně můžeme chovat tak, jak chceme a okolí to musí respektovat. Potěší umírněné herectví, rozumné tempo i délka. Neměl jsem žádná očekávání, o to víc jsem si výsledek užil. (04.09.2017)

Veľmi rozporuplný film. Na jednej strane obsahuje silné posolstvo a dobrý námet, na druhej strane slabučký scenár a zlá réžia. Verím tomu, že ak by mal film iného režiséra, tak by sa kľudne mohol stať aj filmom roku. Na môj vkus bolo vo filme veľa nudných a uťahaných scén. Tiež by som uvítal viac dramatickosti a erotičnosti. Čo z toho, že S.M. Gellar hrala výborne, keď jej scenár nedovolil isť až na koreň problému, napríklad scéna s klavírom bola výborná, len škoda, že nebola dotiahnutá. Takto mi to vychádza na čistý priemer, škoda, je to nevyužitý potenciál. (31.05.2013)