The Little Death
Režie:
Josh LawsonScénář:
Josh LawsonKamera:
Simon ChapmanHudba:
Michael YezerskiHrají:
Bojana Novakovic, Lachy Hulme, Damon Herriman, Josh Lawson, Lisa McCune, Patrick Brammall, Paul Gleeson, T.J. Power, Erin James, Kate Mulvany, Ben Lawson (více)Obsahy(2)
The Little Death – „Malá smrt" jako idiom pro orgasmus. Kolem sexuality se točí celá mozaika příběhů pěti párů z jedné ulice a jejich souseda, který se nedávno přistěhoval. V duchu hesla „kolik lidí, tolik chutí" je v tomto filmu vtipně i dramaticky ztvárněna celá škála sexuálních odchylek od relativně běžných typu sex po telefonu a role playing přes foot fetišismus a masochismus až po somnofilii a dakryfilii. (tereez)
(více)Videa (2)
Recenze (251)
"Lidé jsou čeládka různá... šukavá, zvídavá, hrůzná." Názorně naučný manuál pro začínající úchyly, jakož i pro manželské páry před rozvodem, protože základem každého zdravě úchylného (tedy jinak než potmě v misionáři) fungujícího vztahu je komunikace. Potvrdí vám každý manželský poradce. I já. Footfetish vs. sexual masochism: Paul & Maeve. Hračky - plačky. Paul jako ideální partner, gentleman a romantik. Koupil prsten s diamantem, aby tu krásku hned poté, co ji v podzemních garážích přepadne a znásilní, mohl požádat o ruku. Kdy taky jindy, že. Tak aspoň Maeve (spolu s diváky) poznala, jaký je rozdíl mezi erotickou fantazií a hnusnou kriminální, smrdutou a upocenou realitou. Teď už si imho vystačí jen s fantaziemi (možná okořeněnými reálnou vzpomínkou). Roleplay fetishism: Dan & Evie. Kdo si hraje, nezlobí. Ale všeho s mírou, i hraní rolí, taky žít v realitě je třeba. Ovšem scéna s obuškem "ve vězení" s gumovými mřížemi, ta mě úplně rozsekala! Dacryphilia: Richard & Rowena. Vzácná a nevinná úchylka, Rowenou naprosto nezvládnutá. Jednou ji to klepající se koleno prozradí, manžel prokoukne její lži (např. tu o těhotenství) a opustí ji. Zůstanou jí jen oči pro pláč [sic!]. V zrcadle bude pozorovat už jen svoje vlastní slzy. Jestli jí budou stačit k plnohodnotnému orgasmu nevím, odborná literatura neuvádí. Somnofilie: Phil & Mauren. Ve spánku krásná a žádoucí éterická Sirael, v bdělém stavu hrozná semetrika a studená čůza. Bohužel, Philův problém nebyl primárně v sexu, potažmo v nedostatku komunikace o něm, ale spíš v obecně špatném výběru partnerky. Dobrou noc, Phile. Odsouzený sexuální delikvent: Steve (co asi provedl?). Gooliwogs dal zdarma, přejela ho karma. Škoda ho, já čekal, že ho scenárista pošle "ohodnotit" Maeve. Jak tomu říkal nedoslýchavý a nedůvtipný Paul (rate/rape, běžný omyl :-). Telephone scatalogia: Sam & Monica. Obscénní telefonáty s cizími lidmi mi nic neříkají (ale na csfd diskuzích se takhle pár uživatelů ukájí, řekl bych), zde navíc vytuněno o level výš třemi účastníky placené linky pro dospělé, při tlumočení vulgarit a popisu konkrétních čuňačinek znakovou řečí. Aneb romantika v opačném pořadí - napřed prasárničky, potom přijde i láska :-). ()
Těžko hodnotit film, ve kterém se nejserioznější postavou jeví odsouzený sexuální deviant. Ti ostatní jsou totiž naprosto normální, protože mít nějakou tu sexuální fantazii je zcela přirozené, ale já jim zase tak úplně nerozumím. Smysl mi ještě dává žena, která chce být znásilněná, ale v roli jejího chudáka přítele bych rozhodně být nechtěl. Tam ovšem mé porozumění končí, neboť spící, brečící ani ochotnicky hrající partnerka můj penis neztopoří. Sranda s nimi ovšem je, i když zdaleka ne taková, jako když má hluchoněmý sex po telefonu. To jsem smíchy trošku nezvládal, ale já se z toho bez problémů dostanu při svém tradičním sobotním sexu s dvouhlavou trpaslicí. ()
Tejto komédií nič nechýba, hoci nie je tak bláznivá, akoby sa dalo čakať, a napriek tomu, že je o sexe, nie je vôbec presexualizovaná. Snímok prináša dôkaz o tom, že asi každý z nás má nejakú sexuálnu „úchylku“, hoci o tom nevieme. To všetko sa tu prejavuje v podivuhodnom romantickom obale v prevední a lá Woody Allen. Veľmi nápadité s maximálne uveriteľnými hercami. ()
Brilantná komédia o tom, ako dokáže sex spríjemniť chvíle života, no i o tom, ako sa postupom času z neho stáva rutina. A ako túto rutinu prekonať? Uskutočnením svojich tajných (potláčaných či utajovaných) sexuálnych fantázií. Tak zahoďme všednosť a poďme na to! Skvelé, skvelé, skvelé !!! Nezvyknem sa nahlas rehotať pri komédiách, ale tu sa jednoducho nedalo. Neopozerané austrálske tváre, skvelo vypointované dialógy i smiešne nezrozumiteľná austrálska angličtina. Najprv som si myslel, že sa film bude viesť len na tak modernej vlne explicitne zobrazeného sexu, tak to som sa šeredne mýlil. Ale nakoniec - posúďte sami! ()
Galerie (14)
Zajímavosti (3)
- Režisér Josh Lawson v rozhovoru řekl, že chtěl, aby posledních 20 minut působilo téměř jako sexuální zážitek, aby diváci při vyvrcholení filmu téměř dosáhli orgasmu a odešli s potřebou dát si cigaretu a studenou sprchu. (KGBelik)
- Na otázku, na jaký nejšílenější fetiš narazil při svém výzkumu, režisér Josh Lawson odpověděl, že je to fetiš, který ve filmu není, ale je to fetiš olizování oční bulvy. (KGBelik)
- Název filmu pochází z eufemismu pro orgasmus z 19. století, původně francouzského „la petite Morte“. (KGBelik)
Návštěva či absence pro mnohé bájného řeckého rajdaře, dámami poeticky přezdívaného „Malý zmrd“, bývá často překážkou úspěšných pohlavních interakcí. Pánové tvorstva se většinou pouze strachují, aby ten hajzl nepřišel příliš brzo a zrovna, když jsou v nejlepším, no a u kvokajícího pohlaví je to námět na polemiku v rozsahu zhruba Vojny a míru. Některým stačí prostě jen zmáčknout jedno ze dvou červených tlačítek na přivolání výtahu do sklepa, jiným strčit po dechu lapajícímu kaprovi prostředníček do huby či jim lehce kliknout na myšku, jsou však i takové, s nimiž můžete vylízat celý kamión nanukáčů ze Slezských mrazíren, uhnat si akutní revmatický zánět v prstech ze sáhodlouhého sahání do svědomí, načež s nimi ještě dvě hodiny zběsile bušit do pelesti, a ten zasraný peloponéský fantom stejně nedorazí, protože se patrně zdržel u sousedky, jejíž Orgasmický řev celou tu dobu zborcený potem a s křečí ve veškerém svalstvu zoufale posloucháte zpoza zdi. A to jste si předtím všiml, jak si táhne domů liliputa!!! Dříve nadějně vypadající zásuvné vazby se rázem hroutí, protože záhy přijdete na to, že sedět s lahváčem u počítače a virtuálně se seberealizovat s nějakou rétoricky zdatnou a dle jejího tvrzení multiorgasmickou samicí, je daleko méně vyčerpávající. Ovšem nejvíce nasere, když posléze zjistíte, že ta reálná kráva byla jen tak trochu jeblá, a kdybyste u toho třeba hustě smrkal do rukávu, nebo se stylizoval a převlékl za zpoceného stokilového traktoristu, jenž by zul po dvanáctce na poli propocené gumáky a nevybíravým způsobem ji nutil, aby vám cumlala mykotické palce u nohou, okamžitě by louskala průrvou vlašáky, aniž byste vůbec musel vykasat lemroucha. Tolik k poznatkům z odborné literatury. Musím se přiznat, že jsem v tomto oboru jinak naprostý laik a vždycky jsem orgasmy jen předstíral, a to dokonce i při masturbaci, abych se náhodou nedotkl své pravice, a ta mě při příští seanci neodmítla vzít znovu do ruky, protože jí to minule nenaplňovalo. Ne, tentokrát tu ani zcela výjimečně nehodlám jako obvykle vykrádat neoddiskutovatelnou protřelost škaredého tlustého panice Kaďáka a šířit to tolik světácké masturbační pižmo empiricky nabyté nejspíš z nějakého tatínkova oblíbeného porna, nebo erudovaně poukazovat na autenticitu behaviorálních vzorců jako zajisté ukrutně zkušený šosácký monogamní soudruh Zadek99. Jen tedy poznamenám, že to byla úplně normální, vcelku příjemná a nápaditá komedie, která však naprosto neodpovídá ani názvu, ani auře „úchylnosti“, jež se tu kolem ní šíří. Tedy, pokud nepovažujete za nechutně perverzní, když se nějaká nehezká pipinka vyprstí při pohledu na plačícího chlapa. A ta tolik proklamovaná povídka znakové transkripce potřeb hluchého honibrka je sice opravdu vtipná a originální, ovšem vzhledem k tomu, že to byl pouze hluchoň a nikoliv i analfabet, tak ve věku počítačových četů kapku postrádá Aristotela. Jestli tedy hledáte nenáročnou pičovinku, která sice pobaví, ale svého registrovaného partnera s ní do rozkleku rozhodně nedostanete, neváhejte. Jestli však toužíte po něčem, co se alespoň trochu opravdu dostane, řekněme, za hranice všedních dnů, pak volte raději tuto Milou sbírku dánských úchylů, popřípadě Malé zmrdy, mnohem zdařilejšího plurálního jmenovce této taškařice! () (méně) (více)