Neon Demon

Kdysi dávno, na jedné stanici FashionTV, vždy každý den po 22. hodině najel erotický kanál Private Blue. Proč mi to tenhle film tolik připomněl ? No každopádně celkem zajímavý film, s parádní hudbou a vizuálem (ty barvy !!!). Čtvrtá hvězda za posledních 20 minut. Jena Malone je stále kočka a její líbačka s mrtvolou nezapomenutelná. (15.09.2018)

Tento film se mi velmi nelíbil. Přisuzuji to celé řadě naprosto objektivních příčin, které si teď dovolím taxativně vymezit. Nestudoval jsem filmovou teorii ani FFUK, pánské konečníky neshledávám přitažlivými, nečtu Kierkegaarda, nemám nadváhu, tvář zbrázděnou akné a nemastí se mi vlasy, ani netvoří lupy, ženy se mi nikdy nevysmívaly a nepohrdaly mnou, nesmrdím, nebydlím s maminkou a taky už hezky dlouho nefetuju. Proto, když vidím hovno, řeknu „To je ale hnusné hovno!“, a nikoliv „Právě jsem byl intelektuálně konkverován ultimativní, dekadentně hypnotickou kompozicí profundálně metaforické gastroenterální kvintesence, má exaltace graduje k infinitě a erektilně laská mou exkluzivní percepci estetiky esoterična.“ Egoistický homonudil a houbičkový artista je na vrcholu své patotvorby, už evidentně neví kundy kam, a tak uplácal dvě hodiny pózování a aranžování mimořádně slizkých pičí do vybarvičkovaných kompozic, prokládaných technem. Avšak má to opět samozřejmě nekonečnou hloubku a přesně dvě minuty šokantně deliriálních metafor! Jedna tupá kunda má totiž náhle doma pumu (Ne, Gilmůre, asi jen utekla ze zoo a vlezla ji tam oknem, už to nehul!), a tak vykouří Neovi v metrixu žabikucha, druhá vylíže mrtvou lesbu, třetí dostane v dyzajnovém obýváku krámy a zasviní si podlahu a čtvrtá spáchá nůžkama harakiri, což děsně ladí s květinkovaným kanapem. Takže hurá do sofistikovaných polemik, co si to ten kokot zase píchnul za matroš! Jen by mě docela zajímalo, jestli si na tento nesporný absolutní horor Windigo samo rozbilo prasátko, nebo se fuckt našel nějaký pičus, který to veledílo naprosto nevratně cvaknul jen proto, aby si těch pár bledých psychotických umaštěnců mohlo vyhonit. (16.09.2016)

And the winner is Natasha Braier, Cliff Martinez a Nicolas Winding Refn ako režisér. A Elle... s obvious dôvodov. And the looser is Nicolas Winding Refn ako storyteller. Je to hypnóza, strašne dobre sa na o pozerá, pre fotografov a kameramanov krásny štúdijný material na tému svetlo, farby, kompozícia za relatívne malé peniaze. Príbehovo je to postrelené do nohy a pomaly to kríva k záveru, ktorý nastal asi tak o pol hodinu skôr ako by sa žiadalo. NWR strašne artovie a to je škoda. 70% (25.09.2016)

Tady lze pouze opakovat to, co už bylo tisíckrát řečeno. Refn natočil vizuálně úchvatnou manýru, které má ale blíže ke 2 hodinovému módnímu videoklipu, než ke kinematografii vyprávějící příběh. Elle Fanning má našlápnuto k hodně velké kariéře a kontrast jejího nevinného vzhledu a projevu se zkažeností okolí je rozhodně ta správná cesta. Bohužel ani ona nezachrání prázdnotu, která se po první, celkem zábavné půlhodině dostaví. Nejsem na Refna tolik naštvaný, jako mnozí jiní, ale jako divák mám hranici, která přeci jen odděluje to, co mě jakýmkoliv způsobem zabaví a co už ne. 4/10 (30.04.2017)

Hypnotický, extatický, neonový Refn tvořící vizuální estetiku - tak vtahující, tak prozářenou, pomalu plynoucí, snově vyváženou, barevnou kompozicí abstraktní. Hudebně geniálně sugestivní, temný, až pod kůži pronikavý - v žilách kolující [Cliff Martinez, Julian Winding]. Atmosferově nadpozemský s pod-tónem démonicky elektrizující. Dějově stylisticky kontroverzní, okrajový. it's beautiful. [Film Europe, Bratislava 2016] (05.10.2016)