Wish I Was Here

A věří si ti Američani všechno, co si navzájem nakdákají podle vzorů, které jim udávají ve filmech, jo? Pak u nich výraz klišé pochopitelně musel již zaniknout... To vyjadřuje, co si o novince Zacha Braffa myslím, a to, že jednou procitnul v Garden State, rozhodně neznamená, že vzápětí zase neusnul... nejspíš na vavřínech. Na obhajobu svého hodnocení se cítím dlužná dodat, že kromě celkově unylého průběhu a trapárny s vesmírným hrdinou jsem už dlouho neviděla příšernější postavu, než vyfasovala Kate Hudson, za permanentní výraz svatořečené za života bych s ní nepromluvila ani přes ten propíraný penis... a k dotažení naprosté idylky mně scházela informace, jaké mety nakonec dosáhl bratr Noah, mimo pochybné výhry na Comic Conu, vzhledem k jeho možnostem to patrně bylo víc, než dost. Každopádně, I'm so proud of you.. (12.12.2014)

„Můj táta má rakovinu, moje děti vyloučí ze školy a já nemám práci. V čem jsem to vlastně vyhrál?“ A všichni byli šťastní, i ten nadrženej kolega z práce nakonec dostal co proto. Na druhou stranu – proč ne. Snímek, který sice sráží nejedno klišé a hodně se v něm brečí, chápe, hází psí pohledy, klepe na rameno, ale i tak získává sympatie z obyčejných situací. Život jedné rodiny „zkoumá“ skrz několik momentů, jejichž důležitost si lze uvědomit až zpětně. Už debut Zacha Braffa Procitnutí v Garden State byl o umírání a usmiřování v rámci rodiny, jeho druhý tvůrčí počin nabízí vyrovnávání se s rodinnými rolemi, s (ne)plněním snů, s lidskými chybami. Tyhle pocitové kousky, kdy se leckdo ocitá na životní křižovatce, mám docela rád. Herci jsou přesní (Zach Braff, Mandy Patinkin, Joey King, Kate Hudson nebo Josh Gad), soundtrack citlivě zvolený, Braff nezklamává ani jako scénárista. „Slunce, tohle je Noah. Noahu, slunce.“ (04.11.2014)

Mno, Garden State zbožňuju, takže na Wish I Was Here jsem se velice těšil a dokonce jsem i na Kickstarteru přispěl nějakých 100 dolarů. Ale film byl spíše zklamáním. Herecky a hudebně perfektní, ale příběh mi přišel docela elementární, místy dost lacině slzopudnej a celkově necelistvej. Tentokrát jsem to zkrátka Braffovi nežral. Škoda. (22.09.2014)

10 rokov som musel čakať na ďalší Braffov film. A rovnako ako Garden state sa jedná o jedno krásne pohladenie na duši. Je plný sentimentu, ale nie je sentimentálny. Je v ňom veľa vtipu, ale nie je to komédia. Riešia sa tam existenciálne témy, ale nie je to dráma. Film berie to najlepšie zo života a z aspektu rodiny a rovnako ako v prípade mladíckej túžby v predchádzajúcom filme aj tu vychádza tvorca z vlastného života. Z vecí odžitých a pochopených. Herci sú bezchybný. Je to jeden z tých filmov, ktoré definujú dobu, alebo aspoň jeden z jej aspektov. Spravený pre radosť. Kamarátmi a rodinou. Možno tam nájdete množstvo chýb. A možno vám film nesadne. Ale pre mňa sa jedná po dlhom čase o veľmi úprimný filmík z veľkým srdcom a malým rozpočtom. A také mám najradšej. Pretože takéto filmy nikdy nezostárnu. (12.10.2014)

Hodně jsem chtěl, aby to byl můj nejoblíbenější film, ale není. Pustil jsem si to stejně přehypován jako Boyhood a odnáším si stejný pocit: Je to dobré, ale s ničím u srdce mi to nehnulo. Slibovaná linka s ComicConem má opravdu malinkatý prostor, stejně jako Jim Parsons. Naopak je tu hodně Židů, které v traileru utajili a jejich linka je pro mě osobně z jiného světa. Celé je to navíc scenáristicky docela nesoudržné. Krize třicátníků se mísí s náboženskou výchovou dětí, obtěžováním na pracovišti, nerdovskými motivy - a není moc jasné, jak na sebe scény navazují (hodně WTF třeba výlet k opuštěné skále, kde se kromě referencena GS nic nestane a k ničemu to nevede). Nejvíc mě film bavil když otvíral právě geek/nerd téma s kosmonauty, ComicConem a dospělými, co pořád trochu sní o tom, že budou hrdiny: ale bylo to bohužel moc utopené v rabínech, aby se mi to líbilo víc než na 3*. (27.10.2014)