Mifune

Jeden z typicky severských filmů, nejen díky formálnímu zpracováním podle manifestu Dogma. Tenhle se řadí spíše k těm lehčím, i když se zde o komedii v pravém slova smyslu nejedná. Postavy, kterým se znenadání změní život a musí si zvykat na nové životní situace, prochází mnoha nesnázemi. Přesto, že jejich zážitky nejsou zrovna záviděníhodné, film působí optimisticky a zvedne náladu. (16.12.2007)

Tak trochu nahořkle komediální příběh, který byl natočen podle pravidel Dogma, jejichž iniciátorem byl mj. Lars Von Trier. Velmi zajímavý scénář se podařilo přetvořit v pozoruhodný film, který naznačuje, že ve Skandinávii není jen právě zmíněný Von Trier, ale ukrývá se tam více kvalitních tvůrců. Velice dobré jsou v tomto filmu i výkony jednotlivých protagonistů, jejichž jména asi málokomu něco řeknou. Každopádně doporučuji ke shlédnutí. (22.05.2003)

„Mám jet s tebou?“ - „Ne, musel bych toho moc vysvětlovat. Budu se snažit to urychlit. Dva dny?“ Jenže to se Kresten malinko přepočítal…Sympatizování s hlavním hrdinou není v tomhle případě těžké a člověk se mu nediví, že svůj původ tají. Při představě, že musím přijet do ro rozpadlé, smradlavé rodné hroudy, kde najdu akorát mrtvolu otce a nesamostatného, mentálně zaostalého bratra, také zrovna neskáču radostí. Jenže Kresten měl štěstí, že se mu na inzerát ozvala právě Liva…Film podle mě není (tragi) komedie jako spíš malinko svérázné drama s pár úsměvnými místy. Divák nesourodé skupince v podání rozvedeného, nezaměstnaného pána domu, v jiné realitě žijícího lovce UFO, ze školy vyhozeného puberťáka a zklamané prostitutky přeje, aby spolu žili šťastně a v klidu, zároveň tuší, že to nebude jen tak. Konec se dal čekat, ale docela se mi líbil. Se stylem Dogma 95 obecně nemívám problém, takže za mě to budou slušné 4*. „Život je jako žebřík ke kurníku. Krátkej a posranej. Zvykni si na to. Ale netrap ostatní lidi kvůli vlastní sebelítosti.“ (18.12.2022)

Třetí dogma film, který se přece jen malinko od pravidel odchýlil - hudba, kamera. Sám Søren Kragh-Jacobsen zamýšlel natočit optimistický, lehký snímek, a to se mu koneckonců podařilo. Mifune je opravdu milý, úsměvný, nepříliš sentimentální film, který vyniká zajímavým příběhem, jenž nám nenechá příliš času na to, abychom se zamýšleli nad jeho občasnými přehmaty. Pochválit je nutno i ústřední herecký pár, přičemž zvláště Iben Hjejle odvedla hodně dobrý výkon. (16.08.2006)

Už v průběhu první půlhodiny mně došlo, že se dívám na film, který se mi nejspíš nebude líbit. Přesněji řečeno, začala se mi ta šaškárna nelíbit od chvíle, kdy Kresten přijede do domu svého zemřelého otce a na scéně se objeví jeho mentálně zaostalý bratr. Nechápejte mě špatně, ale přijde mi, že tyhle mentálně či fyzicky postižené postavy, zvláště pokud je jim věnována velká část filmu, jsou vypočítavě využívány k získání respektu u kritiků a úspěchu u diváků. Kolik lidí se odváží kritizovat takový snímek? Vždyť se podívejte na toho Ruda. Uznávávám, některé citlivější osoby mohou nad jeho trudným osudem zaplakat. Můžeme se u jeho plácání nesmyslů o ufu a pobíhání v červené kukle smát? Ne. Prostě musíme jeho výstupy přetrpět a čekat na momenty, které se bez jeho přítomnosti obejdou. Můžeme se snad bavit nad počínáním ostatních hrdinů? Sotva. Vím, že Dánové mají zvláštní smysl pro humor, i u některých hořkých komedií se můžeme zasmát. Tady prostě tvůrci jen dali dohromady několik charakterů, lehce zamíchali a vylezl z toho nepoživatelný guláš. Potřebujeme tam nějakou sůl a koření v podobě nějakého nosného děje. Scénář totiž všechno vsadil na Ruda a o zbytek se nepostaral, bez Ruda by žádný film nebyl. Ani ty násilné momenty mi nijak nerozproudily krev v žilách, nejspíš proto, že se tam vůbec nehodily. Veliká škoda, protože ti herci hráli fakt dobře... 50% (13.03.2015)