Totem vlka

Tento Beethoven na čínský způsob má v sobě vše, co by správný rodinný film na nedělní dopoledne měl mít. Dětinská romance z mongolské stepi s neuvěřitelně kýčovitou hudbou je plná emocí, které mne nechaly naprosto chladným, neb způsob jejich prezentace je ve stylu holywoodském. Soulad s přírodou, a s tím spojená filozofie, se lehounce projevuje jen v postavě dědy Bilika, náčelníka pastevců, ovšem samotný způsob vyprávění je zaměřen na pohádkový souboj dobra a zla a v některých chvílích zabředne dokonce do zoufalosti scénářů umělohmotných seriálů. Pro mě osobně zklamání, které nezachránily ani vizuálně pestré záběry na krásnou a nezkrotnou přírodu Asie. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] (11.05.2016)

Některé konkrétní situace a pasáže na mě udělaly ohromný dojem, jako celek už to zase tak dobře nefungovalo. Uhranul mě hned ten úvod - v Číně jsem nebyl, a autobusové nádraží tam holt vypadá trochu jinak, než naše malá, i tak ale slušně špinavá a smradlavá Zvonařka. Francouzi šli ale ještě dál, a všechny ty stovky busů měly evokovat padesátá léta. Rozum velí, že se o to postaral počítač, ale oko to neodhalilo... Poprvé jsem taky viděl, co mohl chtít Big Mao po svých poddaných. Poslat je například jako tady ty dva studenty na 2 roky z Pekingu až na totální konec světa, to museli mít ti jeho plánovači hodně bujnou fantazii. Pak ta úžasná scéna se stádem splašených koní, ale hlavně - perfektní popis nejen zániku tradičních mongolských potulných pastevců, ale divoké přírody, s níž tady dříve lidé dokázali koexistovat stovky let. Bohužel pro mě se nakonec linka vlci stala naprosto prvořadou a zásadní. Přesto to vnímám jako zcela netradiční počin, zvlášť s ohledem na fakt, že se o něj postaral evropský tvůrce. (02.11.2015)

Neviem, či naozaj dokáže vlk spáchať samovraždu, ale viem, že sú to nadmieru inteligentné zvieratá, ktoré majú vo svojej svorke prísnu hierarchiu a ich život prebieha v určitých chvíľach veľmi organizovane. Milujem tieto úžasné zvieratá a považujem za jeden z najvačších hriechov ľudstva, že ich tak prenasledujú a toľko ich vyhubili. Pár krát som mala slzy v očiach nad osudom, ktorý čínsky komunisti vlkom nachystali. Myslím, že by planéte určite prospelo, keby bolo na svete menej takýchto vrahov a oveľa viac vlkov. Zvieratá aspoň zabíjajú len toľko koristi, aby prežili, na rozdiel od človeka, ktorý sa v zabíjaní vyžíva. Najhoršie scény sa týkali vodcu svorky a zabíjania vĺčat. Niektoré boli očividne robené počítačom, ale o to viac si vážim tvorcov, ktorí dúfam neobetovali žiadne životy zvierat. (21.10.2015)

Po vizuální stránce pastva pro oči v kombinaci s nezlomnou přírodou a lidskou tvrdohlavostí. Není to film, který by nějak oslnil, i tak navzdory svému rezervovanému postoji k filmům s tématikou - člověk, příroda, zvíře - mě svým způsobem oslovil. Někdo v tom může vidět klišé nebo nějaký předem vykonstruovaný nature sluníčkarismus, ale záleží na každém, jak to kdo pojme. Vizuální stránka, precizní práce se zvířaty a nádherná Hornerova hudba dělají to, co dělá z obyčejného filmu ten lepší. (25.09.2015)

V poslední době mám pocit, že se dívám jen na filmy o vlcích a malířích. "O malířích" se mi líbilo hned několik filmů, "o vlcích" nejvíc Never Cry Wolf od Carrolla Ballarda na vlčí témata Farleyho Mowata. Annaudův "vlčí film" je sice vizuálně plnotučný, scénář je ale jen ubohou kostřičkou, která tuto plnotučnost neunese. Českému názvu "Talisman vků" nerozumín, původnímu "Le deriner loup" ano, i když co s vlkem bez vlčice... A tak nám tu chybí už jen Vysockého "Идет охота на волков, идет охота. На серых хищников..." (10.10.2015)