Hana-bi
Fireworks
Režie:
Takeši KitanoScénář:
Takeši KitanoKamera:
Hideo JamamotoHudba:
Džó HisaišiHrají:
Takeši Kitano, Kajoko Kišimoto, Ren Ósugi, Susumu Teradžima, Júko Daike, Makoto Ašikawa, Tecu Watanabe, Anatolij Ruděnko, Kandži Cuda, Ken'iči Jadžima (více)Obsahy(2)
Láska beze slov a smrt bez varování v dojemném příběhu plném krve. V pořadí již sedmý film jedné z nejpopulárnějších a nejvšestrannějších osobností japonské mediální scény, Takešiho Kitana (Takeshi Kitano). Herec, režisér, scenárista, střihač, bavič, výtvarník a básník, v Japonsku populární již od 70. let, kdy vystupoval jako polovina komické dvojice The Beats a dodnes používá každému srozumitelný pseudonym Beat Takeši, se na mezinárodní filmové scéně poprvé významně představil právě filmem Ohňostroj. Příběh bývalého policisty, který trpí výčitkami svědomí za zmrzačení svého kolegy, smrt jiného a také lítostí nad smrtelnou nemocí své vlastní ženy a který se rozhodne, že dá do pořádku všechno, co bude možné, získal na MFF v Benátkách Velkou cenu Zlatého lva, Cenu kritiky na MFF v Sao Paulu, Cenu pěti kontinentů časopisu Screen International, Ceny ruských, francouzských a australských filmových kritiků a na MFF Camerimage v polské Lodži Stříbrnou žábu pro kameramana Hidea Jamamotoa.
Zcela kitanovský mix hluboko skrytých a cudně prožívaných citů s bezohlednou brutalitou bývalého policisty, který si svou spravedlnost musí krutě vybojovat s jakuzou, je pro evropského diváka, neznalého krutých stránek života v japonské společnosti, jistě trochu šok. Pro diváky, jimž jméno Takeši Kitano nebo Beat Takeši již něco říká, je naopak tento film překvapivě cudný a láskyplný. Hlavními rysy Kitanovy osobnosti jsou totiž osobitý smysl pro humor, kamenná tvář (v Evropě by se řeklo poker face, v Japonsku však tvář, neprozrazující naprosto žádné emoce, patří k dobrému vychování), jíž však dokáže – a jako v tomto případě – i beze slov vyjádřit mnoho, a osobitý přístup k zobrazování násilí, které však nastupuje vždy jako odezva nikoliv provokace. Ve srovnání s jeho ranými filmy jako Brutální policista (Violent Cop), či Sonatine, je Ohňostroj rodinným filmem o poslední společné cestě manželů, o splácení dluhů blízkým a přátelům a zároveň elegií o lásce a smrti, jež obě jsou přirozenou součástí života...
Malou perličkou svědčící o všestrannosti tohoto tvůrce je i fakt, že autorem všech kreseb, ve filmu použitých, je sám Kitano.
(Česká televize)
Recenze (103)
Scenárista, režisér a herec v jednej osobe Takeši Kitano mi vždy pripadal ako tichý, uzatvorený magor. Sadista, ktorý má niekde v hĺbke duše cit, je inteligentný, vtipný, ale navonok ho príliš neprejavuje (hodnotím iba kinematografiu). Preto mi práve film HANA-BI prišiel ako jeho najosobnejšie vyjadrenie. Samozrejme som všetky jeho filmy nevidel, ale to s čím som mal tú česť, mi to nejako, bez slov, potvrdzuje. Snímka sa točí okolo detektíva, ktorému žena, umiera na rakovinu. Jeho parťák vďaka zraneniu v službe ochrnul a aby toho nebolo málo, otravuje ho ešte k tomu Yakuza. Takto sa bez emócií pretĺka životom a rozdáva krvavé rany každému, kto mu skríži cestu. Žene už nedokáže vyjadriť lásku, no snaží sa s ňou tráviť čo najviac času. Na to, že ide o rodinnú drámu sa Kitano nebojí znázorňovať násilie smrť, krv a bolesť, niekedy až zbytočne pre tento žáner. Ale aj tak je snímka na mňa pomalá, nenudil som sa, no ani ma to nepriklincovalo k stoličke, hoci myšlienky tu prezentované stoja za diskusiu. 3,5* ()
Hlavní role,scénář,střih,režie,malby,tik v obličeji a smutně potměšilý pohled: Takeshi Kitano. Dovolil bych si tu citovat jedno Takeshiho haiku- /Mé oči,/mé oči jsou unavené,/mé oči jsou unavené zíráním,/mé oči jsou unavené zíráním na moře./ ()
Kecal bych, kdybych řekl, že to ve mě nic nezanechalo - to naopak, nejedna scéna tu má svoji sílu a ten příběh obecně má co nabídnout, včetně toho stěžejního tématu radování se z každodenních drobností a žití z nich, které se mi velice líbí a naprosto s ním souhlasím. Jenže přesně o tom samém je i Kikudžiro (jen se v něm děj nemotá okolo yakuzy) a ten mě nejen že dokázal víc dojmout, ale také mi ty stejné myšlenky neříkal minimálně dvacetkrát a také v něm nebylo tak moc očividné, k čemu vše spěje a jak to celé skončí. Ohňostroj má totiž určitý mustr, který sice má svou podmanivost i sílu, ale zároveň nikdy ne zrovna pořádnou a více zapamatovatelnou, protože se dá rychle prokouknout a pak už je to jako jen odškrtávání nákupního seznamu. Z toho důvodu si mě zde Kitano sice spíš získal než ne, ale zase ne tolik jako právě v Kikudžirovi, který mi přišel vyspělejší a i chytřeji vedený, A když vím, že Kitano umí stejné téma líp, nebudu na sílu přidávat čtvrtou hvězdu. Navíc i to náhlé cpaní krvavých scén do toho je sice zajímavé a osobitě podané, ale že by se mi do celku či následující scény vždy hodilo, to říct zrovna nemůžu. Ale určitě jsem se rád ke Kitanově tvorbě vrátil a těším se na tom, co mě od něj ještě čeká. Silné 3* ()
Po kultovom Akira Kurosawovi je podla mna Takeshi Kitano /japonsky Quentin Tarantino - on sam to odmieta/ opat dalsou japonskou reziserskou legendou. Po nevyraznom Kidzu Ritan prisiel reziser Kitano s majstrstykom o byvalom policajtovi, ktory ma vycitky svedomia za to, co urobil kolegovi v praci. Mix hlboko skrytych a hlboko vo vnutri prezivanych citov sa miesa s drsnou japonskou realitou, ktora je sice europskemu divakovi hodne vzdialena, ale o to je fascinujucejsia, aj s interiermi, ale najma s exteriermi. Napriklad taka zaujimavost : je obrovsky rozdiel medzi cesko -slovenskou mentalitou, kde sa kamenny xicht chape ako herecke poleno a suchoparny poker face, zatial co v Japonsku je kamenny xicht synonymom dobreho vzdelania a kvalitnej vychovy. Na tomto priklade sa da pekne ilustrovat ten fakt, ze japonska kinematografia je maximalne zaujimava a pre mna aj ovela lepsia nez cinska a hongkongska. 89 % ()
Takeši Kitano si pre nás pripravil zaujímavý film, ale bohužiaľ mne sa toto nedokázalo dostať pod kožu tak, aby som si to dostatočne užil. Film je do istej miery aj vtipný (skôr úsmevný) a tak niektoré situácie napriek svojej vážnosti vyznievajú trochu smiešne. Nebolo mi teda jasné ako má film pôsobiť a niekedy som sa teda v ňom strácal. Všetka česť Takešimu o jeho "pokus", ale niečo tomu chýba aj keď film má určité vyznenie a je dojemný (smutný) ja som vo filme nenašiel ten správny zmysel, ktorý vo filmoch hľadám. Buď ma chce film zabaviť, alebo niečo naučiť atď... a tu film chcel všetko a nedosiahol skoro nič. Inak som filmu pridal pol bod za snahu povedať niečo určitým scénami, ale to boli väčšinou bočné scény, ktoré sa netýkali hlavného príbehu. Jedným dychom na koniec dodávam vo filme je naozaj výborná hudba. Napriek mojej menšej kritike film sa oplatí pozrieť. (Hodnotenie 3,5) ()
Doteraz najmajstrovskejsie Kitanovo dielo. Najkomplikovanejsi scenar, najkomplikovanejsie casove roviny, gangsterka negansterskym sposobom prevedena este do vacsej ludskosti ako v Sonatine. Ziaden manzai akt, ako tomu bolo skor v kazdom doterajsom kitanovom filme aspon trosicku, len cesta zivotom. ()
Detektiv Nishi (Takeshi Kitano) má těžce nemocnou ženu. Od yakuzy si vypůjčí peníze na zdravotní péči pro ženu, které ale není schopen vrátit. Proto se rozhodne vykrást banku. V podstatě jednoduchá zápletka, která slouží filmu jako katalyzátor. Celý snímek stojí zcela na jiném pilíři – vykreslení vztahu Nishiho k jeho ženě a okolí. Film je vyprávěn hlavně obrazy, ze kterých si musí divák odečíst emoce a rozpoložení postav. Jde o precizní ukázku Kitanova stylu – dlouhé záběry, statická kamera, zdánlivá roztříštěnost děje, kdy se prolínají jednotlivé časové roviny díky tomu působí film nezvyklým klidem a vyrovnaností, což je často v kontrastu se zobrazovanými událostmi, které jsou tak ještě umocněny (brutalita detektiva Nishi, násilí a agresivita). ()
drsný a občas celkem nepřehledný příběh zatrpklého policajta Nichiho, který na někoho může působit rozvláčně, mě však svou zamyšleností a účelnou "nudností" bavil - a to, jak nekompromisně se Nichi snaží ochránit poslední pokojné chvilky své ženy, je opravdu mazec. ()
A poteče krev... ()
Nebavilo... celkem dobra hudba, ale nejak mi to nesedlo, moc me to nebavilo, tak jsem se na to ani moc nesoustredil a tedy mi asi par souvislosti uniklo, ale nejak mi to nevadi :-/ ()
Toto ma vonkoncom nedostalo,sice nemam problem s azijskymi filmami,avsak Kitano mi jednoducho nesedi a pripomina mi jedneho profesora z vysky...haha. No ale niektore zabery boli naozaj pekne. ()
Zvláštní a podmanivý film. Brutalita ruku v ruce s poetičností, bezvýchodnost a tíha spolu s jemným humorem. Mé první setkání s Kitanem a hluboce mě těší. Atmosféra tohoto snímku ze mě jen tak nevyprchá. ()
Pri flimoch Takeshi Kitana si ma vždy napadne, že musím mať v sebe niečo z japonskej mentality. Jeho (ich) štýl mi totiž totálne sedí, vždy ma dokáže dostať do veľmi zvláštneho smutnošťastného rozpoloženia. Hana-bi zahreje subtilnou, tichou majestátnosťou a zároveň ohúri krvavo-komickou "coolovosťou". Hladať nejaké drobné chyby by bolo neslušné. Origato, Kitano. Opäť. ()
Miluju Takeshiho kombinaci asijske poetiky, zvlastniho humoru, dojeti, kdyz ho nejmene cekate a v neposledni rade ultimatniho nasili, take jeho herecky minimal a hratky s obrazy, kdyz k tomu pridam uzasnou muziku jeho dvorniho skladatele Joe Hisaishiho, jedna se o dokonaly zazitek, v tomto filmu nachazim vsechny z vyse jmenovanych faktoru... Dlouho jsem mel nejradsi Kikujira, nakonec se ale stal mojim nejoblibenejsim filmem tohoto podivneho genia prave Ohnostroj... ()
Stejně jako v yakuze si zde Kitano střihl prakticky na chlup stejnou roli bezvýznamného prodavače párků s parkinsonem, který omylem zamastí košili hlavnímu hrdinovi. Jinak co se týče stylu tak je ohňostroj prostě Kitanem se vším všudy, kterého byste poznali i se zavázanýma očima a ustřelenou hlavou. Možná tentokrát o něco více poetičtější a romantičtější, všechno to rychlé násilí proto působí ještě výrazněji. Navíc je od první do poslední minuty film vylaďen nádhernou zasněnou hudbou. Škoda jen že to tak přestřelil s tím sentimentem (čekal jsem trochu více humoru a méně slz:), upřímě je to jediný důvod proč nedám plný počet. I tak se ale jedná o moc pěkný filmový zážitek ()
Melancholický romantika s gangsterskou nástavbou, která přichází tak nečekaně a ostře jak je u Kitana zvykem. Drama (a to nejen romantické) funguje na jednu stranu mimořádně, protože je natočeno velmi úsporně bez zbytečných slov a utahaného patosu o který nikdo nikdy nestojí. Příběh, který nic redundantně nehláskuje působí realističtěji a tím pádem je výrazně silnější. Na druhou stranu v o čtyři roky mladším Sonatine Kitano předvedl velmi podobný mix drsné yakuzárny a melancholie a tam tento žánrový koktejl fungoval o třídu lépe. Ale být o třídu slabší než Sonatine a zachovat si veškeré (zejména technické a výpravné) přednosti Kitanova specifického stylu, je stále setsakramentsky dobré. 4+ ()
Mluv s ní meets Hranice ovládání meets Americký přítel meets… a to by stačilo, srovnávání s Tarantinem prý Kitano celkem pochopitelně nemá rád. A předchozí přirovnání taky kulhají, resp. postihují vždycky jenom jednu stránku čehosi, co bych pracovně definoval jako existenciální meditace nad zuřivým zápasem o možnost tichého bytí ve světě. Jeden se u toho zamyslí a zůstane pár dní zamyšlený. ()
Jedno z nejpoetičtějších a nejpůsobivějších Kitanových děl. Gangster, který se rozhodne doprovázet svoji nemocnou ženu na poslední cestu po Japonsku, stále pronásledovaný a nemající od svých pracovních závazků klid. I když poeticky zobrazuje čas strávený s manželkou, je to právě jeho charakteristickou brutálností, kterou dokáže v nečekaný okamžik diváka šokovat. V jednom rozhovoru Kitano uvedl, že násilí ve svých filmech prezentuje proto, aby poukázal na to, jak je špatné. ()
Osobně považuji tento film za jeden z nejlepších co jsem zatím z japonské produkce viděl. Detektiv Nishi i přes tvrdost a krutost svého řemesla i svého života si stále uchovává sympatie k lidem. Pravda, najevo to dává poněkud osobitě. ()
Pomalu a lehce plynoucí příběh lásky jednoho mlčenlivého chlápka, kterému je neradno se připlést do cesty.... Film plný hravé muziky a obrazů poskládaných do krásného filmového umění, rušeného pouze scénami vraždění a násilí... Místy neuvěřitelně vtipné a velmi dojemné... ()