Jako nikdy

"Co nespíš, je půl čtvrtý. Promiň, že jsem Tě vzbudila. Čím bys mě vzbudila? Já nevím, asi jak nespím. Jak přemejšlím. To je asi blbost,co?!" --------------------- "Vím proč s Tebou jsem. Někde v Tobě, uvnitř, v hloubce, je ukrytej kus diamantu. I když ho schováváš a zabíjíš, tak já vím, že tam je.." ---------------------"Dáš si čaj? Dám si rum. Hm, a je to rozumný? Ne!.." Áno, ako píše Murro, toto na papieri fungovať nemohlo a ak film niečo zachraňuje, tak sú to herci. Mimochodom, extrémne zle zostrihané. A že Zdeněk Tyc vie...a ako výborne, však Vojtěchu ! (02.03.2014)

Viděno na festivalu Finále 2013. O tehdejší předpremiéře bylo nepovoleno psát. Nezklamal, navnadil. Na české poměry ve filmové tvorbě posledních let jde o to lepší, co se dokázalo vyrobit. Na můj vkus ale přesto tento psychologický snímek nezachází do hloubky, kterou bych rád dostal. Nevyužívá tak úplně zcela svého potenciálu, který se zde tak příhodně nabízí. Určitě stojí za to vidět Jiřího Schmitzera v roli malíře Vladimíra. Jeho projev je to nejlepší, co film nabízí. Za zmínku stojí I Petra Špalková v roli Karly a Taťjana Medvecká v roli Jaruny. Další jsou zde víceméně zbyteční. Smrt je modrozelená a zelenomodrá, dělá hluboké díry do duší i do tělesných schránek. Život a touha. Strach, skřeky, chroptění, slzy, smrt, konec... (23.09.2014)

Komorní snímek, kterému by paradoxně prospěla ještě větší komornost a především neklouzání po povrchu. Odcházení, pravá tvář lásky, vztah otec syn... No, nakousne se toho mnoho. Většinou ovšem zůstane pouze u toho nakousnutí, byť jednoho každého chutného. Ovšem raději bych sice méně soust, ale o to vydatnějších. Nerozpínat to postupující stopáží na další postavy a naivně nahlížet na nadčasová témata, ale zůstat na ploše netradičního vztahového trojúhelníku Karla - Vláďa - Jaruna, tak to by bývalo bohatě stačilo. (16.09.2013)

Souhlas s komentářem Eleanor05. Chování postav mi přišlo těžce nelogické a za čarou, v podstatě se všichni chovají divně, a po divákovi se chce, aby s nimi soucítil. Navíc Petra Špalková zde hraje otřesně - když zrovna neukazuje kozy, tak jejím psychologickým etudám na téma "jsem zlá alkoholička, protože jsem dala pryč dítě a nevěděla jsem, jak ze vztahu utéct" věřím asi podobně jako motýlu Emanuelovi, když šel na mák. Co mi to chtělo říct? O obrazech to moc není, možná o nějakém zacyklení (otec, syn a možná - časem - stejná milenka, která zas nebude mít jak utéct?), ale co tam dělá ta samaritánská sousedka, která kašle na vlastního manžela? Je snad věřící, sebemrskač, nebo co? A Schmitzer většinu času proleží v posteli a chrchlá. Navíc nuda až na půdu. Zmatené střihy (např. záběr na Schimtzera v posteli, a najednou protizáběr na někoho v kuchyni, a nemají ty dva záběry spolu nic společného, jen matou) a děsivá hudba - jak se ozvaly ty smutné smyčce, vstávaly mi chlupy hrůzou po těle. Navíc některé záběry jako by nevěděli tvůrci, kdy ukončit. Někdo odjede autem, a my sledujeme postavu, které se s řidičem loučila, jak ještě chvilku jde po silnici. Strašný film o ničem, jen o pokřivených a podivných lidech. Bez jakéhokoliv pábitelství. (23.06.2019)

Neuvěřitelný film, musím říct, že česká scéna mě vážně čím dál tím víc překvapuje a mrzí mě, jak neznámé naše filmy jsou (ty nové rozhodně). Protože tohle je typ filmu, který podle mě osloví každého. Herecké výkony jsou vážně neuvěřitelné, příběh jednoduché, ale nemyslím si, že by to bylo něčemu na škodu. Neuvěřitelně na mě působila scéna Schmitzer s tou malou holčičkou a jeho smrt s odrazem sochy anděla nad postelí. Film jsem viděl se sestrou, které strašně vadily "pitomý dialogy," což nechápu, protože některé byly opravdu hluboké a některé prostě obyčejné, životní. A to podle mě dělá film hodně uvěřitelným. (22.02.2015)