Boku dake ga inai mači

Většinou si počkám až je seriál celý a až pak jej zhlédnu, tentokrát jsem, ale nevydržel a když vyšel 7. díl, moje vůle byla rozlámána na absolutní kousíčky. Anime je to hodně kvalitní a na to, že se povětšinu času pohybujeme ve školním prostředí základní školy, tak se vyvarovalo typické Japonské infantilnosti a navíc si drží stabilní úroveň po celou dobu. Jenomže i přesto mi u něj chybělo jakési kouzlo, které by si mě obmotalo kolem prstu. Tímto pocitem jsem oplýval pouze u prvního dílu, ale i tak jsem viděl nejlepší anime za posledních pár let. Příběh je super a drží se v thrillerově kriminálním stylu, které mám tak rád, jen je škoda, že pachatelem byl ten o kom jsem byl přesvědčen zhruba od třetího dílu. Charaktery jsou celkem barvité, ale psychologii moc vyšperkovanou nemají. (26.03.2016)

Už je to dávno, co mě takhle chytlo vážně laděné anime. Každý v tom zřejmě uvidí to své, ale já v tom měla poměrně hluboké myšleny, zajímavou ústřední postavu, která si dokázala zachovat chladnou hlavu a snažila se zachránit, co se dá. Hlavně se mi také líbila symbolika červené barvy. Jak šlo do tuhého, červená tam prostě figurovala. Nemluvě o tom, že opening i ending mě bavily a já si je pokaždé poslechla. Ale co na mě zapůsobilo ze všeho nejvíce – povedený konec. Opravdu se mi zakončení líbilo a jsem ráda, že ho udělali podle předlohy. Slabší 5*. (02.04.2016)

Jsem rád že jsem se k Boku dake ga inai machi konečně dostal, protože to co jsem viděl bylo jedním slovem kouzelný. Celá série si drží hodně vysokou kvalitu a ani při jediném díle jsem neměl pocit, že by ztrácela něco ze svého kouzla. Hlavní postava je v tomhle parádním a hodně zajímavém příběhu výborná a to samé se dá říct i o zbytku ostatních postav, hlavně o jeho matce. Skvěle napsaná role. No a ten konec, ten byl stoprocentně dechberoucí, až mě to úplně rozladilo. (14.02.2017)

Life was Strange. Upřímná smršť pocitů, která vzpomíná na dětství dostatečně nostalgicky a přitom se spoustou všedních vzdělávacích či rodinných odboček (po kterých se nám někdy palčivě stýská nejvíc). V rovině vzpomínek a přátelství je proto seriál takřka bezchybný, čímž bohužel trpí rovina detektivní. K té se děj vrací jen občas, ale zároveň se nechce vyhnout povinné konfrontaci s pachatelem. Taková zákonitost pro mě není přímo mínusem, snad jen nutností, bez které bych se obešel. Přesto je Erased trochu překvapivě počinem pro všechny potenciální diváky. Pro milovníky záhad, pro nostalgiky i pro ty, kteří se jako já chtějí utopit v nekonečných možnostech toho, co mohlo být a možná také bylo. (17.06.2020)

Brilantná nadprirodzená detektívka, ktorá sa pohráva s diváckou vnímavosťou. Zatiaľ čo finálna úprava pôvodnej predlohy pôsobí značne zjednodušene a prispôsobene, v konečnom dôsledku prináša takmer rovnako úderné finále. Zachováva sa totiž stále nadpriemerne konštruovaný story-telling a jednotlivé postavy naberajú na kontúrach práve vďaka skvelým dabérom a miestami mrazivému soundtracku. Takto prispôsobené pandemónium tak diváka prirodzene zhltne a od prvej až po poslednú dvanástu epizódu ho nenechá odtrhnúť pohľad od diania. Adaptácia samozrejme nie je bezchybná. Čerpanie z predlohy istým spôsobom viacnásobne zviditeľňuje hlavného vinníka. Nakoľko je spracovanie omnoho strohejšie a dynamickejšie, ostatní podozriví dostávajú príliš málo priestoru nato, aby sme o nich vôbec mohli uvažovať ako o vrahoch. Ohľadom samotného adaptovania by som sa rovnako vrátil k úlohe Airi, ktorá sa mala pôvodne postarať o návrat spomienok, ale pre dĺžkové účely bola odsunutá na druhú koľaj. Tu si už nie som celkom vedomý poškodenia zápletky, nakoľko finále autori zvládli bravúrne, len neisto teda porovnávam pôvodné a alternatívne. Napokon predsa len ide o niečo, čo v anime svete nemá obdobu ani ekvivalent. Konzistentné a súčasne autentické pohrávanie sa s diváckou mysľou. (26.03.2016)