Režie:
Andrea SedláčkováScénář:
Andrea SedláčkováKamera:
Jan Baset StřítežskýHrají:
Judit Pecháček, Aňa Geislerová, Roman Luknár, Eva Podzimková, Ondřej Novák, Roman Zach, Igor Bareš, Jiří Wohanka, Ondřej Malý, Taťjana Medvecká (více)Obsahy(1)
Osmdesátá léta v Československu. Mladičká sprinterka Anna (Judit Bárdos) se stává členkou Střediska vrcholového sportu. Její matka (Anna Geislerová) a trenér (Roman Luknár) doufají, že splní kvalifikační limit a postoupí na olympijské hry. Vybočením ze světa tvrdého sportovního drilu je pro Annu pouze milostný vztah s Tomášem (Ondřej Novák). Anně začnou být bez jejího vědomí podávány anabolické steroidy. Její výkonnost stoupá, objevují se ale rovněž první zdravotní problémy. Anna se o přípravcích dozvídá pravdu, a přestože je v sázce její účast na olympiádě, hodlá dál trénovat bez nich. Její matka však doufá, že Anna účast na olympijských hrách využije k emigraci, a rozhodne se jí anabolika pod rouškou neškodných vitaminů aplikovat tajně. (Falcon)
(více)Videa (2)
Recenze (689)
vynikající. nebýt toho šíleného záchvatu kašle v počátku filmu, kdy jsem přes slzy neviděla. překvapil mě detail, s jakým filmaři vytvořili atmosféru 80 let a to do nejmenších podrobností. od povlečení peřiny po původní vestibul metra muzeum. Judita hraje perfektně. Snad nejlepší byl ten její pohled při vyšetření, kdy jí došlo, že jí tajně dávají stormbu. Tyto pohledy "prozření" (např. Harry Potter při dozvědění se, že musí zemřít) při správném zahrání role prostě trhají srdce. Možná bych ubrala nějaké ty sexuální scény (dívat se na to a mít vedle sebe babičku....), myslím, že se tam moc nehodily. Film možná trochu kombinuje moc věcí najednou - a pár chvil mám dokonce pocit, že se dívám na Životy těch druhých. Ale film mi uvízl v hlavě, Aňa byla v roli perfektní, ten trenér, kterého jinak neznám taky a vůbec. Jsem ráda, že máme v českém repertoáru zase kvalitu. ()
Doping v socialistickém Československu je téma, které se čas od času vrací, probírá a zase ustupuje do pozadí. Tento film otevírá téma, které nebylo dosud nijak detailně zpracováno, a už proto je zajímavý a výjimečný. Životní příběh mladé atletky, která má skvěle našlápnuto, ale přichází její zařazení do dopingového programu, je plný vzestupů i pádů, a o tom přesně je život. V podstatě zajímavý film z mého pohledu sráží z pomyslného piedestalu pouze fakt, že scénář si neodpustil kritiku na to, jak za socialismu bylo vše špatné, přišlo mi, že autorka má jednostranný pohled na tehdejší dobu a příběh vyprávěla značně tendenčně. Ale v pořádku, když to tak paní Sedláčková cítila, proč to tak nepojmout, mně ale už přišlo moc, aby ve filmu o dopingu probíhala šťára STB. Jistě, pro samotný závěr filmu měla tato zápletka svou důležitost, ale věřím, že by šel konec filmu pojmout i trochu jinak. Ovšem celkově film vnímám značně pozitivně, krásně je zde zachycen smutek a bezradnost hlavní hrdinky a jejího okolí, herecké výkony pak byly naprosto výborné a je fajn, že ve filmu byli k vidění především neokoukaní herci. Na závěr si neodpustím poznámku, že si dovedu představit vyslání tohoto filmu do boje o Oscara, pokud tedy u nás nevznikne něco lepšího. Uděluji lepší čtyři hvězdy. ()
Komentář obsahuje SPOILERY! Hm tak kde začít... No určitě lze souhlasit z názorem, že jde v dnešní době plné všech těch Kameňáků, Babosraček a podobných pokladů zase v našich končinách o film za který se opravdu nemusíme stydět. Dozvíme se hodně zajímavých věcí například to, že naše atletky museli mít z toho systematickýho podávání dopingu injekcí asi pěkně rozpíchanou řiťku a to doslova. Ale ne teď vážně zaujalo mě téma zaujal mě trailer tak jsem na to vyrazil a jsem spokojen tak napůl. Určitě chválím výkon hlavní představitelky pro mě naprosto neznámý herečky film má kvalitní místy opravdu až mrazivou atmosféru vynikající je i Bareš v roli estébáka a oceňuji, že konec není žádný happyend. Teď, ale k těm mínusům které mi prostě nedá trochu víc rozvinout. Bál jsem se jedný věci a to sice aby to nebyl tendeční film z černobílýma postavama a on bohužel trochu je. Zkrátka tehdejší systém může za všechno, všechno bylo špatně, všechno bylo největší zlo a hotovo. No nevím já tu dobu nezažil neříkám, že to co je popsané v tomhle filmu se nedělo, ale přijde mi to hrozně přehnaný nemůžu si pomoci. Film je opravdu prezentován jako souboj největšího dobra z největším zlem a není tu nic mezi tím a tak si zase troufám tvrdit, že to prostě nebylo. Takže hlavní hrdinka vlastně musí brát doping, protože ve chvíli kdy ho brát přestane, tak to najednou nejde jinými slovy by na to asi jinak bez toho neměla. Ona chce však zůstat čistá obzvlášť poté co zjistí, že to co bere je něco víc než jenom vylepšený béčko. Když se její výkonost zhorší a hrozí, že nezaběhne limit na olympiádu, tak jí to začne matka cpát potají, protože doufá, že dcera se tak dostane na západ a může emigrovat aby měla lepší život. Postava Geislerové je taky rozporuplná na jednu stranu má manžela co emigroval sama lituje, že tu zůstala nesnáší režim pomáhá chartistovy sepisovat protistátní dokumenty a paradoxně vlastně těmi státními prostředky ničí zdraví dceři, protože jí chce zajistit už zmíněný lepší život. Nakonec do všeho zasáhne STB která jí dá nůž na krk buďto bude udávat nebo půjde sedět za šíření protistátních materiálů a dcera pojede leda tak do pytle jako správná morální hrdinka se rozhodne nespolupracovat takže jde do vězení a hlavní postava, protože nenávidí rovněž toto zřízení co jí zavřelo matku a donutilo emigrovat i jejího kluka kterýho milovala odmítne na protest jet na olympiádu sama a končí tak v továrně. Takže jak jsem napsal konec rozhodně není happyend. Problém, ale spočívá v tom, že je hrozně předvídatelný a, že když sledujete pozorně od začátku jakým směrem se film vyvíjí, tak je vám jasné, že to prostě ani jinak dopadnout nemůže. Další věc kterou bych vytknul je fakt, že je tu rozjeto hrozně moc témat a postav, ale všechno je tak nějak jenom naťuknuto, ale nerozvinuto nikam dál což je škoda. Na druhou stranu jak jsem se zmínil Bareš a jeho estébácký komando je prostě mrazivě dokonalý, pokud jste tedy ochotní přistoupit na hru režisérky, že to bylo až takhle drsný. Bohužel však i oni mají jen málo prostoru. Takže takhle byl tu rozhodně velký potenciál na opravdu zajímavý film. Bohužel to množství nedotažených témat a to lehce tendenční zpracování to trochu kazí, ale zase abych nekřivdil film rozhodně má svoji kvalitu a já určitě nelituji, že jsem na něj zašel. Za mě 60% () (méně) (více)
Vzhledem k faktu, že jsem jako mládě závodně vrhala koulemi, chybělo jen málo a také jsem třeba mohla klást otázky typu: "Trenére, proč si musím holit vousy? Trenére, proč mi tam, co bych měla mít kozy, rostou chlupy? Trenére, proč jsem svému příteli při objímání zlámala osm žeber? Trenére, co se mi to v klíně vyrazilo za pytlík? Trenére, proč se líbím jen teploušům a heterosexuál by o mě neopřel ani zahnojené vidle?" Naštěstí jsem kromě sportovního disponovala i výtvarným nadáním, které jsem zvolila za svou profesní dráhu. Takže mám na zdech místo medailí kresby, nejsem slavná a mám holou řiť - ale nechlupatou! "Fair play" mi způsobilo mírné dilema: téma je pro mě zajímavé, sledovat atletické tréninky a soustředění bylo příjemně nostalgické, nicméně jsem čekala trochu větší drama a dojení emocí. Taky mám z polistopadové filmové tvorby dojem, že republika před Plyšákem byla plná utlačovaných protirežimních bojovníků, připravených při první příležitosti utéct za kopečky. Vždyť většina občanů byla mlčky spokojená či smířená. Jasně, zdrhlo odsud hodně lidí a převážně těch velmi schopných... byli však zcela adekvátně nahrazeni intelektuály a pracanty ze slovenských cigánských osad, no ne? Na závěr si dovolím drobné rýpnutí do Judit Bárdos v hlavní roli: krásná holka, ale její postava rozhodně nepřipomíná vrcholovou atletku, tím méně sprinterku na steroidech. Tak co s tím? Tři je málo, čtyři moc... ta čtvrtá se holt do cíle nedostane o bradavky. 69% ()
SPOILERY: Škoda, že to Andrea Sedláčková paradoxně svým postavám ulehčuje. Ani ne tak na rovině tělesnosti, která patří k silným stránkám filmu, protože schopnost Fair Play proklouznout do fyzické intimity a být nepříjemným zážitkem překračuje tuzemské zvyklosti. "Lehký" je film na morální rovině, když zobrazuje selhání postav, které buď nevědí, že selhávají (Anna), selhávají proto, že je k tomu nutí dobré úmysly a odpor k systému (matka). Fair Play z určitého úhlu pohledu může působit jako řetěz vytváření alibi pro to, co by mohlo v jiném kontextu provokativně být "chorobnou rodičovskou ctižádostí". Film není ani tak o dopingu v socialistickém sportu jako spíš o (z mého pohledu) méně pravděpodobném scénáři, kdy anabolika slouží jako zoufalý pokus tupé mašinérii normalizace uniknout. Je sice pěkné, že kolegyně Martina řekne Anně "tak to neber, když je to zakázaný", jenže tohle dilema Anna nakonec nemusí vůbec řešit. Vlastně pak není o kom pochybovat, protože i matka to dělá čistě in bona fide a nakonec symbolicky "zaplatí". Fair Play je tak příjemně stravitelným soft dramatem, které je nesporně poutavě a přehledně odvyprávěné, šikovně nasnímané, ale také nadmíru popisné a významově jednoznačné (fakt se musí matka po sugestivním výslechu v Bartolomějské ještě poblít mezi popelnice? To režisérka tak málo věří účinku té scény?). Je to další z filmů, kde malý člověk morálně triumfuje nad mašinérií moci, zatímco selhání probíhají ve druhém plánu a vlastně jen slouží ke zvýraznění fair play postoje protagonistky. Myslím, že to značně podvazuje působivost a dosah výpovědi. [60%] P. S. Přiznám se, že jsem si v mysli vytvořil vlastní film, kde by slavný osud socialistického bloku na olympiádě v LA byl pro hrdinku až kunderovsky krutým žertem. Asi je to tím, že mě láká fatalistická vize nedávné minulosti, v níž postavy jejich malé lži a kompromisy skutečně doženou. ()
Galerie (26)
Zajímavosti (23)
- Judit Bárdos (Anna) a Eva Josefíková (Martina) podstoupily v šesti měsících před natáčením atletický trénink, aby byly v kondici a jejich běh působil věrohodně. (willy1)
- Film se natáčel v Praze, v Bratislavě a ve Vysokých Tatrách. První scéna použitá v úvodních titulkách se natáčela v pražských Vysočanech, konkrétně v parku Podviní. Hlavní hrdinka podbíhá železniční trať, která park na severu lemuje. Německé scény se natáčely v Drážďanech a Chemnitzu, který se v uvedené době jmenoval Karl-Marx-Stadt. (willy1)
- V roce 1984 se československý tým skutečně neúčastnil Letních olympijských her. Stalo se tak poprvé v naší historii. (vyfuk)
Reklama