Režie:
Thomas VinterbergKamera:
Anthony Dod MantleHudba:
Lars Bo JensenHrají:
Ulrich Thomsen, Henning Moritzen, Thomas Bo Larsen, Paprika Steen, Birthe Neumann, Trine Dyrholm, Helle Dolleris, Bjarne Henriksen, Gbatokai Dakinah (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Psychologická a spoločenská dráma, ktorá sa odohráva v luxusnej vidieckej vile počas rodinnej oslavy šesťdesiatych narodenín úspešného hoteliera, sa zameriava na rozkrývanie skutočných charakterov jednotlivých postáv. Tvorca vykresľuje individuálne rysy a psychologické problémy svojich hrdinov, ktorým sa počas oslavy vracajú traumatické spomienky na detstvo. Obraz harmonického rodinného stretnutia, ktoré sa postupne preklenie do vzájomných slovných i fyzických konfliktov medzi jednotlivými členmi rodiny, vypovedá o morálnej a etickej kríze dánskej spoločnosti. (Film Europe)
(více)Recenze (352)
Námet ani scenár nie sú nijak prevratní... Prevratný je ale rozhodne dojem, ktorý vo vás táto dogmatická oslava zanechá. Na zdravie! ()
***+ ()
Mám rád severské filmy, ale tento mě lehce zklamal nevyužitím svého potenciálu. Herecké obsazení je více než brilantní, scénář fenomenální, jen mi prostě neseděl celkový psychologický charakter postav. Takřka každý se chová jako vymaštěný idiot, což filmu značně ubližuje. I tak se jedná o lehký nadprůměr a dávám 4 slušné hvězdy. ()
Rodinna oslava je filmovym klenotom v tvorbe Thomasa Vynterbergha. ()
Filmový ekvivalent napalmu. Ať si vzpomenete na sebedebilnější rodinnou oslavu, tohle fakt netrumfnete... ()
Uz v dobe vzniku mi tenhle film prisel jako zjeveni. A prijde mi i dnes (2021). Genialni studie zpracování viny: obeti! vinika, spoluviniku i tech, kteri se objevi pri coming outu. Uzasny. Jeden z nejlepsich filmu ever! ()
Drama v shakespearovském stylu. Nemá jedinou chybičku a krve by se v člověku nedořezal. ()
Pozn. k úvodnímu obsahu: Pia byla blonďatá služebná, zatímco zesnulá sestra se jmenovala Linda. Ke komentáři: jednalo se o dánskou rodinu, nikoliv švédskou. Dánský fim, dánské desatero, dánští tvůrci, mezinárodní odezva. ()
Tomuto filmu možná chybí trochu větší spád, ale myslím, že mu to velmi rád prominu. Opravdový zážitek. ()
Je fajn oslavit s rodinou tatínkovo jubileum. Zavzpomínat, popovídat si. Emotivní drama, vydržel jsem, nedutal jsem. Drobná výtka snad jen ke kameře. ()
Pro mě zatím asi nejemotivněji působící film, co jsem kdy viděl. Kdyby šlo dát 6*, tak jich dám 7. ()
Dal bych pět hvězd, ale musím jednu strhnout, Dogme 95 je vážně hloupý nápad. Mám pocit, že si na sebe tvůrci ušili bič, protože ta pravidla jsou nesmyslně přísná. To, že nesmí být jméno režiséra uvedeno v titulcích beru jen jako pózu, to, že natáčení musí probíhat v reálu bez rekvizit, budiž, ale ta kamera je docela úlet. Chápu, že má vyvolat intenzivní pocit reality, ale spíše mi to připadalo jako kombinace skrýté kamery a home videa. To je popírání pokroku. Na druhou stranu, chtěl bych vidět stejný film, se stejnými herci, ale natočený moderními filmařskými metodami, jako např. Hon. Zajímalo by mě, jestli by film ve výsledku na člověka také tak zapůsobil. 80% ()
První film, který jsem v rámci Dogma 95 viděl. Je fajn, když někdo točí jen to, co vidí. Audiovizuální orgie si sice každý občas dopřejeme, ale o to víc potěší "návrat ke kořenům". Je to zvláštní snímek. Snad s nikým se tady člověk neztotožní, všichni jsou pěkně ujetí. Zkrátka skandinávská specialita, na kterou potřebujete kladivo a i tak ji budete trávit dost dlouho... ()
Výborná ukázka síly severského filmu. A přitom stačí jenom tak málo, tabuizovaný téma a atmosféru tak hustou, že by se dala krájet. ()
Surový psychologický nářez, podaný ruční kamerou a takřka amatérsky působícím vzhledem. To je však (podle Dogma 95) pouze důvod, aby se snímek soustředil na postavy a samotný příběh, což se zde opravdu daří. Během, zpočátku klidné, rodinné oslavy se nám dostane perfektní psychologický rozbor jednotlivých postav, takže si každý udělá o každém svůj obrázek. Postupné vyvrcholení snímku je pak dokonalým příkladem nečekaných zvratů a diváka nutí neodcházet. Pro mě osobně jeden z nejlepších psychologických filmů, který jsem měl možnost vidět. ()
První zkušenost s filmovým hnutím Dogma 95 a to ihned s filmem, který je označován jakožto první zástupce tohoto hnutí. Cílem tohoto hnutí je návrat k jednoduchosti filmu, zbavení se všemožných nadbytečných záležitostí, produkčních a postprodukčních zásahů, a veškerá pozornost je věnována postavám a příběhu. Festen díky tomu může na první pohled vypadat jako domácí rodinné video z obyčejné oslavy, ale ve skutečnosti to naprosto skvěle podtrhuje a vystihuje autentičnost a syrovost tohoto filmu. Příběh o tom, jak se může nevinná narozeninová oslava proměnit v noční můru, při které se začnou odkrývat rodinná tajemství a jednotlivé charaktery postav. Depresivní, úzkostná, děsivá, realistická a špinavá atmosféra vytváří jedinečný severský psychologický film, který od samotného začátku vytváří na diváka tlak a zároveň je ukázkou toho, jaká všemožná tajemství může rodina ukrývat a je jedno, jestli se jedná o rodinu z nižší, či vyšší společnosti a jaké odporné a zvrácené věci je člověk schopen udělat. Skvělý příklad toho, že není potřeba rozsáhlých a gigantických scén doprovázené úchvatnými kamerovými záběry doplněné úžasnou hudbou a vizuálními efekty. Festen prezentuje poctivou filmařinu v celé své kráse, soustředí se na rozbor jednotlivých postav, jejich vztahů mezi sebou a vypráví velmi silný příběh, který je schopen vyvolat nespočet emocí, které dokážou velmi silně zasáhnout diváka. ()
Poriadne hustá a strhujúca psychologická dráma. Dej sa odohráva na oslave 60- ky, otca rozvetvenej rodiny, na ktorého sa nečakane vyleje vlna ťažkého obvinenia od jeho najstaršieho syna, ktorá vyvolá dilemu zaujať postoj, po tom čo sa prítomným hosťom nepodarí oslavu opustiť. Napätie ktoré prerastá v chaos a k tomu pomätená kamera, bráni hlbšie sa zamyslieť nad myšlienkovými pochodmi všetkých prítomných, ktorí by mali ustáť atmosféru, ktorá naberala na neautenticite. Aj tak, zaujímavý projekt od dánskej produkcie. ()
Tak to byl hodně drsnej film,zpočátku celkem blbost,skoro,bych to vypnul,ale postupně se to všechno začalo odhalovat,paráda!Škoda jen,že jsem nesehnal žádnou dost kvalitní verzi! ()
Maně se mi vybavovalo Formanovo Hoří, má panenko: nová vlna u nás, Dogma 95 v Dánsku. Rozdíl odpovídá hlavně posunu ve filmařských postupech a vnímání filmu jako takového za těch třicet let, co oba filmy dělí. ()
Další filmek od Vinterberga za mnou.Co vlastně k němu říct.Rozhodně mohl být i více surovější.Občas to lezlo hodně po povrchu a jakmile Christian se do toho pustil tak to začalo.Ten sled událostí není některak velký,ale začíná vcelku pozvolna.Že by se člověk ptal proč kuchař se chová tak jako ve filmu nedostane odpověď. Jedna z věcí je,že si na nějakou korektnost nehraje což je jenom dobře.Oslava která se zvrtne v dobrou manéž,kdy lidi jen tak sedí a pak si jdou vedle vypít kafe a zatančit vlastně nemá chybu, i když vědí,že oslavanec je trochu kutil na děti.Kamera je sice chtěná,ale postupem času ani to nějak extra nevadilo.Bohužel nějakou přidanou hodnotu fakt neměla.Herecký koncert o pěkné rodince,kde na povrch postupujícím časem vyplouvají kostlivci ze skříně. ()