3096 dní: Příběh Nataschi Kampuschové

Zvěrstvo, co se vůbec nemuselo stát, ale došlo k němu. Skutečný příběh holčičky, co se musela proměnit v ženu v těch vůbec nejúzkostlivějších podmínkách a vinou jednoho nechutného prazm*da byla navždy ochuzena o možnost normálně žít. Protože něco tak šíleného vás poznamená na celý život. Trefně autentické zpracování ožehavé story, které (doufám!) alespoň částečně zabrání dění čehokoli podobného. [viděno na Netflixu 22.2.2023] (22.02.2023)

Dost psycho. Těžko si jen představit, co chudák holka zažívala. Oběma hercům jsem jejich role věřil a Priklopila (Lindhardta) upřímně nenáviděl. Tvůrci si vyhrály s neskutečnými detaily, které umím ocenit. Všiml jsem si třeba, že herečka Antonia měla na hodně záběrech fleky na kolenou od neustálého lezení v pokleku v malém prostoru. Na TV film si myslím podali všichni skvělé výkony a film proto hodnotím 4 rychlospojkami. * * * * (27.02.2018)

Zajímavý kousek, který popisuje smutný příběh jedné nešťastné dívky. Film sám o sobě je však lehce prázdný. Příběh popisuje sice dobře, nicméně tak zvláštně až nezáživně, že kdyby skutečnost nebyla sama o sobě napínavá a zajímavá, tak nevím. Němci jsou takový malý evropský Hollywood. Ale svůj vlastní. Originální netolik světový jazyk a dělá si ve svém vesmíru vlastní filmy. O homosexualitě, o řešení světových problémů, o sociologických výzkumech. Němci jedou v mnoha ohledech. Někdy točí dokonalosti. Někdy průmerné kousky. Leč zajímavé. Jako třeba tento. (24.10.2017)

První německý film, který jsem si dobrovolně pustila a celý ho dokoukala. Příjemně mě překvapil. Dohnala mě k tomu zvědavost, protože mě příběh Nataschi Kampusch zaujal, hlavně tedy kvůli prezentaci samotné unesené dívky, pohledné, sebevědomé a sečtělé. Navíc nemůžu zapomenout, jak jsem v době, kdy se zveřejnil její návrat, právě dočítala knihu Sběratel od Johna Fowlese. Zvláštní náhoda. Film je velmi dobře natočený, herci odvedli skvělý výkon, skutečně působivý zážitek. (16.05.2016)

U filmov, ktoré sú nakrútené podľa mimoriadne dramatickej skutočnej udalosti divák predpokladá, že film bude rovnako pôsobiť, ako na neho pôsobili novinové články v čase, keď správa o jej úspešnom úteku obletela svet. Nie vždy sa dočká, ako tomu bolo v tomto prípade. Opäť za najväčší problém považujem proporcie. Z 3096 dní sa dá vybrať množstvo kľúčových momentov, ktoré charakterizovali osemročné väznenie unesenej a psychiku únoscu. Bolo tam síce naznačené, že si Priklopil plánoval z Nataschi vytvoriť obdobu Pygmaliona a u nej zrejmé pôsobenie Stockholmského syndrómu. Ale desivosť a nezmeniteľnosť jej položenia mala byť výraznejšie stvárnená, veď 3096 dní je neskutočne dlhá doba. Film pôsobil takmer zľahčujúco. Ak by skutočnosť bola taká ako vo filme, nemala by Natascha dodnes desivé sny a psychické problémy. Ani angažovanie tridsaťročnej anorektičky do úlohy o polovicu mladšej Nataschi nepovažujem za šťastný ťah. Celkovo som vnímal tento film ani nie tak ako nepodarok, skôr ako nevyužitú príležitosť. (24.01.2017)