Neon Demon

And the winner is Natasha Braier, Cliff Martinez a Nicolas Winding Refn ako režisér. A Elle... s obvious dôvodov. And the looser is Nicolas Winding Refn ako storyteller. Je to hypnóza, strašne dobre sa na o pozerá, pre fotografov a kameramanov krásny štúdijný material na tému svetlo, farby, kompozícia za relatívne malé peniaze. Príbehovo je to postrelené do nohy a pomaly to kríva k záveru, ktorý nastal asi tak o pol hodinu skôr ako by sa žiadalo. NWR strašne artovie a to je škoda. 70% (25.09.2016)

Po shlédnutí tohoto filmu mám skoro pocit, jak kdyby se Nicolas Winding Refn utápěl ve svých vlastních filmařských utopiích. Chápu třeba to, že Neon Demon má jasnou myšlenku v oblasti modelingu. Nechápu ale celý ten umělecký patos, se kterým se k ní snaží dopátrat. Jako jasně, celá řada scén je dost zajímavých a na oko hodně libivých, ale jako celek mi to přijde jenom jako souběh různých scén, které spíš nedávají smysl, než že ten smysl dávají. Režisér má jediné štěstí, že dobře volí hudbu s obrazem. U Drive jsem mu to sežral, tady už mám co dělat. (22.11.2016)

...Chceš být jako oni ? Nechci být jako oni. Oni chtějí být mnou.... Tak Dakotě vyrostla velká konkurence. Sestřička umí. Svojí roli zahrála na výbornou. Nevinnost jí úplně číšila z očí. Tenhle snímek jsem dlouho odkládal. Na jednu stranu mě lákal, ale na druhou stranu se i do něho zase moc nechtělo. A smíšený pocity mám i po dokoukání. Audiovizuálně působivé. Obsahově neuspokojivé. (05.04.2020)

Mějte se na pozoru, na podivnosti pana Refna musíte být patřičně naladěni. Neonový Démon může fungovat pouze pokud se poddáte atmosféře plné fialových barev a duševní prázdnoty. Ztracená dívka v novém městě těžko nalézá svůj smysl života, avšak jejím naplněním je krása, úspěch a povrchnost. A je to právě i povrchnost, která dokáže konzumovat, až z člověka nezbyde nic než jen ošklivě zmalovaná skořápka... 6/10 (18.09.2016)

Tvorbu pana režiséra asi nikdy neocením. Bronson, Barbar, Drive jsou pro mě zvláštní snímky, které nedokáži pochopit a vše zachraňují vždy jen herci. Filmem Neon Demon mi to pan režisér jenom potvrdil a jeho tvorbě se už raději obloukem vyhnu. Chápu, že mnohé lidi tento vizuální a hudební koncert o zákulisí modelingu pohltí. U mě se to bohužel nestalo. První polovina filmu byla zajímavá, i když mě pomaličku začínala nudit. To, co následovalo poté, nemám slov. Od první přehlídky do konce, mi povadla čelist. Chvílemi jsem si myslela, že jsem si asi dala něco do kávy, protože přeci tohle nemohl někdo normální napsat, nebo dokonce zahrát? Asi už stárnu, ale věřím, že šokovat se dá i lépe a že se určitě dá všechny démony vyobrazit jinak. Ale Refn nechce být jako ostatní, chce být jiný, a buď na jeho hru přistoupíš, nebo ne. Většinou jsem tolerantní divák, ale na tomhle filmu nedokáži ocenit mnoho, ač jsou momenty, které si zaslouží vyzdvihnout. Hudba je sice fajn, ze začátku. Stále se opakující motiv mě začínal rychle štvát (a přitom je skvělý). Některé scény (focení slunce, motel, přehlídka atd.) vizuálně dokonalé, ale strašně dlouhé až otravné. Elle Fanning si u mě změnila status z „nemastné neslané“ na „začínající slibnou herečku“. Ale i přes všechno toto je Neon Demon film, který je chladný, nevyvolává ve mně absolutně žádné emoce, kupodivu ani znechucení. Spojení vizuálu, hudby a šoku se u mě nepodařilo, protože přeci jen od filmu čekám trochu více, třeba alespoň úvod, tak abych alespoň trochu soucítila s hlavní hrdinkou, nebo nějaký děj, o který se na začátku režisér snažil, ale přerostlo to jen do několika slepených videoklipů. Uznávám, že svět modelingu jde mimo mě, ale nějak se nedokáži stotožnit s faktem, že je takhle chladný. Proto jsem ráda, že jsem stará, hnusná a tlustá! Sbohem Nicolasi Winding Refne. (12.05.2018)