Křídla Vánoc

Na české pomery znesiteľné :-). Aj tentoraz sa tvorcovia nevyhli akejsi snahe o sociálny podtón, ktorý mi už pár rokov lezie krkom, ale napokon je to (našťastie) len romantický príbeh. Vedľajšie dejové línie ma nijako neoslovili, pár nadhodených tém by si zaslúžilo aspoň náznak vyriešenia... Hudba samotná si to na výsledku odmakala viac než scenáristka... (21.12.2014)

Jednoznačně nejdepresivnějšì film s vánočnì tématikou, který jsem měl možnost vidět. David Novotný jediný na kterém je postaveno pár fòrů. Zbytek obyčejné drama s ne moc povedeným námětem. Zdařilý soundtrack z pera pana Krajča, který dle mého názoru mohl u té muziky v tomto přìpadě zůstat a hlavnì roli si odpustit. (19.03.2014)

Ona balí dárky, on pracuje v optice, ona je sarkastická pesimistka, on volnomyšlenkářský balič vdaných paniček. A teď do něj zřejmě vstoupilo něco nadpozemského. Jeho kolegové a přátelé řeší, zda je to nadpřirozený úkaz, nebo se prostě jenom zbláznil. Najednou si všichni něco přejí (ten pořádný úspěch v televizi nebo filmu, tamten víc životního prostoru, načež mu v autě zemře tchýně s tchánem). Do toho přicházejí další méně důležité postavy, ON se na NÍ začne koukat kapku jinak. A pak přijdou titulky. Kouzlo Vánoc v tom nevidím, křídla Vánoc odstřihla režisérka růžovými brýlemi. Ostatně se s postavami moc nenamáhá nic moc dělat. Prostě klade otázky, chce, abychom přemýšleli, ale právě tvůrci moc nedomýšleli, s čím vůbec přicházejí. Emocionální zákruty nefungují, herci nejsou špatní, ale že bych na někoho chtěl pochvalně ukázat prstem, tak to těžko (možná na Novotného). To, co filmaři naznačí, už v dalších desítkách minut zrovna dvakrát nezúročí. Podivný žánrový slepenec. Tři hvězdy s přivřenýma očima.. (02.04.2014)

Příliš mnoho motivů filmova smrt. Kouzlo vánoc ve světě outsiderů, nablýskaný obchoďák kontra životní marast jeho zaměstnanců, andělé, sny kontra život kočírovaný traumatickou minulostí, nadpřirozené schopnosti, kůň, nádor na mozku a navrch klasická variace na téma „dej bacha co si budeš přát, aby se ti to pak nesplnilo“. Jde to spojit dohromady tak, aby to fungovalo, jenže se to musí umět. Což bohužel není tak úplně tento případ. Nebylo to úplně marné a některé momenty byly víc než zdařilé, jako celek to však zadrhávalo, krátce po půlce přestávalo fungovat, začalo být otravné a v podstatě se smrsklo na úvahy o tom, proč by se proboha někdo přátelil, lezl do postele nebo dokonce měl rád toho sobeckého sebestředného idiota co měl být hlavní postavou. Navíc jsem se nemohl zbavit pocitu, že se Babinská snaží kopírovat tematicky podobný polský film Noc plná zázraků, který je ovšem ve všech ohledech mnohem lepší. A nejen proto, že se nebojí být zábavný a nesnaží se tvářit jako intelektuálně umělecká výpoveď ukrytá pod vánočními třpytkami. (10.01.2015)

Křídla Vánoc vyhlíží jako dílo talentovaného filmaře, který během několika let tvůrčí nečinnosti nashromáždil víc nápadů, než kolik jich plátno najednou unese. Bohužel se nechtěl jediného z nich vzdát a zřejmě nenašel nikoho, kdo by ho k tomu z nadřízené pozice vyzval. Což dovedlo veškerou jeho snahu k nevyhnutelné implozi. Vzniká paradoxní situace, kdy sice motivů dostáváme ke sledování opravdu mnoho, film působí přesto chudě. Protože jak jedna situace překřikuje druhou, k divákovi se dostane jen nesoustředěný šum, u kterého se tak dobře usíná. Režijní styl roztříštěnost jen potvrzuje. Pokud něco utkvěje v paměti, jsou to montáže. Ach, ty montáže! Velmi efektní způsob, jak dokázat, že umíte kompilovat hezké obrázky, ovšem nutnou nezbytností je objasnit smysl každé z nich, jinak se nepříjemně blížíte tvorbě celovečerního videoklipu. V Křídlech ve velmi nepravidelných intervalech přicházejí podobně vtíravě jako pěvecká vystoupení v muzikálech a málokdy chápeme, proč zde jsou a proč najednou po vypjatém momentu hraje zrovna tahle pohodová (povětšinou navíc velmi stereotypní) hudba a hrdinové skotačí jak na mejdanu. Karin Babinská hezké obrázky umí. Její velké detaily sice někdy působí poněkud tísnivě, ovšem to nemusí být považováno ani tak za chybu, jako spíš za navození nálady. Plně pracuje s obrazem a její výjevy nikdy nejsou prázdné, jak jsme u tuzemských produkcí zvyklí. Opět však většinou chybí jednotící prvek, směřování, motivace. Babinská nevychytala abstraktní, ale jistě snadno pochopitelný pojem "tón". Nahlas obdivuje Sofii Coppolu, přesto zřejmě zapomíná, že její filmy spojuje právě jednotný tón - jedna nálada, kterou ony snímky překlápějí na diváka. Banální, téměř vyprázdněná narace v nich teče jako pomalá řeka, jejíž proud časem své publikum strhne. Křídla tón nemají, přeskakují od jednoho k druhému, jsou nečitelná, emocionálně nesrozumitelná a nezastavující. Kdopak o svátcích klidu ocení tento vysilující maraton? 55 % (14.11.2013)