Popelka

Disneyovská infantilita a roztomilost v maximální možné dávce: zvířátka, písničky, komické postavičky (nejlépe všechno najednou); příběh redukovaný na základní osnovu (vždyť třeba prvních 20 minut se jenom honí myšky s kocourem). Stejně mne to ale bavilo a hlavně, já tu dokonalou klasickou ruční animaci prostě miluju. (17.04.2013)

Těmto starým disneyovkám nikdy nepřijdu na chuť, protože v sobě nejspíš nenajdu potřebnou sílu k jejich dokoukání. A trpím takovým zvykem, že filmům které nezvládám dokoukat nějak automaticky dávám odpad. Na jméno autora nehledím. Mnohem raději mám zkrátka moderní animované pohádky. S tím se nedá nic dělat. (06.09.2012)

Skvělá ukázka toho, že ruční a placatá (bez třetího D) animace má své kouzlo a dokáže uchvátit. Popelka je vtipná, ale nepřekračuje mez trapnosti, napínavá, milá a velice dobře nadabovaná. Popelka není žádná fňukna, ale má také svou hrdost a není hloupá. Škoda, že princ má tak málo prostoru, ale bonusem je, že není modrooký blonďák. :) (Tohle už je čistě subjektivní) (22.07.2010)

Možná je to tím, že jsem tuhle disneyovskou klasiku viděl až po tom, co jsem si už zamiloval hranou verzi z r. 2015, ale bohužel mě neoslovila tak, jak jsem si původně myslel. Překvapilo mě např., že postava prince je v ději téměř podružná a jeho význam je zcela marginální, děj místy uhání doslova mílovými kroky (např. skleněný střevíček si Popelka nazuje až 73. minutě, aby film vzápětí skončil - o osudu sester a macechy již pak není řečeno nic), aby se jindy pro změnu takřka zastavil kvůli - po mém soudu - poněkud otravným hudebním číslům (z nichž je podle mě nejvíc znát, v jaké době ten film vzniknul), infantilní dabing zvířátek mi přišel doslova hrozný, a celkově mi ten film přišel až protivně rodinný (či spíše příliš úzce zaměřený jen na dětské publikum) a americky optimistický. Přesto se filmu nedá upřít, že mě v některých ohledech dokázal okouzlit - animace je velmi hezká a některé záběry jsou vizuálně přímo úchvatné (příchod Popelky do zámku, detail na zlé oči macechy / kocoura...), a nejpozději od proměny Popelky před královským bálem už mě to hodně chytlo - možná i proto, že - ač to může u animovaného filmu znít zvláštně - mi ta kreslená Popelka přišla hodně sexy (nejvíc asi ve scéně, v níž z ní její nevlastní sestry strhají šaty), a zvláště její hlas nemá chybu - občas jsem měl až pocit, jako by ji nenamluvila Ilene Woods, ale Marilyn Monroe. Mám i takový matný pocit, že se mi Disneyho Popelka líbila již v dětství, kdy se objevovala na nejrůznějších školních batozích, penálech, apod. Marná sláva, kreslená postavička ale na skutečnou Lily James prostě nemá. (21.01.2020)

[4,5*]     "Well, there's one thing. They can't order me to stop dreaming."     "Popoluška" je po Snehulienke (1937) ďalšou nesmrteľnou klasikou od Disneyho, ktorá za svojou filmovou sestrou zaostáva len o malý kúsok. Má presne to správne rozprávkové kúzlo, pôvabnú animáciu (nádherné výtvarné stvárnenie) a okorenená je milým humorom. A svoje spraví i chytľavá, dobre zapadajúca hudba (krásna je "bublinková" pieseň "Sing, Sweet Nightingale" v podaní Popolušky, ako kontrast k tomu, čo predvádzajú jej nevlastné sestry). Občas to tak vyzerá, že viac ako o Popoluške je táto rozprávka o tých dvoch myšiach (Jaq a Gus), ktoré majú veľmi veľa priestoru (o takom princovi sa naproti tomu dozvieme v podstate len to, že je krásny), ale to až tak nevadí, iba to zvyšuje celkovú hravosť. Myšacie misie s kódovými označenia "Raňajky", "Perly", či "Kľúč" dokážu celkom milo pobaviť. Medzi najlepšie scény ďalej patria čarovná scéna čarovania a splašený útek o polnoci,     "A knighthood. I hereby dub you Sir... Um, eh... By the way, what title would you like?" "Sire, she got away." "Sir "She Got Away"? A peculiar title, but if that's what you... She what?" (29.05.2024)