Marie, královna skotská

Film o dvou ženách, které byly i přes svá vysoká postavení pouhými loutkami v rukách mocichtivých mužů a předpotopní církve. Jelikož člověk z hodin dějepisu ví, jak tento spor o trůn a následnictví dopadl, tak se tvůrci v tomto případě museli soustředit především na dobovou autentičnost, silné momenty a přesvědčivé herecké výkony. Co se výpravy, kostýmů a masek týká, jde o vizuálně libivý a realisticky vypadající film. Co už však působí poněkud divoce, je v dnešní době velmi populární rasová a sexuální korektnost, a různé fabulování v rámci děje za účelem větší působivosti, na nichž tento film okatě staví. Nevadí mi tolerantní úmysly skrývající se za tímto rozhodnutím, spíše mi vadí přehnaná snaha vyhovět všem divákům, aby se někdo necítil ukřivděn. To jsem se však dostal už trochu mimo. Herecké výkony obou hlavních hereček byly samozřejmě vynikající a přesvědčivé - určitě by bylo zajímavé vidět Saoirsu Ronan a Margot Robbie i v dalším filmu. Co se silných momentů týká, tak na mě nejvíce zapůsobily chladnokrevné vraždy mužů okolo Marie a smyšlené setkání obou žen. (17.04.2020)

Dvě představitelky mocných žen se na scéně téměř nepotkají, přesto to mezi nimi (hystericky i historicky) jiskří. Margot Robbie podstoupila značnou zohyzďující proceduru v rámci podoby s anglickou královnou Alžbětou, ve filmu má ošklivý nos a prodělá i opravdu hnusné neštovice, což je zajímavý kontrast k její sličnosti z civilu. Není tedy divu, že si v daném příběhu neužije žádný sex, alespoň ne v přítomnosti kamer, to její filmové sestřence Saoirse Ronan, tedy skotská královna Marie, která neměla nijak valný osud, je dopřán i orální sex a nějaká ta animální sexuální poloha, načež ale ani tyhle krásy života jí krk nezachránily. Film fabuluje v rámci dramatizace, překotně skáče v ději,občas zapomíná na přehledný vývoj událostí, nijak významně mně to ovšem nekazilo zážitek. Dějepisci se jistě budou babrat v detailech, s fakty je nakládáno velmi volně, určitě to není film, z něhož se dá vyzvědět něco mimořádně převratného, ovšem s ohledem na skandalizaci královského dvora se zde vyskytují scény, které si chtějí vydupat stoupající emoční křivku. K vidění jsou úklady, intriky, tradiční i netradiční boj o moc, dojde i na jednu davovou scénu bitky a nějakou tu (zákeřnou) vraždu. Režijně je to však poměrně nevyrovnané, ženský pohled na věc Josie Rourke i její (z)dravá režijní nezkušenost je na výsledku znát. Kostýmní výtvarníci a architekti nelenili a předhánějí se v důkladném zachycení dobové módy a historických reálií. Tahle přetlačovaná o královský trůn, v níž nemalou roli sehrávají i potenciální potomci obou vládnoucích žen, nabízí příjemně i nepříjemně zachycené historické údobí, takže si divák připadá důstojně a zdrží se případných výtek, neb obě hlavní hvězdy dávají na odiv svou patřičnou hereckou kvalitu, ačkoliv ani jedna není rodačkou z britských ostrovů. 8/10 (08.05.2019)

"Historický film", který je extrémně ahistorický, plný nepřesností, dělaný moderním člověkem 21. století bez citu pro Zeitgeist. Paradoxně ty "nepřesnosti", které jsou nejviditelnější (a které divákům zjevně nejvíc pijou krev), mi ale vadí úplně ze všeho nejmíň. ** SPOILER alert! ->> ** Např. inscenace setkání Alžběty s Marií Stuartovnou (ke kterému ve skutečnosti nikdy nedošlo) vychází z představy Friedricha Schillera a je přiznanou fabulací, která nemá zásadní vliv na následnost děje, nic se z tohoto setkání dále neodvíjí. Nevadí mi, je to dobrá umělecká licence. Ještě víc lidem zjevně vadí černoši... Zajímavé... V 16. století v Anglii samozřejmě lidé tmavé pleti byli a byli dokonce velmi vyhledávanou "zajímavostí" mj. alžbětinského dvora (i když netvořili součást nejvyšších společenských vrstev, jak chybně/aktivisticky/lhostejně(?) ukazuje tento film). Ale v tomto ohledu mi rozhodně mnohem víc vadí, že v průběhu filmu Alžběta prochází vizuální proměnou, zatímco Marie vůbec nestárne... Historické nepřesnosti, které mi opravdu vadí, jsou ty, které běžný divák nevnímá na první pohled, ale které mají přímý vliv na vývoj příběhu: Lord Darnley nebyl součástí plánu na zavraždění Rizzia (žádný podpis nikdy neexistoval a Darnley nebyl nikdy ani obviněn); zobrazovaná úloha Johna Knoxe ve filmu je zcela mimo dobové reálie (nikdy se neúčastnil zasedání královské rady, nebyl dokonce nikdy součástí skotského královského dvora, Marii plamenně odsuzoval z cizoložství a zavraždění svého manžela atp. až po jejím sesazení...); Marie neměla skotský přízvuk, ale francouzský; Darnleyho homosexualita a Rizziho zženštilost jsou čistou efektní fabulací... Většina postav ve filmu je černobílá, plochá. Marie je vykreslena jako slabá žena a vlastně ani není moc zřejmé, proč by se jí měla Alžběta bát. Neustálé proklamování nástupnických nároků nestačí, necítil jsem reálnou hrozbu. Vlastně i ten závěrečný obrovský skok v čase a následná poprava se vlastně odehrála bez jasnější motivace a ve filmu vypadala více jako Alžbětin cynický plezír než důsledek Mariiny konspirace s Babingtonem. Přesto film celkem odsýpal a měl pár opravdu dobrých momentů. Nudou bych to nenazval. (Slabší 3*) (14.02.2019)

Marie, královna skotská, nabízí jak pro filmaře, tak pro diváky, velice zajímavou a výraznou historickou látku, bohužel ale toto její zpracování představuje jen zoufale mizerný výsledek, který naprosto přesně definuje prakticky jediný výraz, a to Nezáživný. Ale jako že nezáživný tak moc, až se mi tomu během těch dvou hodin nechtělo pořád ani věřit, že to bude vážně po celou dobu tak velmi nudné a prázdné, a v podstatě až do konce jsem tudíž naivně očekával, že přeci jen dojde k něčemu, co by to byť jen minimálně oživilo, nebo mě alespoň probralo z letargie, ovšem k ničemu takovému nicméně skutečně nedošlo, a tak tato podívaná nabízí opravdu je dvouhodinové mdlé tlachání a nevídaně otravné konspirování, bez okamžiku napětí, emocí, či jakéhokoliv zaujetí. Veškeré postavy mi navíc připadali naprosto nepřesvědčivě charakterově vykreslené, jinými slovy, podané jen zcela povrchově, takže nikdo z přítomných mě vůbec nezaujal, k čemuž přispěli ale i výkony jejich hereckých představitelů, na něž jsem se konkrétně vyloženě těšil, ale i v tomto ohledu jsem nakonec vyloženě zklamán. Zápletka pak krom nudnosti nabídla už jen unylé tempo, bez špetky dramatizace, či závěrečného vygradování, prostě musím jen zopakovat, tuna nezáživných a nezajímavých dialogů, no fakt celkově bída. A jelikož jediným kladem tohoto snímku je pouze kostýmní a vizuální výprava, vyvolávající alespoň důstojnou atmosféru, musím zklamaně hodnotit podprůměrně, jelikož víc si tenhle film zkrátka nezaslouží. (24.04.2021)

Není mi úplně jasné, komu mělo být nejnovější historické setkání s královnami určené. Životy Marie Stuartovny a Alžběty I. inspirovaly už za jejich života nejrůznější dramatizace, fikce a jejich role v historii ostrovních království samozřejmě vzrušuje dodnes. S nástupem filmu se přidala další možnost, jak se znovu zabývat jednotlivými událostmi z jejich osudů. V našich končinách je dodnes velmi vlivné zpracování Schillera, Donizettiho nebo Zweiga. Před válkou Stuartovnu hrála Magda Sonja, Katherine Hepburn, za války Zarah Leander a po válce se dlouhý seznam ještě více rozšířil. Petr Weigl například jako Stuartovnu obsadil Magdu Vášáryovou a jako Alžbětu I. Kamilu Magálovou. Nicméně volba konkrétní předlohy nového filmu Josie Rourke je minimálně zvláštní, protože když se podíváme na Johna Guye a jeho Marii Stuartovnu: Vášnivé srdce hrdé královny, v originále My Heart Is My Own (2004), zjistíme, že jde ambiciózní historický román. A přesto na jeho základu vznikl ambiciózní film přinášející klasické drama současnému publiku. Natolik současné, že žádná menšina žijící v moderním západním světě není ignorována a i na ploše pouhých dvou hodin je prostor pro rehabilitaci různých ras a celé LGBT+ spektrum. Nakolik je to na úkor historické látky, to se snažíme pojmenovat už dnes, ale skutečné zhodnocení provede až další generace. Osobně považuju tyto změny za velmi rušivé, protože mnoho kapitol z reálných životopisů muselo být seškrtáno, aby mohla být prezentována ženská otázka, tolerance Stuartovny k homosexuálnímu úletu druhého manžela atd. V seriálu by na něco takového snad místo bylo, tady se pořád pohybuje jen ploše jediného filmu. Já sama si mnohem lépe vystačím s citovanými staršími filmy, které jsou realizovány maximálně v duchu klasických svárů mezi národy. I ta zpívající Stuartovna v podání Zarah Leander podává mnohem realističtější obraz bojů o korunu. (08.05.2021)