Miluj souseda svého

Jakkoli film sem tam nabíral body za důkladnou studii mého stáří, dokázal se jich v závěru zbavit s lišáckou elegancí. Tyhle sázky na jistotu mě iritujou a ještě se kvůli nim nenávidim za to, jak projeví moji nízkost tím, že se zkrátka předvídatelně bavim jenom nad tim, jak je Bill Muray alkáčsky cool a sere celou ulici. Naštěstí je St. Vincent dost mizerně natočenej, má přímo příšernej střih (vypadá to, že byl na poslední chvíli transformován do PG-13) a závěr je přesně tak připosranej a nezábavnej, že by skutečný Vincent hodil po televizi botou. (01.05.2015)

Od podobně zaměřených filmů v Miluj souseda svého hlavní postava neprochází příliš velkým vývojem. Je tu opět jeden důchodce, tentokrát válečný veterán Vincent, který má zdánlivě všechno a všechny na háku. Shodou okolností začne dělat babysittera dvanáctiletému Oliverovi, který ho postupně vytrhává z letargie. Nesledujeme ale nějaký zásadní posun od zapšklého starce ke starostlivému "dědečkovi", spíše nám film postupně odkrývá jednotlivé vrstvy Vincentova charakteru - nejdříve ty negativní (alkohol, dluhy, sázení), posléze pozitivní (péče o nemocnou manželku) finálně stvrzené v závěrečné Oliverově školní prezentaci. O to více je pro mě hlavní hrdina uvěřitelnějším a když k tomu připočteme, že jej hraje ženiální Bill Murray, zábavná podívaná je na světě. P.S. Trochu mi vadí, že songy od The National cpou téměř do každého nízkorozpočtového bijáku, naopak hodně potěšila pasáž v baru, kde Vincent trsá na klasiku Somebody to Love od Jefferson Airplane. (09.06.2015)

„I'm showing him how the world works. You work, you get paid, you drink. - You're drinking alcohol? - ...I honestly don't remember.“ Zkoušeli jste si někdy představit Gran Torino jako komedii? Pusťte si Svatého Vince a nedá vám to tolik práce. Když jsem dostal doporučení na tuhle komedii, tak by mě nikdy nenapadlo, že se u toho budu takhle moc smát a bavit. Tenhle film je prostě dokonalý! Bill Murray se vrátil s plnou parádou! Vincent (Bill Murray) je důchodce, co nechodí daleko pro facku. Domů si vodí prostitutku (Naomi Watts), sází na koníčky, pije whisky a kouří doutníky. A zapomněl jsem na jeden důležitý fakt. Nemá totiž rád lidi. A oni nemají rádi jeho… Po jedné prohýřené noci mu zaklape na dveře malý 12ti letý klučina, že se jmenuje Oliver a bydlí hned vedle. Díky pár náhodám skončil bez klíčů a máma se vrací až pozdě. „Můžu tady počkat? – To jako… V mém domě?“ Příběh začíná a starý Vincent ho seznamuje s tím, co potřebuje v životě nejvíce. Odhodlání, tvrdou ránu a správnej výběr koně. Opravdu jsem to nečekal, ale film je ještě lepší, než bych si mohl kdy myslet. Bill hraje dokonalou postavu svým dokonalým sympatickým postojem. Pouto, které jeho postava naváže s klukem je jedním slovem – kouzelné. Pak nechybí dlouho ke skvělému situačnímu humoru, božím hláškám a nakonec i dojemnému zakončení. Emoce ve filmu jsou jednoduše upřímné. Jako komedie film v žádném případě nezklamal, protože si upřímně nepamatuju, kdy jsem se u filmu takhle často a příjemně smál. Oblíbená Naomi Watts hraje naprosto perfektně ruskou dívku noci. Kdo by to byl do ní řekl, ale její přízvuk a chování je prostě dokonalé. A oblíbený komik Murray? Pro Billa je to úžasná labutí píseň. Sám sebe se ptám, proč jsem nedal pět hvězdiček. Tuším, že až uvidím film podruhé, tak je s klidným srdcem dám… (89 %) (30.03.2016)

Murrayuv Vincent se může směle zařadit mezi takový zevlácký persony jako je Dude Lebowski nebo Tommy Basilio. V lecčems je vlastně i převyšuje. Pravda, že cyničtější divák musí zvláště ke konci lecos překousnout, přesto ten pohodovej pocit z dobře vykoukaného filmu (umocněný geniální improvizací na samém závěru) zůstane pod kůží zasraně dlouho. (16.02.2015)

Chaplinův KID, Svěrákův KOLJA, Eastwoodovo GRAN TORINO, Melfiho ST. VINCENT... pořád ta samá písnička, čili potvrzení, že to stále funguje. U mě osobně tomu není jinak a tenhle typ divácky vstřícných filmů se mi líbí (byť zde namátkou uvedený výčet je kvalitativně docela rozkolísaný). Sledovat sbližování osamělého chlapíka s malým klukem má v sobě prostě něco odzbrojujícího a čistého, co musí vykouzlit úsměv na tváři snad každému. Co už u mě ale moc nefunguje, je to brnkání na sociální strunu - všechny ty připomínky toho, jak je život těžký, když máte hluboko do kapsy, mě nechávaly ledově chladným - poslední filmaři, kterým jsem tohle věřil, byli Vittorio De Sica a Federico Fellini, a od jisté doby jsou podobné filmy jen vylhaná šmíra a logický protějšek druhého pólu filmů, které pro změnu líčí nablýskaný život lidí z lepší společnosti. Po této stránce rozumím, proč je film zaplněn tou multikulti omáčkou - ale bylo by se možno třeba ptát, jestli by se něco změnilo, kdyby Naomi Watts zahodila ten svůj směšný přízvuk a hrála normální americkou šlapku? Podle mě vůbec nic. Celkově si ale myslím, že není moc radno podrobovat tenhle film nějaké přehnané racionální analýze - prostě stačí základní líbilo / nelíbilo, bez zbytečného podezírání, zda film tuhle moc "netlačí na pilu" a támhle "citově nevydírá diváka", jak se s oblibou říká. I kdyby, co na tom? Mě osobně třeba film víc bavil v první polovině, kdy je místy vážně hodně vtipný, a dobře jsem se pobavil. V momentě, kdy film sklouzává z komediální roviny do té vážnější, mě už bavil méně, ale ve výsledku si pořád myslím, že 4 hvězdy si bez problému zaslouží. Bill Murray rozhodně v jedné ze svých nejlepších rolí. (31.12.2014)