Muriel se vdává

Tak teda žiadny rozmarný film o svadobných trapasoch. Skôr dráma o outsideroch, ktorí chcú tiež prežiť kus svojho životného šťastia. Bez ohľadu na použité prostriedky a následky. Následky na druhých ľudí a vzťahy s nimi sú často zničujúce. Tento príbeh Popolušky po austrálsky sa dosť komplikuje rôznymi okolnosťami a tak jej nestačí iba stratiť črievičku, aby našla svojho princa. Napriek úvodnému váhaniu sa mi film nakoniec páčil a aj vďaka hudbe outsiderov, skupine ABBA, ho považujem za príjemný. –––– Kdo ji chytil? – Muriel! –––– Já chci vyhrát. Celej život chci vyhrát! – Já taky! (18.04.2018)

Muriel je obyčejná holka...no, tak trochu víc divná než její okolí a má podivnou rodinu, nepřítomnou maminku, potrhlé flákačské bratry a sestry, otce záletníka (Dedree, to je náhodička!). Ona sama je při těle, má zajímavý vkus na oblečení a chce se mermomocí vdát. Ve filmu excelují Toni Collette a Rachel Griffiths, které se přesvědčivě chopily výzev, které stály před nimi, další hereckou hvězdou je pak nezapomenutelná Abba. Toni Collette kvůli roli Muriel znatelně přibrala a dokázala ve své umaštěnosti, ecentrickém oblečení a hloupém vzezření vzbudit lítost, která se záhy mění v obdiv, když se z ní stane sice stále obtoustlá, leč již pohlednější a upravenější dívka. Dívka, která si dokázala uspořádat život, změnit jméno, ujasnit priority, která začala se sérií lží, jen aby mohla snít svůj sen a která za svým snem šla, lásku nezískala, jenom pozlátko, kterým mohla mávat před borynkami z předměstí, a která nakonec poznala, že pravé přátelství je víc než přetvářka. Přijde mi, že ač se Muriel se vdává tváří jako komedie, je zároveň i sondou do našich duší, ve kterých pátrá po našich křivdách a bolístkách, i po tom, co bychom byli schopni udělat pro své "štěstí". Vždycky se u Muriel hodně nasměju a zároveň zesmutním, když dochází k hrdinčinu prozření po sebevraždě její matky. Ale písničky Abby mě znovu dostanou do toho správného rozpoložení. Muriel baví a já se bavím:) (01.10.2008)

Skutečný romanťák, který je o hledání skutečného štěstí a skutečného já (ne tedy takového toho pozlátka, které se nám sype na hlavy již delší dobu). Škoda jen, že natočit něco tak lidského má odvahu jen málokdo, no jo, málo velkých prsou, správných mír, dobrého šatu, hezkých ksichtů a plných kont, to se prostě zas až tak nenosí. (05.01.2013)

10. 1 2017 Dala jsem tomu šanci. Tohle fakt nedávám. 5. 11. 2019 Nechce se mi věřit, že mám něco takového na seznamu k vidění ... 7. 11. 2019 Třetí pokus, tentokrát opravdu do konce. Při prvních dvou pokusech jsem neustála prvních 15 minut. I teď přemýšlím, čím si tento film zasloužil ocitnout se na seznamu 1001 filmů, které musíte vidět ... Ať to beru z kteréhokoliv konce, stále vidím jen průměrný film, který se podobá stovkám jiných. Není ani vyjímečný, ani výborný, z meho pohledu není ani příliš dobrý. Nemám potřebu ho nějak hanět nebo na něm hledat chlupy, jednoznačně je natočený pro určitou cílovou skupinu, kde podle všeho uspěl. Pozitivní je určitě skvělá Toni Collette, která byla v kombinaci Rachel Griffiths nezapomenutelná, hlavně ve scéně, kde si střihly song od ABBY. Tím bohužel pro mě veškeré klady končí, nezaujal mě ani děj, který je příliš jednoduchý, ani charakteristika postav, která je příliš mělká. Zůstává koukatelný film na deštivé odpoledne, když nemáte do čeho píchnout a ostatní filmy už jste několikrát viděli. Pro mě další potvrzení faktu, že se můj filmový vkus od většiny diváků a autorů výše zmiňované knihy dost podstatně liší. (10.01.2017)

ten film je plnej prazvláštní patologie, nějak mi to celkově nedává smysl. až je to vlastně srandovní, ale na druhou stranu v symbolizaci trapnosti a obyčejnosti a nicotnosti je film tak extrémní, že je spíš mrazivej. ani ty paralely s abbou jsem nějak nezvládala. dobrý je, že dějově je film bohatej, nenudí. zahraný je to taky slušně, líbila se mi hlavně Rachel Griffiths. (20.10.2012)